Vášnivá noc v Berlíně - CZ (RoadTripTV)

Kdy je uvidíme?

Dveře se rychle, ale potichu rozlétly. Tiše se plížila chodbou do Adélky pokoje. Našlapovala pomalu z nohy na nohu, nechtěla, aby ji slyšela. Eliška už byla zvyklá, že do jejich domu chodí i sama. Znala to tam jako kdyby to byl její druhý domov. Občas když se doma pohádala s rodiči, rozešla se s přítelem, byla smutná, spala tam. Rodiče se navzájem znali a užívali si svoji společnost. Adél zrovna ležela na posteli se sluchátky v uších. Ležela na zádech, přemýšlela. Zrovna poslouchala píseň Havana v coveru od RoadTripTv. Zasněně zavřela oči. Přemýšlela o tom, jaké by to bylo, kdyby je mohla potkat osobně. Jak by se k nim chovala? Obejmula by je? Byli by tak fajn i v reálu, jak působí na videích, v písničkách, interview a televizi? Jsou to přeci celebrity, mají jistě úsměv všitý na tváři a lživé kecy se jim hemží z úst. Představovala si, jak by asi vypadal Mikey. Byl by v reálu tak sexy? Měl by tak krásné oči? Nejradši by ho měla tady vedle sebe, mohla se ho dotýkat. Mohla by dělat vše, co by chtěla. Prohrabávala by mu vlasy, sem a tam. Eliška v tu chvíli myslela, že snad i sliny ji ukápla. Měla dokonce zhasnutá světla. Viděla pouze ležící osobu, která zasněně přemýšlela. Určitě si chtěla užívat hudbu nerušena. Ale Eliška ji schválně ráda vyruší! V duši měla velkou novinu a v kapse klíč k ní. 

 "Adél!" rozkřičela se. Adél sebou trhla, lekla se.

 "Co, co se děje? Co tady děláš?"

 "Mám pro tebe skvělou novinu," zašeptala Eliška tak, že se Adél musela k ní nahnout. Eliška vytáhla z kapsy světle žluté lístky, zlaté lístky, jak lístky do loterie. Ještě se ani na ně nestihla podívat, nezkoumala, kam pojedou a ani kdy. O to se chtěla podělit až s Adél. Podala ji lístky a čekala na reakci. Bylo by to nečekané překvapení a ona ho chtěla sdílet s ní. Adél zkoumala lístky, párkrát mrkla, aby se ujistila, co právě vidí. Připadala si jako kdyby v sobě měla právě asi půl kila marihuany a ještě k tomu zapité lahví vodky. Nevěděla, co se děje. Nedokázala přemýšlet, jen zírala na objekty v ruce. Křečovitě je sevřela ve dlani a hrnula se kamarádce kolem krku. Objímaly se asi dvě minuty. Plakaly, byly dojaté. 

 "Jak jsi je sehnala?" konečně ze sebe vyhrkla.

 "Dal mi je Marek. Jako omluvu." 

 "Co? Ten Marek?"

 "Ano, ten Marek."

 "Kam a kdy jedeme?" Konečně je napadlo se na ně blíže podívat. Adél četla nahlas : 

"VIP vstup do areálu RoadTripTV tour, 17. září, Berlín."

 "Wow, to je za tři měsíce."

"Odkud je Marek vzal? Už žádný nebyly."

 "Vyhrála je jeho mladší sestřenice v soutěži v rádiu. Požádal ji a ona mu je dala."

 "To je skvělý, už se moc těším." Obejmuly se.

Hodně dlouho si tohle přály, samy tomu nevěřily. Ale stalo se to, nebo spíš stane. Nemohly se dočkat až konečně vyjedou. A že to je v Berlíně? Žádný problém. Ony je musí vidět. A co nejdřív. Těšily se stejně asi jako malé dítě na Vánoce. Jako když si může rozbalit dárek právě pro něj zabalený. Byly jak malé holky, které se těší na to až konečně dostanou svojí první sadu šminek od vietnamců. Tu noc spaly spolu u Adél. Obě jen mlčky na sebe koukaly. Křivily pusy, snažily se přemýšlet. Nemohly tomu uvěřit. Chtěly, aby bylo 17. září a ony se mohly topit v objetí kluků z kapely. Byl to sen asi sta tisíc jiných holek ale co? Ony ho měly taky a teď k němu měli natažený červený koberec. Jako VIP diváci měly možnost se s nimi setkat osobně. Obě už přemýšlely nad tím, co jim řeknou. Chtěly obě vidět jejich vysoká těla, jejich vypracovaná těla. Chtěly si přivonět k jejich kůži.