„Calume, máš tu další buchtu," ozvalo se něžným hlasem z repráčku. Odložil jsem sklenku vína na stůl, natáhl jsem si kalhoty a vydal jsem se dlouhou chodbou dolů. Byl jsem už zvědavej, jakej úlovek mě pro tentokrát čeká. Mohla by to být dlouhovlasá černovláska s dlouhými nohami, široký úsměv a šikovný jazýček.
Rychle jsem proplul chodbou a objevil jsem se za Miley. Před stolkem stála kozatá hnědovláska. Ok, možná tohle je lepší nežli moje představy o dlouhonohé černovlásce. Ta stojí za hřích mnohem víc. To, jakym způsobem tam stojí a jak zvláštně se směje.
Vydechl jsem a lehce jsem si skousl ret. Už teď mi skoro stál a to ji vidim jen zdálky. Sakra. Dnešek se zapíše do historie.
„Eh, nastala změna, slečna tu je kvůli uplně něčemu jinému," vydechla Miley a já se zamračil. Tohle mi dělají schválně? Vždycky když přijde nějaká pořádná roštěna, tak tu není kvůli sexu ale pracovně nebo kvůli uplně něčemu jinému. „sháněl jsi někoho, kdo za tebe bude uklízet." otočila se na mě a já se na tu hnědovlásku usmál.
„Ano, to sháněl." vydechl jsem. Tak přeci jenom bude moje. Bude se podrobovat mým rozkazům. Ohýbat se pod postel a já budu moc sledovat, její prdelku.
„Tak tady Victorie ti je k službám." usmála se Miley a dál se věnovala něčemu svýmu.
,,Pojď za mnou," věnoval jsem ji jeden z mých úsměvů a zmizel jsem zase v růžový chodbě. Ona mě následovala. Cítil jsem její zvláštní vůni a slyšel jsem její kroky. Lehce našlapovala do huňatého koberce. Pomalu jsme vlezli do mého modrého pokoje. Spousty holek se diví, že to tu mám modrý, ale mně to vyhovuje. Mám modrou rád.
„Woow," vydechla, když vlezla zamnou do pokoje. Jak jsem čekal. Její reakce na modrou byla naprosto normální.
„Copak?" otočil jsem se na ni s úšklebkem a zavřel jsem za ní dveře.
„Modrá," vydechla „je to takový jinačí. Nikdy jsem nic takovýho neviděla, ale tohle je boží." usmála se a odložila si batoh vedle křesla.
Tahle holka není jen tak obyčejná, zdá se, že v tomhle umí chodit a pěkně dlouho.
„Děkuju, taky se mi to tak líbí, a tobě by ostatně mělo taky." usmál jsem se na ni „Jo a posaď se." ukázal jsem na křeslo a sám jsem se posadil do svýho. „Dáš si bílý víno?" kývla na souhlas a tak jsem ji taky nalil sklenku.
„Děkuju," usmála se a vzala si sklenku do ruky.
„Tak na naši společnou práci." vyzdvihl jsem skleničku, přiťukli jsme si a napili se.
„K tomu jsem se chtěla zeptat. Co všechno bude v mojí kompetenci?" optala se nevinně a skleničku s vínem položila na stůl.
„No, tak tvým úkolem bude tady to udržovat v pořád takovymhle stavu. Časem pochopíš, co po tobě pořádně chci, ale když tady někoho budu mít, tak ty pak budeš ručit za to, aby tenhle pokoj se dal nadále využívat." vysvětlil jsem ji ve zkratce.
„Nic víc?" podivila se „Tak to bude hračka." usmála se a napila se vína.
Holka, ty ani nevíš, na všechno jsi teď kývla.
