„OK!" souhlasila jsem zase pro jednou s jeho dementním nápadem, ze kterého se vyklube určitě zase nějaká hloupost, jako tomu bylo doposud. Pokaždý doufám, že ho napadlo něco rozumnýho, ale ne, přijde snad s ještě větší hloupostí, nežli doteď. Budu doufat, že pro tentokrát vymyslel fakt něco na úrovni.
Mám sbaleno, jsem nachystaná a jenom čekám na pana #zasejsemvymyslelgeniálníplán. Došla jsem si na záchod a akorát zvonil. Popadla jsem tašku, obula jsem se, vypadla jsem z bytu, zamkla a klusala dolů po schodech.
Stál tam. Ve svých slunečních brýlích, kšiltofkou, kraťasech a černém tílku. Takhle ho mockrát nevídám, začínám uvažovat, že sukeň a bílé conversky byl špatný nápad, ale což, to je jedno, kdo ví, co se z tohohle ještě vyklube.
,,Ahoj," pozdravila jsem ho a usmála jsem se. Úsměv mi oplatil a natáhl se ke mně. Vzal mi tašku a políbil mě na tvář.
,,Ahojky," šeptl a vydal se k autu, pomalu jsme ho následovala a pozorovala ho, jak si to vykračuje.
,,Mám se bát?" moje skoro každodenní otázka a jeho pokaždá odpověď
,,Ne." pro dnešek se usmál, takže to myslí vážně, aspoň jedna dobrá věc, kterou už teď vim. Nebude to nic zlýho.
Nasedla jsem do auta a zapnula jsem rádio. Calum mi dal tašku dozadu na sedačky, sednul taky a podíval se na mě.
,,Stavil jsem se ve Staru, tu máš čajík." podal mi do ruky kelímek, kde bylo krasopisně napsáno šéfova princezna ♕. Musela jsem se na tím pousmát, pokaždý mi tam vymyslí něco originálního, ale tímto se překonal. Trumfnul zatím asi všecky svoje nápady.
,,Děkuju," poděkovala jsem slušně a položila jsem ho do držáčku před sebe, abych se mohla připoutat. Napila jsem se a pořádně jsem se usadila. Moje oči vyhledaly ty jeho a prosebně jsem se na něj podívala.
,,Nepovim ti to, nech se překvapit," odpověděl automaticky a nastartoval. Pomalu jsme projížděli městem a já cítila těžkou únavu. Kelímek s čajem jsem vložila do držáčku, lehce jsem spustila víčka k sobě a nechala volnou mysl.
Sluneční paprsky, které dopadaly na mé stehna příjemně hřály, mořský vánek lehce pofukoval, racci krákali a sůl voněla tak moc, že nos mi pročistila. Pomalu jsem otevřela oči a málem jsem utrpěla šok. To všechno, nebyl sen. Vážně jsem ležela na lehátku uprostřed pláže. Slunko svítilo a paprsky se odrážely od mořské třpytící se hladiny.
Posadila jsem se a snažila jsem se vstřebat tu informaci, že ležím na pláži. Jestli tohle je náš výlet, který vymyslel, tak ten se mu povedl.
A nebo stále ještě spím a tohle je jen hodně živý sen.
,,Tak už jsi vzhůru?" ozvalo se zpoza mě. Pomalu jsem se otočila a překvapeně jsem se na něj podívala.
,,Jak se ti to povedlo?" byla první věta, která mě napadla. Vypadla ze mě uplně sama.
,,Usla jsi, nebylo to tak složitý." usmál se na mě a sednul si na kraj lehátka vedle mě.
,,Nemám tak tvrdý spánek." konstatovala jsem a posunula jsem se, aby měl více prostoru.
,,No tak vyjímečně jsi spala tvrdě."
,,Nespala, Calume, nemám trdej spánek, vzbudí mě skoro všecko." zamračila jsem se, tohle mi totiž jen tak do hlavy nešlo. On všecko domýšlí až moc do podrobna, určitě je za tím ještě něco.
,,Ok, do čaje jsem ti dal prášek na spaní, ale nezlob se, chtěl jsem tě překvapit, takže jsem potřeboval, abys spala a tadá. Jsme tu." roztáhnul rukama a rozhlédnul se kolem sebe.
,,Fajn!" dostala jsem ze sebe naoko uraženě ,,ale je tu krásně." usmála jsem se a zvedla jsem se z lehátka.
,,Jo to je, je to tu hotový ráj!" zasnil se a postavil se taky.
,,Můžu do vody? Kde mám věci?" rozhodla jsem se a už jsem se viděla, jak se rozeběhnu do vln a ponořím se do vody.
,,Pojď." usmál se a otočil se. Následovala jsem ho. Před námi se objevil malej baráček s velkou verandou a obrovskými prosklenými dveřmi. Byla to nádhera, něco na ten způsob, jako to měli Cullenovi v Twilight na Esmenině ostrově.
Prošli jsme verandou a octli jsme se v obrovském obyváku, kde byla mega pohovka s plazmovou televizí, která zabírala velkou část zdi, proklouzli jsme kolem pohovky do leva, kde byla předsíňka a z ní vedly několikatery dveře. Jedny ven, to šlo poznat na první pohled, další byly otevřené a bylo vidět do kuchyně a zbylé troje byly zavřené.
Calum otevřel ty nejvíc nalevo a prošel skrz. Ocitli jsme se v pokoji, byl laděn do světle fialové, velké okno a prostorná postel, na které ležela moje taška.
,,Chovej se jako doma, koupelna se záchodem je tu," ukázal na dveře po levé straně ,,a lednička ti je taky k dispozici, byl jsem na nákupu, takže se nemusíš bát, že by ses nějak otrávila. Já počkám na pláži, ručník si vem v koupelně, pokud chceš." mluvil tak lehce a příjemně, nakonec se jednoduše usmál a odešel. Hupsla jsem do postele a zhluboka jsem se nadechla. Tohle bude paráda!!...
Převlíkla jsem se do plavek, půjčila jsem si Hoodův ručník a vydala jsem se zpátky na pláž. Úkol číslo jedna: nezabloudit cestou na verandu, úkol dvě: rozeběhnut se a dopadnout mezi vlny.
¨
zdravim, sice jsem měla dva díly dopředu, ale nebyl internet, takže teď přidávám po 12 dnech díl.
aloha ^^ snad brzy :)
