Vášnivá noc v Berlíně - CZ (RoadTripTV)

Máš hezký zadek Ryei Beaumonte

Co, že tak najednou? Divila se nad náhlou nabídkou společného večera. Možná měla říct, že ne. Měla říct, že je to na rychlo. Kamarádku nechala v rukou toho nejcitlivějšího kluka z RoadTripTv, takže si nevyčítala, že ji tam nechala sama. Ze sobeckých důvodů odešla, ale myslela si, že koná dobro. Snad se trochu víc sblíží.
Plížila se noční ulicí k místu, kde měli sraz. Šla mlčky za noci a v ulici svítilo jen pár okének z panelákových bytů. Těšila se. Chtěla Rye víc poznat. Zajímal ji jako člověk. Už pár let z něj nemohla oči spustit a teď když ho má možnost poznat víc, tak si to rozhodně nenechá ujít. Možná také trochu myslela na budoucnost, chtěla s ním být víc než pouze kamarádka.
Včera se jí zdálo, že byla na procházce městem a potkala Rye. On ji pozval na kafe do kavárny, která už z ulice voněla kávou. Bylo v ní čisto a stěny byly všechny laděny do růžova. Byl to takový sladký cukrový sen. Sedli si tam, objednali si a povídali si. Dotýkali se pod stolem nohami. Vzal ji za ruku. Spolu na sebe jenom koukali a usmívali se. Bylo to jak z pohádky. Úplně kouzelný se.
Když tak snila a připomínala si sen, který se ji zdál minulou noc, ani si nevšimla, že v ulici není sama. Bezstarostně šla, když v tom se jí někdo dotkl boků. Lekla se a otočila se. Už se připravovala, že uplatní své dovednosti z hodin sebeobrany. Nemusela však, byl to Rye.
„Neměli jsme se snad sejít o dva bloky dál?" Podotknula.
„Ano, měli. Tobě to ale trvá moc dlouho, tak jsem ti chtěl jít naproti. A možná i trochu vystrašit," hodil nevinný pohled.
„A to se ti povedlo," vyčítavě se mu zahleděla do očí. Stále stáli uprostřed té ponuré uličky.
„Já vím," udělal blažený obličej, „, měla ses vidět. Bylo to k popukání. Měl jsem to natočit a dát do vlogu."
„To bys mi neudělal."
„Jasně, že udělal. Navíc jsem se musel ujistit, že jsi stále lechtivá. Jsi," dodal s úsměvem.
Na sobě měl tlustou tmavě modrou mikinu se žlutým nápisem. Skvěle mu seděla. Byla noc a zima, takže se mu určitě hodila. Eliška na sobě měla jenom lehký svetřík. Zima ji však nebyla, byla rozpálená zvědavostí.
„Kam jdeme?" Zeptala se.
„Kamkoliv. Chtěl jsem se projít. Pokecat."
„Dobře. Můžeme se jen tak procházet. Mikey je u nás."
„Já vím. Jel metrem asi pět minut přede mnou."
„Myslíš, že spolu ti dva budou něco mít?"
„Jak Mikeyho znám, tak si myslím, že ano. Hodně se mu líbí, záleží mu na ní."
„To je hezké. Co, že tak najednou jsi chtěl vypadnout ven?"
„Bylo tam dusno. Brooklyn se s Jackem pohádali."
„Aha a je to v pořádku."
„Ano. Snad ano. Jack je v poslední době nějaký zvláštní. Chová se jinak než předtím. Začal víc pít, víc se litovat. Na mě je speciálně hrubý. Nevím, čím to může být."
„Asi už chce domů. Jste na tour příliš dlouho."
„Tohle je poslední zastávka. Pak hurá domů. Už se těším," zasněně se koukl do nebe.
„Já už se taky těším domů, ale tady s vámi jsme si to zatím užily. Jste fajn."
„Děkujeme. Vy dvě také. Myslím, že budeme ještě dobří kamarádi," řekl a ukázal na oblohu, „koukej, támhle padá hvězda. Přej si něco."
Eliška zavřela oči. Na rtech ucítila jeho rty. Políbil ji. Otevřela oči. On ji jenom pozoroval.
„Co jsi si přála?" Chtěl vědět.
„To by jsi chtěl vědět, co?"
„Stejně mi to neřekneš, protože to bylo jistě o mně."
„Nebylo."
„Ale bylo. No tak, Eli, přiznej barvu. Červenáš se," začal se smát.
„Ne. Nebylo to o tobě," trvala na svém a stále se červenala.
Bylo to o něm.
„Nelži. Nebo chceš snad, abych tě zase unesl."
„Nelžu, nebylo to o tobě," řekla vážným hlasem.
„Řekla jsi si o to sama," vzal ji za nohy a zdvihl do vzduchu. Vzal ji přes rameno jako pytel brambor.
„Hej, pusť mě," křičela na chlapce, který ji nesl.
„Jen když přiznáš, že mě máš ráda."
„Máš hezký zadek," řekla a zahihňala se. Naskytl se jí skvělý pohled na Ryeovo pozadí.
„Co prosím? Slyšel jsem dobře?" Zastavil, ale stále ji měl na zádech.
„Máš hezký zadek Ryei Beaumonte."
„Děkuji slečno Eliško," zarazil se, „jaký máš příjmení?"
„Zvonková."
„Slečno zvonková. Je to hrozné jméno. Asi by jsi se měla nechat přejmenovat. Beaumontová by bylo lepší," začal se smát a sundal ji dolů.
„Hádala bych se," vyplázla na něj jazyk a rozeběhla se směrem k hlavní ulici. Běžel za ní a křičel.
Před přechodem ji dohnal. Chytnul ji za zápěstí a otočil k sobě.
„Mám tě," řekl udýchaně.
Povídali si celou noc. Ušli spolu minimálně deset kilometrů a namluvili milionkrát tolik. Nakonec se rozhodli, že Eliška přespí u nich na hotelu, protože chtěli nechat Mikeyho a Adél osamotě.
Kluci už spali. Rye nabídl Elišce svojí postel a pokoj, sám si ustlal na jednou z gaučů v obýváku.