Vášnivá noc v Berlíně - CZ (RoadTripTV)

Mám tě rád

Hradecká nemocnice byla oproti té pražské jako malé batole vedle velkého vysokého muže plného elánu. Skoro celá zela prázdnotou.

Jack se hnal opuštěným parčíkem, který navazoval na velká vrata budovy. V celé budově se svítilo o když byla už dávno noc.
Vrazil do těch vrat jako kdyby ho právě honil někdo se sekerou v ruce a chtěl ho zabít. Okolo něj byly tři chodby na různé směry. Nevěděl kudy se má vydat. Nechtěl ztrácet čas, ale okolo nikoho neviděl. Vydal se zlatou střední cestou, ta byla nejdelší a končila až daleko v temnotě. Asi deset metrů před sebou viděl pohyb. Když se k němu osoba přibližovala, tak zjistil, že je to sestřička. Byla oblečená v klasickém sesterském oblečení, v ruce nesla kupu spisů.

"Dobrý den, omlouvám se, že vás obtěžuji, ale mohla by jste mi poradit?" Začal na ni mluvit. Sestřička na něj chvíli zírala. Než ji došlo, že Jack na ni mluvil anglicky, musela párkrát zamrkat. Nakonec pochopila, co myslel. Velmi ochotně ho nasměrovala do pokoje, kde Eliška ležela. Nezajímaly jí žádné návštěvní hodiny nebo kdo smí a nesmí na pokoje pacientů.

Jack slušně poděkoval a už se klouzal chodbou do pokoje, kam ho poslala. Vzal za kliku, dveře trochu vrzly. Jack si skousl ret, bál se, že vtrhl do špatného pokoje. Ale ne, byl to on. Na posteli uviděl tu známou osobu. Eliška zrovna spala. Na pokoji byla sama.
Sedl si na okraj její postele. Postel byla dost široká na to, aby si mohl sednout a Elišku zároveň neprobudil. Je tak sladká, když spí, pomyslel si.
"Eli?" Snažil se ji opatrně probudit a dotkl se opatrně její ruky. Nic se však nestalo.

"Eli?" Zkusil to znovu. Eliška se jen otočila na jiný bok. Teď ji viděl přímo do obličeje. Její obličej rýhovalo velké množství šrámů.

"Ano, já vím, já vím. Není snadné tě probudit," začal si říkat potichu.

"Stejně ti to sluší i když máš celý obličej napuchlý a podlitý. Tobě to totiž sluší vždycky," odmlčel se, ", tohle je možná nejdéle, co jsi mě kdy nechala mluvit. Pořád jenom mluvíš totiž. Jsi takový kecka. Mám to na tobě rád," sám se usmál, když si vzpomněl na hromadu situací, kdy mu Eliška vyprávěla její zajímavé rozsáhlé příběhy a Jacka nikdy nenechala nic říct a nebo ho pořád přerušovala.
"Možná kdyby jsi mě někdy nechala mluvit, tak bych ti toho řekl víc. Řekl bych ti věci, které jsem ti chtěl říct už dřív," stále ji držel za ruku. Eliška spokojeně oddechovala.

"Eli, víš o tom, že tě mám rád? Hrozně moc. Už od začátku. Docela jsi mě okouzlila. Ani nevím konkrétně čím, ale nějak se to stalo. Já, já... kéžby jsi tohle slyšela, abych se nemusel snažit ti to říct nějak znovu. Jsem rád, že jsem ti to mohl říct aspoň takhle. Snad se ti aspoň něco hezkého zdá," usmál se. Stále ji pozoroval.

Ucítil nějaký impulz. Její ruka ho stiskla pevněji. Koukl se na ni v překvapení. Mezitím, co sledoval ruku, která ho svírala, Eliška otevřela oči. Zpozoroval to, podíval se na ni a musel se pousmát. Ona mu úsměv opětovala.

"Proč jsi mi tohle neřekl už dřív?" Zachrchlala. Bylo pro ni těžké mluvit. Měla poraněná žebra a špatně se ji dýchalo.
"Já, já," zakoktal, ", netuším," stydlivě se usmál.

"Jsem moc ráda, že jsi tady, Jacku," řekla sladce. Jack se málem rozplynul, když uslyšel, jak hezky řekla jeho jméno. Připadal si jako ve snu.

"Chtěl jsem tě vidět. Je ti líp?"

"Řekl by jsi mi, že mě máš rád, kdyby jsi věděl, že tě slyším?" Řekla naprosto ignorujíc jeho otázku.
"Možná časem," přiznal se, ale sám si tím nebyl jistý.

"Jsem ráda, že jsi to řekl teď. Taky tě mám moc ráda. Teď bych tě nejradši objala kdybych mohla. To, co jsi řekl, bylo hrozně hezké. Moc děkuji."
"Je ti líp?" Zeptal se znovu na otázku, která ho zajímala. Zvedl se z postele a dal ji pusu na tvář.

"Ano. Nohy cítím minimálně, ale cit by se mi měl snad vrátit a pak začne řada rehabelitací. Stále si nic z toho dne nepamatuji, nevím, co se stalo. Jediné, co mi dělá teď starost je to, že nemůžu moc dýchat. Zítra mě čeká operace žebra. Špatně se mi mluví, hrozně to bolí."

"Tak nemluv," řekl a hladil ji po ruce. Ona mu jeho dotyky také opětovala.

Jack tam zůstal celou noc, usnul v křesle, které si přinesl z rohu pokoje, vedle její postele. Byl moc rád za její přítomnost. Teď když už věděl, že je v pořádku, tak dokázal v klidu usnout.