Bylo mi jasný, že hnedka poběží za mnou, ale furt lepší vyříkat si to venku před sálem, nežli před desítkama cizích lidí.
Neotáčela jsem se, ale slyšela jsem jeho kroky.
,,Victorie, počkej." lehce na mě houknu, jestli si myslí, že tímto se zastavím a rozmyslim si tak své činy, tak to se plete a je velice na omylu. ,,Prosím." dodal v těsném závěsu. No co jinýho mi zbývá, povzdechla jsem si a zastavila jsem. Pomalu jsem se na něj otočila. Měl zlomený nebo spíše ukřivděný pohled.
,,Co chceš?" vybalila jsem na něj na rovinu, nerada chodim kolem horké kaše.
,,Vrať se tam se mnou prosim. Ani jsem nepochopil to, proč jsi odešla. Co ti v tom brání? Co ti brání jít se mnou do kina, sednout si tam a užít si ten film? Vždyť to přeci normální lidi dělají." snažil se mě přesvědčit.
,,Ano, normální lidi to dělají, ale my nejsme normální lidi. Ty jsi můj nadřízený a já jsem tvoje podřízená. Nemůžeme k sobě chovat takový vztah, jaký si představuješ, ano, možná by to bylo fajn, ale tohle nejde. A navíc se ani neznáme." vedla jsem svůj dlouhý monolog.
,,A co ti brání v tom mě poznat? Nechci, abys byla klasická podřízená sakra, jestli ti to ještě nedošlo. Chci být tvůj přítel, jakože kamarád, tak jsem to myslel. Chci s tebou trávit volný čas, jako s jinými kamarády. Občas teda někdy. To přeci normální přátelé dělají, tak proč bychom i my nemohli mít takovýto vztah?" ukřivděně se na mě podíval, jeho velké oči mě sledovaly, až mě to děsilo. Nedokázala jsem najít vhodná slova, aby pasovaly přesně na ta jeho. Ano, je hezký, když lidé k sobě mají určitý vztah, ale myslim, vim, že tohle nejde. Tady jsou sakra nějaký hranice.
,,Calume, poslyš, je hezký, že se mnou chceš mít kamarádský vztah, ostatně já bych ho brala taky, ale tady jde o to, že jsi můj nadřízený a nemůžeš mi platit kino a popcorn a colu a včera a prostě to nejde, nejenom, že se cítim trapně, ono to i trapný je, ale to je jedno, vadí mi to, ten pocit mě užír..." udělal krok vpřed a nenechal mě to doříct, protože si mě za hlavu přitáhl k sobě a svoje rty přitiskl na ty mé. Lehce se o ně otřel, pohladil mě po tváři, odtáhl se a usmál se.
,,Moc mluvíš," šeptnul a chytnul mě za ruku ,,a teď pojď, máme tam popcorn s colou." zasmál se a táhnul mě za sebou do sálu. V hlavě mi udělal ještě větší zmatek, než jsem tam měla. Co to mělo znamenat? Proč to udělal? Jak se mám k němu chovat já teď? Co to bylo?
Sakra! V hlavě jsem měla strašně moc otázek a vlastně ani na jednu z nich jsem neznala odpověď. Věděla jsem ale, že se na ně nemůžu zeptat. Ne teď. Nejlepší bude sednout si tam a podrobit se jeho plánu, než ho napadne zase nějaká blbost. Ostatně ale nelíbe špatně, takže pokud ho napadne nějaká obdobná kravina, tak by to nemuselo být zase až tak špatný.
Vlezli jsme do sálu, kde se stále na plátně promítaly reklamy, usadili jsme se a já se chopila popcornu. Zabořila jsem ruku do krabice a nabrala plnou hrst a narvala jsem si ji do pusy.
,,No pěkný, tam se musí vejít věcí.." pronesl poznámku. Achjo, na co ji zase směřoval? Proč je to takovej puberťák.
,,Hoode, neser, nebo vážně odejdu a teď mě nezastavíš ani polibkem, ani ničim!" varovně jsem se mu podívala do očí a lehce jsem zkrabatila obočí.
,,Tím bych si nebyl tak jistej," ušklíbl se a uvelebil se v sedačce. Oči upřel na plátno a pozoroval úvodní titulky filmu.
...
,,Tak nakonec jsi to se mnou přežila, ne? Tak to je super?" ušklíbl se na mě, když jsme vyhodili prázdný krabice od popcornu a kelímky od coly.
,,Hahaha," vyplázla jsem na něj jazyk a vydala jsem se opustit kino.
,,Zlobíš se?" chytnul mě za ruku a otočil mě, takže jsem mu koukala do očí.
,,Měla bych?" podivila jsem se lehce, ale ano. Zlobila jsem se. Nechtěla jsem toto. Celej ten film se mi v hlavě motalo stále dokola to samé. Jeho rty. Sakra. Ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, nedokázala jsem to pustit z hlavy.
,,Zlobíš se, je to na tobě vidět. Kruciš nezlob se, nemáš proč. A jestli ti vadí to, že jsem tě vzal do kina, zaplatil a koupil ti popcorn, tak to příště můžeš zaplatit ty. Třeba zítra nebo pozítří nebo klidně o víkendu, já mám čas a kdybych náhodou neměl, tak si ho na tebe udělám." kmitaly mu jeho rty a já je pozorovala, myšlenkama jsem byla zase u nich. Tohle není správný.
,,Vidíš a to je přesně to. Tady jde o to, že NEMŮŽEME mít takovýhle vztah. Ne teď, šla jsem pracovat a tak to bude. Ty mi máš pomoc v práci, ne s tím, že budeme chodit spolu do kina a užívat si volno. Calume, prosím, pochop to!" řekla jsem jasně ,,A teď promiň, dej mi vědět, jak to bude v práci, zatim čau." trvala jsem si na svém. Takhle to sakra nejde.
***
Zavíráme na tři dny hotel, bude se předělávat voda, takže zítra tě 9am naberu a jedeme na ty tři dny pryč. Chci ti něco ukázat. přišla mi esemeska od Caluma. Co to do pekla zase vymyslel? Hned jsem stiskla sluchátko a čekala, až mi to přijme.
,,No nazdar, proboha co jsi to zase vymyslel?" nepustila jsem ho ani ke slovu a hned jsem se ujala slova já.
,,Jen tak, stejnak bys dřepěla doma a já taky, tak jsem nám vymyslel společný plán. Pojedeme pryč. Ničeho se bát nemusíš, oblečení ti stačí naprosto obyčejný a hlavně plavky." shrnul mi jeho výplod fantazie na budoucí tři dny.
,,Hoode, nikam s tebou nejedu, víš, jaký na tohle mám názory a ty se stále ještě nezměnily!" zvýšila jsem hlas a zamračila jsem se.
,,No tak, pracujeme spolu už přes měsíc, copak nemám nárok na to, být s tebou kamarád? Chci více společných vzpomínek, no tak, vždyť to není nic hroznýho, jen si užijeme volna, bude se ti to líbit. O nic víc tady nejde!" snažil se mě překecat jeho prosivým hlasem.
,,OK!"
Aloha,
hlásim se vám s novým dílem :'D
pocity? názory? myšlenky? všecko dolů do komentu :'DD
ILY Chelle
