V bytě Kathy se rozzvonil zvonek, líně se zvedla a došourala se ke dveřím, otevřela Victorii a vrátila se zpátky do křesla, kde seděla předtím zabalená v dece.
„Kathy, jsem tu, lásko." Ozvala se nabitá pozitivní energií Victorie a hned si to zamířila do obyváku. Zmrzlinu s čokoládou odložila na stůl a pak se vrhla do křesla za svojí nejlepší kamarádkou. Pevně ji objala a už vyzvídala.
„Nevim, co mám dělat." Řekla smutně a opětovala objetí.
„A řekneš mi prosím, co se stalo?" optala se Victorie a Kathy se na ni podívala.
„Včera jsem byla na odběrech krve a před chvílí mi volala doktorka." Dořekla a nadechla se.
„No tak mě nenapínej, bojim se, co se s tebou děje." Vydechla Victorie, která se lehce už třásla.
„Jsem těhotná." Šeptla Kathy a znovu si povzdechla.
„Holka, pane bože, tys mi dala, já se bála, co za smrtelnou nemoc máš a ty jsi jenom v jináči." Vydechla Victorie, ale pak si uvědomila, jak moc zle to vyznělo.
„Lásko, to zvládneš, není to nic hroznýho, dá se to pořešit." Uklidňovala ji. „Ráno si zajdeš k doktorovi a uvidíš." Snažila se ji přimět na pozitivní náladu.
„Když já nevim. Dítě teď asi nechci, nebo já nevim. S Patrickem to je takový nějaký, jako jo, vídáme se, ale je to spíš jen kamarád s výhodama, však to znáš." Usmála se trochu na Victorii. „V tomhle to máme na stejno, taky s nim jen šukáš." Dořekla „Představ si, že bys byla teď najednou těhotná." Šepla na ni a čekala reakci. Tý se ale nedočkala.
„Tori? Děje se něco?" starala se pro změnu teď ona.
„Teď mi došlo, že mám zpoždění." Vydechla a zamračila se.
„No, tak budeme mít problémky obě." Řekla Kathy a pak Victorii pevně obejmula.
„To je ale v prdeli." Řekla Victorie a zhluboka se nadechla.
„Takže co budeme dělat?" optala se Kathy, která byla v prdeli, ale musela to nějak řešit.
„Já nevim jak, ty, ale já se objednám k doktorovi a nechám si to vzít." Řekla na tvrdo Victorie a vytáhla telefon, že se objedná hned.
„Jsi si jistá? Je tu taky šance, že už pak nikdy nebudeš mít děti." Řekla Kathy, ale Victorii to bylo jedno.
„Dítě nechci, tím si sem jistá." Zavelela a objednala se k doktorovi, ten ji vyhověl a domluvili si kontrolu.
„Co řekneš Calumovi?" tázala se dál Kathy, která stále netušila, co bude dělat dál.
„Ten se to nikdy nesmí dozvědět." Probodávala ji pohledem a pak si sedla na gauč. „A co ty?" optala se svojí kamarádky, která stále váhala.
„Asi si promluvim s Patrikem. Nevim totiž, co mám dělat." Řekla a hned mu zavolala, že se sejdou.
Zbytek odpoledne strávili společně. Čokoláda, zmrzlina, film a dvě nejlepší kamarádky.
„Promiň, že jsem tě teď tak moc zanedbávala, až teď jsem si uvědomila, jak mi naše společný odpoledne chyběj. Ale já slibuju, že teď s tebou budu mnohem víc času." Řekla smutně Victorie a pevně uvěznila Kathy ve své náruči.
„Zlato, to je v pohodě, já chápu, že jsi byla šťastná teď s Calumem." Věnovala ji jeden zamilovanej pohled za druhym. „Chápu, že on má něco, co já nemám." Řekla jasně a pak se začala smát.
„Nevim, co by on měl a ty ne. Nikdo není lepší, jak ty." Koukala na ni udiveně Victorie a nechápala, čemu se směje.
„Tak třeba šukat s tebou nebudu, nemám čím, takžeeee." Dodala a hned na to schytala pár zabijáckých pohledů.
„To dítě si asi nechám." Pronesla Kathy, po chvilce klidu.
„Bylo mi jasný, že nad tím důmáš celý odpoledne." Probodávala ji pohledem Victorie.
„Dokážu di to představit, jak ho ukrývám v sobě, nebo jak si ho chovám, mazlim se s nim, jak sladce spinká a jak roztomile se usmívá. Když to bude holčička, tak to bude ta nejkrásnější princezna a já ji budu kupovat ty nejvíc roztomiloučký oblečky a prostě všecko." Vypustila ven Kathy svoje mateřský pudy.
„Ale no ták, jako jo, asi máš pravdu, to všecko je roztomilý. Když si s ním jen tak mlčky můžeš jezdit v parku, nebo se jen tak válet na posteli, hrát si s ním a lochtat ho. Holčičce kupovat šatičky a klukovi krásný a stylový kraťasy." Najednou se i Victorie ujaly mateřský pudy, o kterých nevěděla. V hlavě se jí přehrávaly různé momenty a představy a to malý stvoření.
„Vážně si to nechceš nechat rozmyslet?" optala se opatrně Kathy a bylo vidět, že Victorie nebyla ani tak překvapená.
„Chci, aby mělo úplnou rodinu, nechci, aby dopadlo, jako já." Dodala a hlavu ji naplnily vzpomínky na její ukrutné dětství. Kathy ji okamžitě uvěznila ve svém náručí.
„Ale no tak, Tori, ty přece dítěti máš co dát. Jsi silná a statečná a ty zvládneš všecko a podívej se na Caluma a netvrď mi, že ho aspoň trošku nemáš ráda nebo že ti na něm nezáleží. On to má s tebou uplně to samý. Trávíte spolu všechen čas, jste až nerozlučný, jak jste spolu šťastný, vždyť to samo o sobě něco znamená. Jiným by se o tom mohlo jen zdát, vždyť vypadáte jako normální zamilovanej, šťastnej a fungující plán. Pokud hledáš důvod, a problém v tom, že by ses o toho prcka nedokázala postarat, tak to pusť z hlavy, protože je to nesmysl." Promlouvala do duše Kathy Victorii. A ta si pak uvědomila, že má asi pravdu, že sice jsou jen kamarádi, ale jejich pouto je jiné, nežli s normálními lidmi.
„Promluvim si s nim o tom." Rozhodla se a pak se usmála.
„To budeme moc spolu nakupovat a užívat si mateřský život. Budeme spolu jezdit ven a bude to prima." Najednou jako by změnila pohled na svět, všecko najednou viděla uplně z jiný stránky a bylo to dobře.
