„Jestli vaříš stejně dobře jako líbeš, tak to se mám na co těšit." proběhlo mi hlavou, ale v zápětí mi došlo, že mi to vyšlo z úst. A sakra.
Okamžitě jsem sklopila pohled a koumala jsem jídlo ze všech možných úhlů. Tohle souvětí mělo zůstat v mé hlavě.
,,Taky nelíbeš špatně," pronesl po chvilce. Mohl se zdržet komentáře, nechtěla jsem tohle více rozebírat.
,,Díky," usmála jsem se na něj, když jsem se rozhodla, že naberu odvahu. Jeho pohled byl spadený na mě a byl docela pobavený, usmála jsem se na něj a napila jsem se. ,,Máš nějakej problém?" vypadla ze mě otázka. Děsil mě jeho pohled, bála jsem se toho, co teď přijde, neznala jsem ho tak dobře, abych věděla, jak se teď zachová. Vlastně když jsem se zamyslela, tak jsem měla i dost obav, ale nebyly to tak strašné obavy, jen takovej zvláštní pocit jsem cítila.
,,Nemám," šeptnul skoro neslyšně, jeho pohled byl ale stále spadený na mě. Už dávno dojedl a pití měl taky vypitý. ,,jen, že jíš moc pomalu." dořekl už nahlas, vzal svůj talíř a zvednul se od stolu. Jeho kroky mířily do kuchyně, bylo slyšet, jak položil talíř a během chvilky byl se dvěma miskami zpátky. Usednul na židli a natáhnul se s jednou ke mně. Byl to jahodovej kompot. Mňam.
,,To jsi taky sám ukuchtil?" pobaveně jsem se na nej podívala a on se zamračil.
,,To víš, že ano, s láskou jsem ti tu vařil kompot." prosel a pak se pousmál. ,,Samozřejmě mě nenapadlo ho koupit v obchodě, jsem došel ke 12 měsíčkům pro jahody a jak masterchef jsem ho připravil." pokračoval dál a já se vduchu smála, jakej blb to je a co si vymyslel.
,,No tak to když ti to tak jde, tak to já ti sepíši seznam toho, co bych si dala a bude to super. Kuchaře už jsem dlouho hledala a když ti to půjde ještě líp, tak si tě možná i nastěhuju k sobě do bytu a budeš mi vařit jídlo každej den." mlela jsem a pusa mi odmítala přestat, když jsem se uklidnila, tak jsem pozorovala jeho výraz. Byl vtipnej.
,,Victorie," nadechl se a chtěl pokračovat, ale já jsem mu to nedovolila.
,,Tori," usmála jsem se na něj a pustila jsem se s chutí do kompotu.
,,Dobře, tak teda, Tori," nadechl se stejným způsobem a já se kapku ušklíbla ,,na těch pár dní, co tu budeme jsem jídelníček již sestavil, protože bychom museli jet zpátky na pevninu na nákup a to je zbytečná ztráta času, takže poku,.." skočila jsem mu opět do řeči, ale tentokrát to bylo zničeho nic uprostřed věty
,,Na pevninu?"vyjekla jsem na něj, nezájem, že mi něco povídal. Nevěřila jsem totiž vlastním uším. On nejenže mě unese k sobě do vili na pláži, ale ona ta vila je dokonce na ostrově? Ta představa se mi možná trošku i zamlouvala, vždycky jsem se chtěla jet podívat na ostrovy uprostřed oceánu, kde je ticho, klid, moře, slunko, čerstvý vzduch.
,,Jop, doufám, že nemáš fobii z ostrovů nebo tak něco podobnýho. Nerad bych byl, aby ses mi tady složila." usmál se na mě a vykoukly jeho bílé zuby.
,,Nemám, jen se divim, moc často se mi nestává, že bych se probudila na ostrově." promluvila jsem zpátky na něj.
,,Aha, no jo, jasný, snad ti to neva." věnoval mi další úsměv a pak jsme v klidu dojedli.
,,Ukážeš mi to tu, prosím?" poprosila jsem, když jsme seděli na terase a pozorovali moře, vlny slunko, které šířilo paprsky na všecky strany. Byl to krásnej pocit, přesně takovej, o kterým sní plno lidí, kteří u moře nikdy nebyly. Lidská představivost nezná konce, ale tohle je sen, který je skutečný. Včera by mě nenapadlo, že budu tu.
,,Jasně, jdeš takhle?" zkouknul mě a já přikývla. Oba jsme vstali a já ho následovala.
,,Nezamkneš?" podivila jsem se, když jsme se zvedli a on si to kráčel, aniž by třeba zamknul nebo dokonce třeba zavřel ty obrovský prosklený dveře.
,,Tenhle ostrov je můj. Není tu nikdo, kdo by se tam vloupal." mrknul na mě a pokračoval v chůzi.
Fajn, vlastní ostrov. Mafián nebo??
,,Kdysi byl dědy, když zemřel, tak jsem to po něm podědil. Neboj, nejsem ani mafián, ani nájemnej vrah." pokračoval hned, jakoby mi četl myšlenky. Co všechno přede mnou ještě skrývá? ,,A pojď prosimtě nebo se nikam nedostaneme, když se budeš pořád něčemu divit!" otočil se na mě, natáhl ruku a čapl tu mou.
Sladili jsme kroky a mlčky jsme kráčeli po vyšlapané cestě pod stromy, které na nás házely stíny. Vítr lehce profukoval a ptáci všude kolem zpívali. Došli jsme až na pláž, kde byly palmy, lemující zlatavý písek, který měnil barvu vzdáleností k moři. Sedli jsme si do písku pod ně a opřeli jsme se o velký kmen.
,,Je to tu nádherný." vydechla jsem při pohledu na moře a v dálce viditelnou pevninu.
,,A to je teprve den, to počkej v noci, jaká je to nádhera, když ti svítí měsíc, hladina se leskne pod jeho dopadajícími paprsky a v dálce ti svítí Sydney, to je potom nádhera." zasnil se a opřel se mi o rameno.
Chvilku jsem koukala do dáli a pozorovala lodě mizející v dálce a pak už si jen pamatuju, jak jsem vnímala to, jak jsem letěla na pegasovi vysoko nad mořem a prokluzovali jsme mezi mraky.
Probral mě až pohyb vedle mě, pomalu jsem otevřela oči a koukala jsem na usměvavýho Caluma.
,,Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit." uculil se a podal mi ruku, protože jsem se taky zvedala.
,,Měl jsi v plánu mě tu nechat?" zamračila jsem se lehce na něj, moje zkřížený obočí se ale vzápětí narovnalo a vystřídali ho koutky, které si to mířily do oblak.
,,To v žádnym případě, chtěl jsem se jít jenom zchladit." řekl na obranu a zkřížil ruce do obraného gesta, pak se otočil, převlíkl si přes hlavu tričko a odhodil ho vedle sebe a pak hned kalhoty. Roztáhl ruce a rozeběhl se do vln, které byly na můj vkus až moc vysoké, takže voda šplouchala skoro až do třičtvrtě pláže.
Jako střela se rozeběhl a jako nějaká atomovka se rozprskl do vlny, která ho uplně pohltila. Protočila jsem očima, pokroutila hlavou a svlíkla jsem si triko a šortky. Narozdíl ale od něj já jsem se tam nevřítila jako neřízená střela, ale prostě normálně jsem tam kráčela. S přicházející vlnou jsem byla mokrá dřív, než jsem měla v plánu a vodu, kterou jsem měla předtim po kotníky, jsem v tu chvíli měla až nad kolena. Naštěstí stejně rychle, jako voda přišla, tak i odešla. Calum mě celou dobu pozoroval a myslel si bůh ví co.
Aloha lejdíz:) po dvouch týdnech se hlásim s novou částí a oznamuji vám, že se přehupujeme dalším bodem, ale to se dozvíte víc až v další části. Nejspíš tak buď bude v úterý nebo v neděli, ale až tu další.
Love Chelle ❤
