Vášnivá noc v Berlíně - CZ (RoadTripTV)

Moc děkuji, Jacku

Eliška tiše oddychovala. Jack se na ni jen tiše díval. Vůbec netušila, že dneska na její narozeniny něco plánuje. Posledních pár dní měla hodně starostí ohledně školy a své babičky, která skončila v nemocnici. Jack, Mikey a Adél vše zařídili. Lidé byli pozvaný, alkohol byl koupený, jídlo zajištěno a zábava také.
Jak ji ale dostat do Prahy tak, aby netušila, že se něco výjimečného děje? Nebyl si jistý, jak to udělá, ale chtěl ji udělat celý hezký den a ty oslava měla být jenom takovou třešničkou na dortu.
"Lásko," zašeptal ji do ucha. Ležela jako mrtvá, vůbec nereagovala. Dotkl si ji rty a tiše pošeptal její jméno. Konečně se její tělo zachvělo. Pootevřela oči a divoce zamrkala, protože před sebou uviděla siluetu, kterou z takové blízkosti nemohla rozeznat. Samozřejmě že věděla, kdo to je, ale mírně se Jacka lekla.

"Už je deset. Vstávej," řekl sladce a políbil ji.
"Dneska mám narozeniny. Můžu spát jak dlouho chci," řekla a opět se hlavou uvelebila k spánku.
"To je pravda, ale dnešek si spolu užijeme my dva," řekl.
"Máš snad nějaký překvápko?" Řekla natěšeně a už se k němu hrnula ze svého vyleženého dolíčku.
"Třeba i mám," zatvářil se vážně.
"A povíš mi to?" Lísala se k němu.
"Tak se převlékni a pojď se mnou," usmál se a sledoval ji, jak se hbitě zvedá z postele.
Popadla první oblečení, které ji přišlo pod ruku. Nezajímalo ji, jak bude vypadat. Chtěla být rychlá a její zvědavost se jenom zvyšovala. Jack moc dobře věděl, že překvapení má ráda.
"Už to je," vyšla z koupelny. Vše ji trvalo asi pět minut. Byla opravdu hodně rychlá. Jack se sám divil.
"Tak jdeme?" Zeptal se a čekal na odpověď. Žádná nepřišla. Eliška mu rychle chňapla po dlani a vedla ho z pokoje pryč. Její rodiče byli doma, ale Eliška se ani nezastavila, aby je pozdravila. 

"A kam jdeme?" Ptala se asi po pěti minutách chůze směrem k lesu.
"Uvidíš," mrkl na ni.
Jack si ráno přivstal a udělal jim pozdní snídani. V lese našel jednou nedaleko od jejich domu malou mýtinu, kde bylo nádherně. Jendou tam s Eliškou byli a říkala, že to tam má moc ráda, protože jí to připomíná dětství. Chodila tam vždycky se svojí babičkou.
Došli k mýtině a Jacka na chvíli napadla myšlenka, že tam jídlo už nebude. Mohlo to něco sníst. Naštěstí se mýlil. Uviděl, jak se jí rozsvítily oči, když viděla celou pokrytou deku jídlem.

"Jeeee," vyhrkla a už se hnala k jídlu. Jacka málem porazila.

Deka byla opravdu přeplněná jídlem. Sotva si na ni mohli sednout. Byly tam saláty ovocné, zeleninové, palačinky, cupcaky, různé jiné sladkosti a slané drobnosti. Uprostřed byla váza s rudou růží. Před ní byly dvě skleničky.

"Bílé nebo červené?" Zeptal se.

"Jasně že červené," ujistila ho, když si zrovna cpala kuličku hroznového vína do pusy.

"Myslel jsem si to. Bílé jsem ani nebral," společně se zasmáli.

Když se najedli, tak si oba lehli. Eliška si položila svou hlavu na jeho hruď a koukali se na nebe.

"Moc děkuji, Jacku," prohodila a Jack ucítil, jak se celá zachvěla.