Vášnivá noc v Berlíně - CZ (RoadTripTV)

Propletené růže

"No jen pojď, neboj se,"naléhal Mikey. Vzal Adél jemně za ruku a táhl ji z recepce hotelu.

"To bude super, nebudu toho zítra litovat?" Řekla svoji myšlenku nahlas.
"Určitě ne. Chtěla jsi vždycky tetování?"
"Ano."
"No tak vidíš. Už víš jaké?"
"Ano."
"Jaké?"
"Dvě malé proplétající se růže na hřbetu ruky," podívala se na něj a usmála se.
"Já mám taky růži."
"Já vím."
"Má to něco společného se mnou snad?"
"Může i nemusí, růže myjí víc významů než jen tebe."
Zastavili se. Hleděli si do očí. Adél Mikeyho silně objala. Chtěla vědět, chtěla se ujistit, že tam je. 
Míjeli mnoho podniků, které ve dvě hodiny ráno stále byly v plném proudu. Čekali to, byla to Praha.

"Podívej, tetovací nonstop salon. Jedinečná příležitost."
"Možná jsem cestou vystřízlivěla," přiznala se bez odvahy, kterou měla ještě před půl hodinou.
"Ale ne, já tam budu s tebou," pevně ji stiskl ruku.
Vešli do tmavé malé místnosti. Za pultem stál mladý vousatý muž. Bylo mu tak dvacet pět a své vousy měl ve dvou úhledných copáncích. Celé jeho tělo bylo pokryto černými a barevnými skvrnami, tetováním. Adél si nebyla jistá některými, co symbolizují. Přemýšlela jestli je tak opilá a nebo ta tetování nebyla jenom snadná rozpoznat.
"Dobrý den," pozdravili oba najednou muže.
"Snad dobrou noc," široce se usmál, ",co pro vás můžu udělat?"
"Tady slečna by chtěla tetování," mluvil Mikey. Adél kývla.
"V tom případě jsem tu jen pro vás. Už víte jaké a kam?"
"Dvě propletené růže na hřbet ruky," probudila se Adél a vyhrkla ze sebe.
"Skvěle, to bude snadné a rychlé. Máte předlohu nebo to necháte na mě?"

"Na vás klidně," řekla oddaně.
Vytáhl velké desky, ve kterých byly různé motivy. Od různých způsobů a tvarů lebek až po romantické motivy srdcí. 
"Něco takového," ukázala prstem na obrázek v pravém rohu. Byly to dvě malé velkolisté růže, které se proplétaly stonky a přidržovaly se navzájem trny.

"Bezva a bude to na levé a nebo na pravé ruce?"

"Pravé," oznámila a vyhrnula si rukáv, aby mohla ukázat celý hřbet ruky.

Posadila se na lehátko, bylo ji příjemnější sedět než ležet.

"Bude to bolet?" Vyhrkla ze sebe bez přemýšlení.
"Snad nebude. Tohle není bolestivé místo," upřímně se usmál tatér.

Mikey stál hned vedle ní a držel ji za levou ruku. Tatér vzal do rukou spoustu věcí, kterými ošetřil ruku a poté vzal do rukou velkou kovovou jehlu. Adél projel strach, jak kdyby ji šlo o život. Zachvěla se. Hrozně se bála až se tou ošklivou věcí dotne její pokožky.
Nebolelo to. Byl to zvláštní pocit, spíš škubání než bolest. Každopádně si to jistým způsobem užívala. Na ruce se jí vytvářela černá tenká rýha. 

Za něco přes půl hodiny už byli hotovi. Tetování nestálo ani tolik, kolik si myslela. Nadšeně se podívala na ruku, kterou měla ovázanou průhledným obalem. Bylo to krásné. Ani nevěřila, jak může mít takovou radost z pár centimetrového kusu barvy na kůži.