Vášnivá noc v Berlíně - CZ (RoadTripTV)

Čumáčku

Jack tam jen stál. Zaměstnanci nemocnice Elišku pomalu dávali na vozíček. Pomoc nechtěli a Jack věděl, že by jim stejně překážel. Jediné, co mu vadilo bylo sledovat Elišku, jak se u toho tváří. Hrozně jí to bolelo. Snažila se vypadat, že ji nic není, ale on moc dobře věděl, jak se tváří, když něco není v pořádku a snaží se to zamaskovat.
"Už jsem tu," řekla, když si konečně dosedla na konstrukci.

"Skvěle, nikde tě to netlačí?" Zeptala se ochotně sestřička.

"Ne, moc děkuji."

Jack se s jejími rodiči ještě neviděl a byl nervózní při pomyšlení, že by se s nimi měl potkat již dnes. Čekali na ně venku před nemocnicí. Jack ji tam měl dovést. To taky udělal. Už si to s ní svištěl po nemocniční chodbě.
"Jaké auto mají rodiče?" Zeptal se a hleděl do dálky.

"Tamto stříbrné," řekla a ukázala na nejbližší auto.

"Dobře," pomalu se blížili k autu.

"Vidí rodiče a najednou zpomalí, ale notak," řekla.

"Já jsem nezpomalil," ohradil se.

"Ale ano, čumáčku."

"Jak jsi mi to řekla?"
"Jacku?"

"Né, řekla jsi mi jinak."

"Neřekla."

"Eli, já vím, že jsi řekla něco jiného."

"Čumáčku," řekla potichu.

"To znělo, jak kdybychom byli pár?"
Neodpověděla. Nečekal na odpověď, ale potěšila ho. Stres z něho trochu spadl.

"Dobrý den," slušně pozdravil. 
"Ahoj, tak ráda vás vidím," řekla a celá pookřála.
"Ahoj," řekli jednohlasně.

"Mami, tati, tohle je Jack, můj...kamarád," představila ho, ", Jacku, tohle je moje mamka a taťka."

"Můžeš nám klidně tykat. Já jsem Bára."

"Marek," podal mu ruku.

Marek s pomocí Jacka dali Elišku na zadní sedadlo. Vozíček dali do velkého prostorného kufru. Jack si sedl vedle Elišky na zadní sedadlo.

"Tak kamarád, jo?" Rýpl si.

"Ne."

"Tak co tedy jsem?"
"Čumáček, můj čumáček," řekla a políbila ho. Marek sklopil zrcátko a zahleděl se na svoji manželku.
"Nebudu vám vadit u vás doma? Já bych si kdyžtak na pár dní zařídil hotel," řekl Jack.

"Vůbec ne. Eliška nám už říkala, že u nás nějakou dobu budeš. Zůstaň jak dlouho chceš," řekla Bára.
"Děkuju."

"Nikdy jsem nebyl u tebe v pokoji."

"To je možné. Tak schválně, jak se ti bude líbit."

"Určitě moc. Kde budu spát?" Řekl a Eliška zrovna otevřela dveře do obrovského pokoje. Měla tam uklizeno. Byla to docela náhoda, protože těsně předtím než odešla s Adél před napadením, tak si uklidila.
"Na mé posteli. Je velká, vejdeme se tam."

"Dobře," řekl a vstoupil do pokoje. Po chvíli si uvědomil, že tam musí Elišku dovést.

"Vejdu se do dveří?"
"Snad ano," řekl ale moc jistý si nebyl. Nakonec se to podařilo. 
Na večeři byli všichni pozváni k Hrnčířům. Eliška už se nemohla dočkat. Čekala ji však ještě hodina, kterou ve finále strávila voláním na Skype se zbytkem kluků z RoadTripTv.