Vášnivá noc v Berlíně - CZ (RoadTripTV)

Přistižena nahá

  Toho večera Eliška seděla v křesle a přemýšlela. Pořád ji vrtalo v hlavě, proč by za ní Marek chodil. Proč ho tak zaujala? Proč se o ní tolik zajímá? Má Adél pravdu vůbec s tím, že ji sledoval? Třeba ji chtěla jenom nahnat strach. Neměla nic na práci, tak tam jen seděla a přemýšlela. U toho jí nahlas hrálo rádio a při svých oblíbených částech písní si občas zabroukala melodii. Nevěnovala moc pozornost knížce biologie, která ji už asi hodinu ležela na klíně netknuta. Nerozhoupala se ji ani otevřít. Neměla náladu na učení. Celkově tento den jí připadal divný, ta věc s Markem, byla neklidná. Když už táhlo na půl dvanáctou, tak se konečně kolébavým pohybem vymanila ze sevření hebkého chlupatého křesla. Šouravým krokem šla do koupeny. Chovala se jako opilá. Velice ji mátlo světlo, které si na chodbě rozsvítila. V koupelně za sebou zabouchla dveře. Bydlela ve velkém rodinném domě. Měla vlastní koupelnu a navíc její rodiče už dávno spali. Věděla, že nebude rušena. Svlékla se do spodního prádla a koukla se do zrcadla. Takhle to dělávala každý den, každý den se také za to nesnášela. Se svojí postavou nebyla spokojena. Dnem ode dne řešila svojí váhu a postavu. Byla příliš sebekritická. Přejížděla si rukou po bocích a marně se snažila vykouzlit si úsměv na rtech a říct si, že ji to vlastně docela sluší. Svlékla ze sebe i poslední kousky oblečení a vydala se do sprchového kouta. Pustila na sebe horkou vodu a začala se mýt. Omývala si svoje tři dny nemyté vlasy. Myla si je svým oblíbeným heřmánkovým šamponem. Tento šampon měla moc ráda, byl přírodní a navíc ji připomínal svojí nedávno zesnulou prababičku. 

Když dodělala svojí večerní hygienu ve sprše, natáhla se pro svůj oblíbený ručník. Byl to ručník s krtečkem. Ano, bylo je jí šestnáct let, ale stále Krtečka zbožňovala, připomínal ji dětství. Zabalila se do něj, cítila jak ji hřeje a stoupla si na chundelatou podložku, která z dálky připomínala ležícího chlapce s dredy. 

Stále se prohlížela v zrcadle, své tělo se ji tolik nezdálo. Asi na tom moc lpěla. Moc to řešila. Najednou se lekla a zaječela. V okně se něco pohnulo a ona věděla, že kývající se větev ve větru to být nemohla. Byl to člověk. S vyděšením se rozeběhla do svého pokoje. Zatáhla závěsy, lehla si do postele a klapala se. Neměla tušení, kdo by to mohl být. Rodiče to být nemohli, ty jistě spali. Ležela stočená v klubíčku zanořená do své obrovské haldy polštářů a dek.  

  Měla potřebu to někomu říct, někomu se svěřit. První na ráně byla samozřejmě Adél. Byla si jistá, že jistě nespí. Ta totiž chodí spát až kolem jedné ráno většinou. 

Už klepala telefonní číslo do mobilu. Tak hrozně se jí klepaly ruce. Sama tomu nemohla uvěřit.
"Ahoj Eli," ozval se roztrpčený kamarádky hlas. 

"Adélko, já se hrozně bojím." 

"Copak se stalo, jak ti mám pomoct?" 

"Já, já," klapal se jí hlas ",sprchovala jsem se a někdo mě pozoroval v okně." 

"Co? A nemohlo se ti to jen zdát?"

 "Ne nemohlo. Byl to člověk, viděla jsem jeho světlou pleť jak zářila ve světle koupelny. Viděla jsem stín. Nevím, kdo to byl."

 "Mám nápad. Vím, jak zjistit, kdo to byl. Tvůj otec nechal zhruba před půl rokem v celém areálu nainstalovat kamery kvůli tomu incidentu, jak nás vykradli. Najdeme to v záznamech."

 "Já nemůžu jít jen tak za tátou a říct mu ať mi dá záznamy."

 "Víš co? Běž v klidu spát, já to zařídím. Znám jednoho člověka, který je schopen se nabourat do počítače tvého otce."

 "Myslíš Pana Ájtý?" 

 "Přesně. Co bych pro tebe neudělala. Zítra se s ním sejdu."

 Pan Ájtý byla přezdívka pro jednoho čtvrťáka od nás ze školy. Je to brýlatý kluk, pěkně vlezlý. Jmenuje se Tomáš, ale tato přezdívka na něj sedí víc. Do Adél byl hrozně zamilovaný, pořád za ní chodil. Ona ho odehnala. Teď byla však rozhodnutá se s ním sejít a pomoct kamarádce vypátrat, kdo je ten zatracený špeh. Obě dívky zavěsily. Eliška skoro oka nezamhouřila, nemohla usnout. Bála se.