Vášnivá noc v Berlíně - CZ (RoadTripTV)

Asi ho miluju

Jednoho dne, kdy si jako obvykle Adél psala s Petrem a ten jí napsal:

Hele a nechceš si dneska vyjít do restaurace?

Zveš mě na rande?

Tak nějak.

Určitě, budu tam.

V tenhle moment byla Adél strašně šťastná. Nevěřila tomu, že jde oficiálně na rande s Petrem. Měla hodinu na to se připravit. Hned napsala Elišce jestli jí nepůjčí nějaký sexy šaty, protože věděla, že Eliška má velkou zásobu šatů.

Eli? Prosím, nepůjčila by jsi mi na dnešek nějaký fakt sexy šaty?

Ale, ale, tady jde někdo na rande s ohromně sexy Petrem.

Jop jde, tak najdeš prosím nějaký? Za 5 minut jsem u tebe.

Najdu.

Poslední dobou je Adél strašně šťastná a to se Elišce strašně líbí, protože ji nikdy ještě takhle šťastnou neviděla. Eliška byla hrozně ráda, že jí takhle vidí. Přesně za 5 minut zvonil zvonek.

"Tak jsem tady, připravte mě na rande slečno Zvonková," rozhihňala se Adélka.

"Pojďte dále slečinko Hrnčířová," řekla Eliška s širokým úsměvem na rtech. Eliška byla doma sama, takže měla na 100% puštěný písničky samozřejmě od RoadTripTv, od koho jiného? Eliška začala pomalu ukazovat patery šaty, které se jí zdály sexy. Adél se nemohla rozhodnout, jaké si vezme. Ale nakonec zvítězily červené, které měly pod prsy černou stuhu. Šaty byli nádherné. Eliška ještě Adél vyžehlila vlasy a trochu nalíčila. Adél vypadala jako nějaké modelka. Opravdu jí to slušelo. K šatům si vzala černé lodičky a to celý look dokončilo. Adél byla se sebou hrozně spokojená. Opravdu se jí líbilo, co má na sobě. Eliška na ní jen koukala. Nevěděla, co má říct. Byla okouzlující. Adél se radši rozhodla, že půjde. Rozloučila se s Eliškou. Po cestě byla ráda, že na lodičkách nespadla. Je zvyklá jen na tenisky. Když došla do restaurace, byla hrozně překvapená. V této restauraci ještě nikdy nebyla. Byla zde pouze Eliška s Markem.

"Snad tohle rande dopadne líp jak Eliška s Markem," řekla si potichu, když si sedávala ke stolu. Petr ještě nikde nebyl. Chvíli tam tak seděla, ale po chvíli už jen slyšela, jak si někdo sedá k ní ke stolu. Byl to Petr. Jak nečekané.

"Ahoj," řekla Adél, která byla hrozně šťastná, že tam Petr je.

"Ahoj," řekl Petr, který se jen usmíval.

"Hrozně ti to sluší Adél," řekl Petr, který nemohl z Adél spustit oči. Rande probíhalo strašně romanticky. Povídali si snad o všem. Jak o psech tak i o tom, jaké máme doma oblečení. Měli si pořád co říkat. Povídaly si asi 2 hodiny. Ale až potom si objednali jídlo. Slunce už skoro zapadalo. Takže to bylo ještě více romantické než předtím. Oba si objednali to stejné. Dali si steak. Protože zjistili, že mají snad všechno společného, ať už příchuť zmrzliny, nebo koníčky. Určitě ale měli stejný humor, kterého Adél měla nadbytek. Když už ale dojedli, Petr už musel odejít, protože měl ještě jednání. Adél vůbec nechtěla, aby Petr odcházel. Bylo jí takhle s ním nejlépe. Ale Petr už opravdu musel. Když ale odcházel, tak nebyl taky úplně veselý, proto se s Adélkou objali a hned měli oba lepší náladu. Adél asi 15 minut ještě byla v restauraci, ale potom už taky šla. Nechtěla se totiž znova s Petrem setkat, aby to nebylo trapné. Když konečně došla domů a sedla si na postel chtěla se jít převléct, jenže Eliška hned vtrhla do pokoje a hned se vyptávala. Řekla jí úplně všechno. 

"A takhle to bylo," dořekla jsem svůj příběh 

"No a jak se cítíš?"

"Eli, asi ho miluju, ale já s ním nemůžu nic mít Eliško. Sice je sympatický, hrozně milý a hodný, ale nemůžu. Nemůžu chodit s advokátem. Stejně by na mě neměl čas," řekla smutně Adél. Eliška si jen povzdychla, nevěděla co říct, protože Adél měla pravdu. A kdyby s ním Adél něco měla, nechtěla by poté vidět Adél zlomenou. 

"Ale ber to pozitivně, za necelý dva měsíce máš narozeniny," dořekla Eliška s úsměvem. Adél se na ní jen podívala a usmála se. 

"Máš pravdu," dořekla Adél a objala Elišku.