„Promiň, ale Aleisha to jinak neumí." odprskl si a ona na něj s údivem koukala.
Victorie chtěla něco namítat, ale nechtěla se do toho zamotat a ani nic dokázat, takže se radši rozhodla, že bude mlčet.
„Došly ti argumenty?" ušklíbl se na ni a upil z flašky piva, lehce se opřel o bočnici pohovky a nohy i s botama položil na stůl.
„Ne, ale nemá cenu na to nic odpovídat a k čemu by mi to taky bylo, možná bych dostala další bod, takže bych vedla už dva nula, ale tak já si bod připíšu i jinak nežli řečičkama." rty se jí nezastavily, kmitaly pěkně nahoru a dolu a Calum je pozoroval.
„Jak dva body? A kdes jako vzala ten první? A vůbec, od kdy hrajeme na nějaký body?" nechápavě se vyptával, netušil, kde se nějaký body vzaly.
„Ne, mám jeden, ale mohla jsem mít i ten druhej." usmála se a uvelebila se. Om na ni stále nechápavě koukal.
„A ten první?" zkrabatil obočí, čekal, co z ní vypadne, ale odpovědi se nedočkal. „Zapomněla jsi mluvit?" řekl trochu naštvaně, ale spíše to bylo protože chtělo sakra vědět, jak přišla k tomu debilnímu bodu.
„Ne," usmála se na něj, ale jinak mu neodpověděla. Jeho mozek už pracoval.
„Je slušností odpovědět, když se tě někdo na něco ptá, ale jestoli tě to doma nenaučili, tak to máš potom blbý, já tě to tu učit nebudu." chytřil zase pro změnu on. Vzájemně se doplňovali.
„No tak promiň, já jen přemýšlela," usmála se „ten bod mám za to, jak se mi povedlo tě rozhodit." vyplázla na něj jazyk a on se zamračil.
„No tak to teda ne, tohle se na body počítat nebude a navíc já jsem tvůj nadřízenej a ty u mě pracuješ, takže si na mě dávej pozor." řekl naštvaně, trochu taky byl, nedokázal se srovnat s tím, že by si pomyslela jen trochu na to, že nad ním vyhrála aspoň částečně tím, že ho donutila odejít se vypíchat.
Z pohledu Victorie
„Takže si na mě dávej pozor!"dokončil svůj monolog. Haha, jasně, určitě, s tím nepočítej, když už jsem tohle začala, tak s tím jentak nepřestanu a vsadim se, že za pár dní se to změní a už bude jinak reagovat a ne se tady takhle ohánět prací.
„Jasně, ty na mě taky, protože já toho dokážu mnohem víc, než jen tohle." uculila se a mrkla jsem na něj.
„Možná bys už měla jít." pronesl klidně, nepodíval se na mě, koukal před sebe.
„Jasně, a to už dneska nemáš žádnou chudinku?" rejpla jsem si trošku, jakobych řekla něco zásadního. Najednou sebou škubnul a otočil se na mě. Jeho oči svítily, jeho ústa se šklebila tím posměvačným úšklebkem.
„Ti dám chudinku!" řekl pobaveně „Jo, mám ale tak lepší si to uklidim sám, než abych se musel koukat na tebe." pronesl jizlivě. Nevěřila jsem mu. Je tohle přetvářka? Je tohle nějaká hra?
„Jasně, nevěřim ti ani slovo, ale jestli si to přeješ, tak já odejdu." poklidně jsem na něj koukla, natáhla se pro batoh a pro mobil.
„Přijď na devátou ranní zejtra," usmál se kapku a natáhl se pro peněženku, která ležela na stole „tu máš na mě kontakt, kdybys něco potřebovala." podal mi vizitku, kterou vytáhnul z peněženky.
Natáhla jsem k němu ruku, jemně ji vložil do mé dlaně a když se jí dotknul decentně se pousmál. Stáhl ruku zpět a znovu otevřel peněženku. „Tu máš za dnešek," a znovu ke mně natáhnul ruku. K vizitce mi vložil do dlaně i 15o dolarů. No, není troškař.
„To není nutný," podala jsem mu peníze zpátky. Nemohu je přijmout, za prvé jich je docela dost na to, co jsem tu udělala a za druhý proč mi je jako dává?
„Svoje zaměstnance vyplácim každej den, takže tyhle jsou tvoje, je to tvoje první výplata, takže jo, je to nutný,"řekl už klidně stáhl mi ruku „jasný?"
„Dobře, tak tedy děkuju." usmála jsem se a uklidila jsem si peníze i vizitku do peněženky.
„Tak se vidíme zejtra, domluvíme se na smlouvě a pak se uvidí, jak se to bude dál vyvíjet."
Rozloučili jsme se a já se vydala domů, kde už na mě čekal můj zvěřinec. Zapla jsem si televizi, přepnula na mtv, zavřela jsem oči a následně jsem usnula. Samozřejmě se mi zdálo o něm!
Unaveně jsem se protáhla a zvedla jsem se. Udiveně jsem se podívala na hodiny, které ukazovaly půl jedenácté, neměla jsem ani tušení, že jsem spala tak dlouho.
Vydala jsem se do kuchyně, abych mohla udělat večeři pro sebe a zvířata a následně jsem zalehla do postele s notebookem. Najela jsem na youtube a pustila si pár novejch videí.
Po nějakých těch zkouknutých videích se mi začaly klížit oči, takže jsem zaklapla noťas, kterej jsem odložila vedle postele na noční stolek. Vyčerpaně jsem se zvedla na vlastní nohy, které mě stěží unesly, jak byly rozleželé a dopravila jsem se do koupelny. Dala jsem si rychlou horkou sprchu, odlíčila se a umyla si zuby, na čištění pleti a masku jsem se pro dnešek vyprdla, stejnak jsem neměla nějak extra důvod proč.
Zalehla jsem do postele, nastavila budík a okamžitě jsem vytuhla. Ráno se mi vůbec stávat nechtělo, ale co se dalo dělat. Hood nepočká a nechci si zadělat na problémy, vypravila jsem se a na devátou, jak řekl, jsem byla u něj.
Zaklepala jsem a když jsem slyšela jeho hlas, tak jsem vešla dovnitř. Seděl rozvalenej na gauči, uplně ve stejný poloze jako včera. To jak udělal?
„Rád tě vidim, Victorie," řekl s úsměvem a moje jméno si hezky nechal na jazyku vyznít a vychutnat.
„No, i já tebe taky možná," ušklíbla jsem se a přisedla jsem si k němu na gauč. On se na mě pobaveně podíval.
„Nedovolil jsem ti se posadit!" zamračil se lehce „ale jo, posaď se." usmál se, dneska je nějakej až moc milej, zajímalo by mě, co má v plánu.
„Co se stalo?" dostala jsem ze sebe a nechápavě jsem se na něj podívala.
„Co máš na mysli?" teď koukal pro změnu nechápavě na mě on.
„No tvoje chování, co asi jinýho, včera jsi mě málem sežral a ták a teď?" vysvětlila jsem ve zkratce, on se usmál a natáhl se ke stolku. Měl tam dvě skleničky a šampaňský, nalil do obou a jednu mi podal. „Je devět ráno, nepiju takhle brzo." bránila jsem se a natáhla jsem k němu sklenku zpátky.
„Je to jen šampaňský," odvětil „a navíc trocha ti nic neudělá." stáhl mi ruku k tělu.
„Právě, že je to šampaňský!" hájila jsem svou čest.
„Ale no tak, ber to jako na náš začátek, a to se neodmítá!" na slovo neodmítá dal důraz a tak jsem teda polevila.
„Ale pokud si dobře vybavuju, tak jsme si připili už včera!" snažila jsem se z toho vykroutit.
„Tak já chtěl začít znova, včera se nám to nějak nepovedlo." usmál se a zvednul mírně sklenku.
„Když teda jinak nedáš." řekla jsem zoufale, usmála jsem se a zvedla svou sklenku k té jeho.
„Tak na naši společnou práci." řekl a přiťukli jsme si.
„Na práci!" zopakovala jsem a napili jsme se.
OMG!!Po jak dlouhý době? po skoro třech měsících? Nechci se tu vymlouvat, co, jak nač, oč proč, stejnak vás to nezajímá :'D prázdniny, škola, intr, WB, prostě jsem to plácala všechno dohromady, ale tak snad už jsem plně zpět!
kdy bude další vám neřeknu, ale určitě dřív jak za čtvrt roku
Chellina:33
