Vášnivá noc v Berlíně - CZ (RoadTripTV)

Jsem v nemocnici a nemůžu se hýbat

Ahoj. Urgentně. Jsem v nemocnici, nemůžu se zvednout z postele. Mám obě nohy nepohyblivé, necítím je. Nikdo mi neřekl, jak jsem se sem dostala. Nepamatuji si to. Bojím se, co se stalo. Poslední věc, kterou si pamatuji, je, že jsem byla venku s Adél. Nevím, kde je Adél.

Objevilo se na Mikeho display telefonu. Polil ho mrazivý pot. Zpráva přišla od Elišky před minutou a on si jí v zápětí přečetl.
Nikdo není u tebe? Jste v pořádku?
Takhle rychle snad nikomu nikdy neodpověděl. Ani Adél ne. Hrozně se bál, co se stalo.

Není tady nikdo. Teď jsem se vzbudila. Zvonila jsem tady na nějaké tlačítko, nikdo nepřišel. Nemůžu se hýbat. Mikey, já se bojím. Nevím, co je s Adél.

Zavolej někomu.

Volala jsem mámě. Nevěděla, že tu jsem. Nemohla jsem ji říct ani v jaké nemocnici jsem, ale snad se staví, co nejdřív.

Zakřič, to je jediná možnost.

Eliška si zprávu zobrazila, ale neodpověděla. Mikey strnule seděl na posteli, nevěděl, co má dělat. V ruce nervózně mačkal telefon. Vytočil Adél číslo. Nedostupné. Už vymýšlel různé scénáře toho, co se mohlo stát, když mu konečně přišla zpráva.
Přišla sestra. Jsem v Hradecké nemocnici. Adél je prý v Praze v nemocnici. Má horší zranění, tak ji převezli, ale nechtěli mi říct, jaká zranění má. Někdo nás napadl a kolemjdoucí zavolali záchranku.

Eli, já najdu nějaké letadlo, co nejdřív. Musím přijet.

Ano, přijeď. Já bych tam nejradši šla, ale sama nevím, co se mnou je.

Nezeptala jsi se sestry? Co tě bolí?

Říkala, že jsem byla na operaci obou noh. Přesné informace mi řekne doktor. A měla jsem silný otřes mozku a mnoho věcí si nepamatuji.

Mikey hned hledal let, který letěl, co nejdříve. V tom mu ale zazvonil mobil. Byl to Jack.

"Letíš do Česka?" Vyhrkl ze sebe a ani nepozdravil.

"Ano, psala ti Eliška? Hledám let."

"Ano, ano. Volal jsem ji i. Skoro nemohla mluvit, je hrozně vyděšená. Kdy letí letadlo?"

"Počkej."

"Letím se tebou. Já ji musím vidět. Navíc ty budeš s Adél v Praze a já můžu jet za Eliškou do Hradce. Chci vědět, jak na tom je. Musíme zjistit, co se stalo."

"Není to zbytečné?"

"Ne, není. Musím se dostat za Eliškou. A ty nepoletíš sám. Za hodinu mi jede vlak zpátky do k nám domů. Poletíme spolu."

"Jacku? Máš ji hodně rád, že ano?" Zeptal se na rovinu Mikey.
"Jasně, že ano. Kdo by ji neměl rád."
"Já to věděl už dřív."
"Jsem až tak průhledný, jo?"
"Hrozně." Řekl upřímně.
"Škoda, že to nezjistila ještě ona."
"Jacku? Nejdřívější volný let je za týden," oznámil smutným hlasem Mikey.

"Tak vlakem?"

"To ne, musíme tam být, co nejdřív. Letadlo je nejlepší způsob. Dnes večer letí jedno přímo, ale je plné."

"To nám nepomůže Mikey."

"Mám nápad."

"Jaký?"