Vášnivá noc v Berlíně - CZ (RoadTripTV)

Je zde volno

Večer už čekal Jack na letišti. Tak moc se těšil. Ty dva neviděl už hroznou dobu. Přešlapoval z nohy na nohu, byl nervózní z celé té situace. Eliška byla doma a Jack řekl, že bude hnedka zpět. Věřil, že nezjistí, že mezitím jel dvě hodiny pryč do Prahy na letiště. Naštěstí mu ani nenapsala, takže je asi v pohodě.

Konečně se otevřely dveře, které vedly z chodby, která ústila u místa, kde letadlo přistálo. Hned mezi prvními poznal dvě velmi známé postavy. Mikey se křenil už z dálky. Adél se soustředila, aby se jí její vlasy dostaly co nejdřív z jejího obličeje. Nejspíš ji pěkně překáželi, když táhla dva kufry v každé ruce.

Pozdravili se a objali se.

"Tak jsme tady, jak jsem slíbila," řekla nadšeně Adél a pomalu oddechovala, když si konečně ulevila od těch kufrů.

"Moc děkuji," řekl upřímně.
"Jo a jinak v letadle jsem trochu přemýšlela a něco mě napadlo. Před asi dvěma lety jsem byla tady v Praze v jednom klubu. Je to klub zastrčený v úzkých pražských uličkách, moc lidí o něm neví, ale je obrovský a překrásný. Mohli bychom se tam mrknout," vyhrkla.

"To by bylo super," řekl s jásotem Jack.

"Tak jdeme," popohnal je Mikey.

Nastoupili do taxi a nechali se odvézt ani pět kilometrů po Praze. Adél musela řidiče navigovat, protože adresu nevěděla a řidič o klubu slyšel poprvé. Jack si byl trochu nejistý, protože jestli ho ani ten řidič neznal, tak to bude určitě nějaký propadák.
Zastavil u modře blikající budovy, která se táhla daleko do dáli. Adél a Mikey si vytáhli své kufry a odhodlaně je táhli za sebou do klubu, který byl skoro plný, protože byl páteční večer. Jack jim ochotně pomohl a protahoval se davem lidí s nimi. 

Adél zamířila přímo k baru. Nechtěla nic k pití, ale hledala někoho, kdo ji pomůže. Jack a Mikey se mezitím kochali tou krásou. Kluby byl hezky zařízený, lidí se tam vešlo spousty, světel zde bylo k nedopočítání, hudba až trhala ušními bubínky. Bylo to fantastické!
"Dobrý den, mohla bych se zeptat, kde je váš vedoucí?" Zeptala se Adél mile slečny u baru.

"Je vzadu. Mám pro něj dojít?"
"Ano. Moc děkuji."
Barmanka zmizela za červenými dveřmi. Jejich rozhovor nebyl slyšet. Za chvíli se dveře opět otevřely. Držel je mladý muž, podržel je své zaměstnankyni a přišel k Jackovi, Mikeymu a Adél.
"Dobrý den, můžu vám nějak pomoci?" Řekl se zájmem a usmál se.

"Ano. My jsme v takové zapeklité situaci. Na poslední chvíli se nám nevydařil pronájem prostor pro jednu narozeninovou oslavu a hledáme alternativu. Chtěli bychom se zeptat, jestli váš klub není volný na soukromou akci příští týden v sobotu?" Řekla pomalu Adél.

"Musel bych se podívat, ale myslím, že ano," vytáhl svůj diář a začal v něm listovat.
"To by bylo skvělé," prohlásila Adél a cítila, že se jí to vydaří.

"Ano, ano. Je zde volno. Tak to sepíšeme?" Řekl a už se otočil k odchodu. Pak se ale zarazil a počkal na odpověď. Adél se podívala na kluky. Oba přikývli.

"Dobře," přitakala.

Za chvíli už čmárala své ne zcela úhledné písmo na smlouvu, která ji zavazovala k tomu, že si pronajímá celý klub na příští víkend. Smlouvu si pozorně přečetla, aby si byla jistá, že to není žádný padělek. Domluvili se na určité částky.
Všichni odjeli domů. Jack šel za Eliškou a doufal, že nic nepoznala. Adél a Mikey se snažili nepozorovaně se dostat domů, aby je Eliška neviděla. Vše se podařilo, protože Eliška usnula na gauči u filmu.