Vášnivá noc v Berlíně - CZ (RoadTripTV)

Necháš se vyhodit?

Eliška se probudila až kolem čtvrté hodiny odpoledne. V pokoji byla sama. Nebyla vystrašená. Její povaha sčítala i dobrou dávku odvahy a flegmatičnosti. Byla pohodářka, nic neřešila. O Adél strach neměla, jistě se šla jen projít po městě. Stále byla v Jackově košili. Byla tak heboučká, pomyslela si. Nechtělo se jí vstát. Byla tak líná. Normálně by se zhoupla v kolenou a skočila by do již rozjetého dne jako hbitá laň. Dnes však byla jenom spícím medvídkem. Nehodlala zachraňovat svět, nehodlala ho měnit. Chtěla jen ležet a odpočívat.
Vrchol aktivity byl, když se rozhodla vyhledat její mobilní telefon. Byl asi dva metry od postele. Natáhla se pro něj. Bylo to namáhavé, ale zvládla to. Přes display byla velká ruplina. Co s ním sakra včera dělala, ptala se sama sebe. Zapnula ho. Fungoval! Děkovala bohu.

Čekala ji tam záplava zpráv. Mezi nimi byla i zpráva od Jacka. Psal ji před čtyřmi hodinami:

Je ti dobře?

Neměla náladu se s někým bavit. Napsala mu pouze Ano. On si to hned zobrazil, očividně se zajímal. Ona však ne.

Zaťukala na dveře bytu. Čekala, že ji někdo otevře. Když se nic nedělo, musela se pokusit najít klíče sama. Otevřela si a uviděla Elišku se pořád válet v posteli.
"Mi ani neotevřeš?"
"Ne. Jsem na to moc líná," protáhla se.
"Ani tě nezajímá, kde jsem byla?"
"Zajímá," vyhrkla nedočkavě a sedla si na okraj postele.

"Byla jsem venku s Mikeym."
"Co? Opravdu? Jak to?"
"Pozval mě na kafe. Bylo to fajn. Stihli jsme si hezky pokecat. Chtěl mě varovat před Andym. Bylo to od něj hrozně milé. Přesně takového jsem si ho vždy představovala."
"To je hezký. O čem jste si povídali?"

"Věděla jsi, že mu zemřel otec? Já ne. Byl z toho trochu smutný. Bavili jsme se o všech ze skupiny, o jeho rodině, plánech do budoucna."
"Jaký má plány do budoucna?"

"Do pár let se bude prý snažit odejít ze skupiny. Chce se odstěhovat na západ. Má chuť začít znovu."
"Co? Ne. Já nechci, aby odešel."

"To já taky nechci, nikdo to nechce. Nikdo to taky kromě nás dvou neví. Uvidíme, jak to celé dopadne."
"A co říkal o klucích?"
"Andy a Rye jsou prý pěkní děvkaři. Jack je ohledně vztahů nezkušený a těžko se do někoho zamilovává. Brooklyn se ještě nedostal přes jeho poslední vztah. Trvá to přes rok. Ona ho odkopla a on by to stále chtěl vrátit zpět. Nechce nikoho jiného než ji."

"To zní zajímavě. Rye je děvkař? Díky moc, narušila jsi mi mé iluze."
"Každý se může změnit. Třeba ho změníš ty."
"Já? Proč zrovna já bych měla někoho chtít měnit?"

"Eli, nebuď blbá. Sama jsi si určitě všimla, jak se o tebe zajímá."
"Ano, všimla," zaculila se.
"Není trestné si tu s někým něco začít."

"Já vím. Je ještě hezčí než na fotkách a videích. Navíc je hrozně milý. Chtěla bych ho poznat lépe, zajímalo by mě, jak přemýšlí, na co myslí."

"Mikey říkal, že zítra s námi počítají."

"S čím?"

"Na pondělí je plánovaná prohlídka Berlína s klukama z kapely. Všechny holky z VIP zóny tam budou."
"Prohlídka Berlína," zašklebila se, ", už jsme ho prošly křížem krážem."
"Já vím. Budeme se věnovat klukům hlavně."

"Dobře. To zní jako dobrý nápad. Takže s tím Mikeym to bylo fajn?"

"Jo, hrozně. Koukal se na mě těmi jeho modrými kukadly přes stůl jako ten největší svatoušek v okolí. Byl hrozně roztomilý. Nemohla jsem se na něj přestat dívat. Nutilo mě to s ním udržovat oční kontakt."

"A já to celé prospala."
"A už ti je lépe?"

"Ano, je. Jsi druhá, kdo se už ptal."

"Až druhá. Kdo byl první," zeptala se překvapeně.

"Psal mi Jack."

"Jack? Se o tebe docela zajímá."

"Ani ne, nijak výjimečně."

"Co ti psal?"
"Já ani nevím, jsem pak už neodepsala."

"Blázníš?" Ozvalo se z telefonu přímo do Eliščina ucha.

"Proč? Mami, prosím. Hrozně ráda bych tu zůstala. Adél už to má povolené."

"Eliško, já tě nenechám být samotnou s kamarádkou na týden v Berlíně."

"Mami, ale my jsme tu v bezpečí. Slibuji ti, že se budeme chovat rozvážně. Tohle je šance, která by se neměla promrhat. Byla bych ti moc vděčná, kdyby jsi mi to povolila. Ráda bych tu zůstala."

"A co škola? Necháte se vyhodit?"

"Nenecháme. Do školy by jsi musela napsat. Jde si prodloužit termín uvolnění. Docházku mám skvělou, skoro nechybím. Jendou to beze mě přežijí."

"No tak dobře. Pošli mi ale prosím adresu toho hotelu. Taky mi budeš každý den volat."

"Mami? Řekla jsem si tuž někdy, že jsi tak nejlepší maminka na světě?"

"Neřekla. Říkáš to jenom proto, že něco potřebuješ."

"Ano, ale je to pravda. Mám tě moc ráda."

"Kdy teda přijedete?"

"V neděli."

"Dobře, zítra čekám telefonát."

"Ano, čekat můžeš."
"Elino," zařvala do telefonu.
"Neboj. Měj se."

"Ahoj"