Vášnivá noc v Berlíně - CZ (RoadTripTV)

Vaše přítelkyně je alkoholička?

"Dobrý den, mohl bych se zeptat, kdy dojde moje objednávka?" Říkal nahlas natěšeně Jack. Včera si objednal pět velkých sudů různých českých piv a desítky lahví tvrdého, které skvělě zapadnou do baru v klubu.
"Objednávka na jaké jméno?" Ozvalo se milým mužským hlasem.
"Duff. Jack Duff."
"Ano, ano. Vidím to tady. Za půl hodiny se vyjíždí s objednávkami a do dnešního večera to tam určitě bude." Ujistil ho.
"Nešlo by to nějak popohnat? Má mi přijít přítelkyně a neměla by to vidět. je to takové překvapení."
"Vaše přítelkyně je alkoholička?" Zavtipkoval.
"Narozeninová oslava," přispěchal s odpovědí. 

"Jsme malá firma. Rozvozy dělám i já, tak se vám o to osobně postarám."
"Děkuji moc, jste moc hodný. Hezký den přeji. Na shledanou," rozloučil se a ani nečekal na odpověď.
Povyskočil ji a zajásal. Už ho unavovalo být každý všední den v domě sám, ale co měl jiného dělat? Tohle se mu aspoň postaralo o zábavu. Klucijsou v Anglii, Mikey tam je už také, Adél jela s ním, rodiče Elišky jsou v práci a Eliška ve škole.
"Tak alkohol mám už zařízený. Teď ještě věci okolo," řekl si sám pro sebe. Musel se s někým vypovídat a když v domě nikdo nebyl, tak musel začít aspoň trpět samomluvou. Nic jiného mu nezbývalo.
Jack měl skvělou představu o oslavě. Plánoval ji, jak kdyby byla jeho vlastní. Bude tam hromada jídla, které už objednal v místní Hradecké restauraci. Elišky maminka mu slíbila, že něco dobrého napeče, aby ušetřili. Alkoholu měli možná i víc než by potřebovali. Na internetu objednal různé lampiony, disco koule, balónky, třásně a nápisy, které se tam všude rozvěsí. S tím vším mu pomáhala Adél, která z pohodlí z Anglie Jackovi volala každý den.
Na pódiu bude Elišky oblíbená hudební skupina Brows, která je anglická, ale shodou okolností jim RoadTripTv dělali před dvěma lety předskokany na turné a Jack na ně měl kontakt. Souhlasili, že přiletí. Bude tam karaoke, kde se může celý večer amatérsky zpívat. Eliška tohle miluje. Když je opilá, tak hodně zpívá a tohle bude něco pro ni.

Nesmí tam chybět ani fotostěna. Chtěl, aby na tu oslavu měla vzpomínky. Také požádal Eliščina kamaráda Roberta, kterého již znal, který je fotograf, aby také přišel a vše řádně zdokumentoval.
Domluvil snad stovky různých věcí a maličkostí. Jediné, co ho teď trápilo bylo, že se to Eliška dozví, když třeba uvidí ty litry a litry alkoholu u nich ve kůlně.

Už se blížila třetí hodina a pán s vozem pití nikde. Eliška měla přijít do půl hodiny. Nervózně přešlapoval z nohy na nohu. Chtěl se nějak uklidnit.

Konečně zazvonil telefon.

"Dobrý den, tak to tady máte. Jsem před domem," oznámil Jackovi ten milý mužský hlas.

"Dobrý den, už letím," zavěsil a už se hnal z domu ven. Vyrazil v bačkorách, bylo mu to jedno.

Stál tam vysoký dlouhovlasý muž. Podali si ruce a začali nosit sudy a lahve do kůlny, kterou poté zamkli. Jack ho celou dobu hodně popoháněl, bál se, že je Eliška uvidí.

Když velký vůz odjížděl, viděl Jack, jak se zpoza rohu kymácí nějaká postava, Eliška. Když k němu došla, hned se vyptávala tím svým typickým zvědavým tónem:

"Kdo to byl?"

"Nevím. Hledal nějakou rodinu, co tady údajně bydlí. A já jsem byl zrovna venku, tak se mě zeptal," zalhal.

"Aha. A jakou rodinu?"
"Smithovi."
"Smithivi? To není zrovna české příjmení. Ti tady nežijí," řekla jistě.

"To jsem tu taky právě říkal," snažil se, aby nic nepoznala.

"A to jsi něco dělal venku v bačkorách?" Zeptala se nevěřícně.

"Jé a jo! To jsem si ani nevšiml. Promiň," zašeptal a konečně ji dal pusu.