Vášnivá noc v Berlíně - CZ (RoadTripTV)

Tak si pro ni pojď

Jack se sice cítil trochu poníženě po tom, co ho Adél s Eliškou trochu nachytaly. Uznával však, že si za to mohl do jisté míry on sám. V poslední době si do Adél až moc rýpal a moc dobře ví, že zrovna ona vždy vše ve velké míře oplácí.

Také dobře věděl, že s Mikeym dali video na YouTube. Jackovi to nevadilo. Dokonce se ho ti dva zeptali a Jack po shlédnutí videa usoudil, že to bude Roadies určitě bavit. 
Na Adélku se trošku zlobil, nebo to možná i trochu hrál, na Elišku se nezlobil vůbec. V tu noc, co se to stalo, tak přemýšlel o tom, co by dělal, kdyby se to opravdu stalo. Byla to hrůzná představa. Od té doby si dával pozor na to, aby Eliška nikam moc nechodila a nebo když už, tak s ním jako s doprovodem.

Vracel se z nákupu. V ruce držel už mírně natrženou igelitovou tašku. Když byl v obchodu, tak netušil, že toho bude tolik. Nesl tam spoustu dobrot pro Elišku. Dostal dokonce svůj vlastní klíč od domu. Otevřel vchodové dveře a zařval:
"Miláčku, už jsem doma."

Odpověď se nedostávala až z Eliščina pokoje, ale přímo za jeho zády. Zrovna si zouval boty a moc nevěnoval pozornost tomu, že se k němu někdo blíží. Eliščiny rodiče byli v práci a Eliška byla sama doma.

"To znělo jak po deseti letech manželství," ozvalo se mu za zády.
"No jako trochu jo, ale..." větu nedokončil. Otočil se a spatřil Elišku, která nebyla na vozíčku, ona stála.

Udiveně na ni koukal. Její drobná postava se opírala o futra dveří, které vedly do obývacího pokoje. Usmála se. 
"Eli. To je úžasné," řekl a přiblížil se k ní. Dal ji letmou pusu, ale nedotýkal se ji, protože si nebyl jist v tom, aby neztratila rovnováhu a náhodou neupadla.
"Viď? Dneska jsem hodně trénovala," přiznala se.

"Ale slíbila jsi mi, že beze mě to zkoušet nebudeš," řekl rázně a uvědomil si, že mu to opravdu odpřísáhla.

"Omlouvám se, ale já jsem to fakt chtěla zkusit. A podívej, jde to," řekla nadšeně a v hlase neměla ani trochu provinilosti.
"Mohla jsi si ublížit," připomněl ji. Vzal do ruky tašku a přešel kolem ní. Slyšel, jak se za ním pomalu šourá, aby slyšel, co řekne.
"Tak nebuď naštvaný. Já prostě taková jsem. Tvrdohlavá."
"Já vím, že taková jsi, ale ty jsi mi to slíbila. Já pak na chvíli odejdu a ty si tady v klidu chodíš. Ani nevíš, co se ti všechno mohlo stát."

"Kdyby se mi něco stalo, tak bych ti dala hned vědět," snažila se ho uklidnit. Sedla si na gauč a pozorovala ho, jak vybaluje nákup.

"Ach jo," vzdychl si. Byl moc rád, že se Elišce daří po zdravotní stránce, ale trochu ho zklamala svým jednáním.

"Ty jsi mi koupil čokoládu? Tuhle mám nejradši," řekla radostně.

"Já vím. Ano koupil. Koupil jsem ji pro hodnou Elišku," řekl a čokoládu dětinsky strčil za záda.

"Tak to je určitě pro mě. Házej!"

"Ne. Štveš mě, Eli."

"Ale no tak, vždyť jsem nic tak špatného neudělala," pronesla nahlas a zadívala se na něj roztomile.

Chvíli na ni koukal. Dal čokoládu před sebe na stůl. Usmál se šibalsky a řekl:

"Tak si pro ni pojď."