Vášnivá noc v Berlíně - CZ (RoadTripTV)

Snad bude sedět

 Marek do dvou dnů, co to Eliška nahlásila, dostal dopis, kde bylo vyžádání, aby se dostavil k soudu příští sobotu. Eliška to chtěla řešit. Příčilo se jí, že ji někdo sledoval, příčilo se jí, že ji někdo viděl nahou. Nechtěla to. Chtěla, aby ten člověk trpěl, aby trpěl za to, že se vůbec opovážil se o ní zajímat víc než by měl. O tu pozornost nestála. A kdo by taky stál? Byla hrozně ráda, že má tak skvělou kamarádku jako je Adél, která ji pomohla. Věděla, že za tohle ji bude ještě dlouhou dobu vděčná a ani ji to netrápilo. Věděla, že ji něco dluží, ale ona si to určitě taky jednou vybere, jednou se jí odmění záchranou jí samé.

 Ze soudu měla zároveň strach. Bála se, že Marka potká ještě dřív než u soudu. Nechtěla ho vidět. Bála se sama o sebe, Marek je velký, svalnatý kus chlapa již ve svých osmnácti letech. Má také mnoho kamarádů. Co kdyby se chtěl mstít?

 V sobotu se sešli v soudní síni. Eliška seděla na lavičce společně se svými rodiči a Adél. Elišky rodina se o svou dceru velice bála, ale byli rádi, že na to přišli ještě včas. Eliška měla sklopené oči, nechtěla se koukat na toho chlapce, který stál před ní. Tiše se pohupoval z nohy na nohu. Odpovídal na otázky, které mu byly položeny. Elišky rodiče jsou z celkem bohaté rodiny, nebo spíš jim není líto dát mnoho peněz na dobrého právníka.

 Od známých si vzali jejich syna. Byl čerstvě po škole, ale byl velice chytrý a pohledný. Šlo o jeho třetí výstup před soudem. Věřili mu, že je dokáže prosadit a že Marek dostane vyšší trest. Adél bavilo se nechat unášet jenom jeho slovy, poslouchat, jak mluví o dívce, kterou skoro nezná. Bylo to působivé. Byl ji sympatický. Připadalo ji to, jak z nějakého filmu, z detektivky. Teď jenom ona byla zahrnuta do hlavních rolí, což úplně nechtěla. Snažila se na to nemyslet. Soud trval asi tři hodiny. Na rozsudek se muselo čekat další týden.

 Marek se snažil Elišku zkontaktovat s omluvou, ale neuspěl. Měl přísný zákaz se k ní přibližovat. Už se ho nebála, byla chráněna zákonem.

 Za týden se její vztek trochu zmírnil. Nechtěla, aby šel do vězení. Možná chtěla, ale ne na dlouho. Přeci jenom, znala ho. Rodiče s jejím názorem nesouhlasili, ale ona na něm trvala. Nechtěla to odvolat, to ne, ale nechtěla ho připravit o jeho mládí. Nechtěla ho připravit ani o jeho dobrou pověst. Ve finále se její přání vyplnilo. Marek dostal podmínku, dvacet hodin prací v okolí a musel se omluvit. To už chtěl udělat dávno, ale Eliška ho nenechala. Teď ji to mrzelo. Nakonec si s ním dala sraz ve zdejší kavárně.