Vášnivá noc v Berlíně - CZ (RoadTripTV)

Takové normální holky

  Každá pohádka začíná větou Bylo nebylo. Tohle ale není žádná pohádka, takže bych měla spíš začít nějak normálně. Nějak, jak se sluší na nynější společnost, na nynější dobu. Možná bych vás zaujala spíš větou Když se popilo hodně se nablilo, nevím. Každý příběh začíná něčím jiným, podle toho si také lidé vybírají jednotlivé autory a knihy. Tento příběh začíná v malé odlehlé vesničce kousek od polských hranic. V ráji hustých lesů, které už tam dávno nedělají parádu, ale jsou zastavěny hustou sítí železnic a domů. Ta vesnička je malebná, má asi pouhých sto obyvatel a to ještě spousta z nich nejsou trvalí obyvatelé. Je plna bohatými manažery, kteří si sem přijíždějí zpříjemnit jejich nudný a stereotypní život zavřený ve dne v noci v kanceláři. Mají tam chaty Pražáci, kteří si užívají ten čitý vzdoušek bez jediné známky smogu. Trvalí občané nejsou moc nadšeni, když se jim skrz jejich vesnici prohání mladí a drzí mladíci na motorových kolech, motorkách a jiných vymoženostech nynější doby. V téhle vesnici také žije slečna, již ji minulo patnáct let a už nějakým tím rokem zde žije. Spojením nějakým tím rokem se myslí celičký její život. Jmenuje se Adéla, ale sama není moc ráda označována tímto jménem. Je zvyklá na jakékoliv úpravy a zdrobněliny jejího jména jak už od chlapců, tak i od rodiny a jejich přátel. Abychom ctili její požadavky, budeme jí říkat Adél. Adél je vysoká hubená slečna. Její kulatý obličej ji zdobí velké množství huňatých kudrnatých vlasů, na které si vždycky tak ráda stěžuje a se zlostí si je po volných ránech žehlí. Má krásné hnědé oči, ve kterých nejeden chlapec či muž našel zalíbení. Má velmi ležérní styl oblékání, nosí jen to, co jí je pohodlné. Má plnou skříň velkých mikin, do kterých se vždy ráda zachumlá. Jako správná sestra ráda krade, nebo podle ní si půjčuje i mikiny od svého staršího bráchy, kterému bude v blízké době devatenáct let. Její nejlepší kamarádka se jmenuje Eliška. Je to její sousedka. Od sebe mají zhruba tak padesát metrů cesty a to přes zahradu a skrz branku. Jsou jak dvě setry, tráví spolu spoustu času a znají se už od mala. Řeší spolu své tajné i netajné lásky a spoustu samozřejmě hodně zajímavých dívčích věcí, které muži nikdy nepochopí, proč jsou dívkami vůbec řešeny. Eliška je svým způsobem Adél podobná. Má hnědé hluboké oči, světle hnědé rovné vlasy, které ji splývají až do půlky zad. Svým stylem je spíš elegantní. Ráda se nechává unášet městem za zvuku svých bot na podpatku. Někteří lidé říkají, že je nosí jenom proto, že není úplně vysoká, ale to ona nikdy nepřizná. Je hrozný liliput, dosahuje do výšky sto padesát osm centimetrů a při normálním chodu domácnosti pořád někde tahá židle, aby všude dosáhla. Měla by si asi pořídit vysokého manžela, aby jednou mohla využívat jeho výšky. Nejraději nosí šaty a to i v zimních měsících, kde jen poupraví celkový ráz svého oblečení. Myšlením a názory jsou hodně odlišné, ale to se s proudem příběhu dozvíte.