„Zlato, vstávej." Budil lehce Calum dívku, ležící vedle něj. Dnešní ráno bylo to příjemné ráno. Nebyli pít ani tancovat, takže je nebolela hlava, jako většinou každý ráno.
„Ještě neee," pronesla otráveně polospící Victorie a zachumlala se více do peřin.
„Je mi to líto, ale budeme muset vstávat." Přisunul se k ní a líbnul ji do vlasů.
„Mi se ale nechce." Pronesla a ignorovala ho. Chtěla si dál užívat spánku, ale bohužel její povinnosti jí to nedovolovaly.
Calum ji znal už moc dobře na to, aby věděl, že je to jen chvilkový a že jakmile se bytem rozvoní káva, tak se Victorie bude mět hned jinak. Vstal a potichu se vydal z ložnice pryč, aby mohl nachystat snídani a udělat ten života budič.
Postavil na kafe a mezitím chystal chleba se zeleninou. Nebyl to ten typ člověka, co by se dlouho chystal se snídaní. Měl rád jednoduchost a Victorie mu to neměla za zlý. Byla ráda, za každý jídlo, který jí a jejím mazlíkům připravil.
„No tak, vstávej, kafe máš na stole." Hulákal na ni do ložnice, ale s ní to ani nehlo. Ani vůně, rozléhající se bytem, ani jeho volání. Líně se zvednul a šel se na ni podívat.
„Tak já se ti pracně dělám se snídaní a ty si znovu usneš." Postěžoval si na její osobu a znovu ji vzbudil.
„Chci spát." Řekla ošklivě a dala si ruku před obličej.
„Vystydne ti kafe." Řekl a ona zbystřila. Probudila své čichové buňky a nadechla se. Zpočátku nic, ale když se nadechla znovu.... Ta omamná vůně ji bodala hluboko do nosu. Usmála se a vychumlala se z pelechu.
„Děkuju." Věnovala Calumovi její ranní úsměv a s ním na tváři se vydala ke stolu. Spokojeně se nasnídali, vypravili a pak se vydali do práce.
Dopoledne jim rychle uběhlo a odpoledne nic na programu už nebylo. Takže se vydali společně za oběd.
„Prosím, jdeme na sushi." Škemrala Victorie, ale moc se jí to nedařilo prosadit.
„Dej už pokoj." Řekl vytlemeně a zaparkoval na opuštěné ulici.
„Tady asi nemají sushi, co?" provokovala a vystoupila. Calum zamknul auto, obešel ho a podíval se na Victorii.
„Uvidíš." Usmál se na ni a jí se objevily jiskřičky v očích. „A teď už pojď." Drknul do ni a vydal se kousek po chodníku. Victorie ho pomalu následovala a když zmizel v malých dvířkách, tak zmizela rychle za nim.
Do očí ji udeřila vůně fialek a levandule a jejím očím byla vystavena nepopsatelná krása. Malý prostor, byl zdoben starým, ale přesto dokonale vypadajícím nábytkem, na každém stolku byla váza s levandulí a svíčka. Vypadalo to kouzelně.
„Čumíš na to hůř, jak na mě." Drknul do ni provokativně a ona ho na oplátku bouchla do hrudě.
Calum vybral stůl a pak čekali, až přijde obsluha.
„Tak co to bude?" optala se mile mladá slečna a vytáhla si bloček.
„Možná bychom mohli poprosit o meny." Dostala ze sebe Victorie, ale Calum se vzápětí ujal slova.
„Nebude třeba," usmál se a na chvilku se zamyslel. „Zelený a Jasmínový čaj, a dvakrát vaši specialitu s M&M navíc." Objednal a Victorie na něj překvapeně koukala.
„Co když mi nebude chutnat?" zamračila se.
„Chtěla jsi snad sushi, ne?" mrknul na ni a ona spokojeně kývla.
Chvilku tam jen seděli a povídali si, ale pak jim přinesli konvičky s čajem a Victorie byla nadmíru spokojená.
Jejich konverzace se rozvíjela různými směry. Bylo zajímavé, že i přes to, kolik času spolu trávili, tak si měli stále co říct. Vlastně byli spolu celý den.
Probudili se vedle sebe, snídali spolu, pracovali spolu, obědvali spolu, odpoledne trávili spolu, večery trávili spolu a noci trávili spolu. Všechen čas trávili spolu a stále se neměli plný zuby.
„Tak, tu je vaše objednávka." Objevila se u jejich stolu najednou servírka s obrovskýma talířema, které hned skončily před nimi na stole.
„Calume,.." zamračila se na něj Victorie, ale on se jen pousmál.
„Tohle je milionkrát lepší, jak sushi." Šeptnul a sám se pustil do jídla.
„Co když nejím palačinky?" optala se, ale on jen pokroutil hlavou.
„Jasně a snědl je asi ňákej skřítek, když jsem je několikrát udělal." Doplnil její komentář poznámkou a dál se tím už nezaobíral. Věnoval všecku pozornost tomu nejlepšímu jídlu, co existuje. A to.. skořicovým palačinkám s nugátovou polevou, zmrzlinou a domácí tuhou šlehačkou. Navíc tam měli ještě teda ty M&M bonbóny, takže si dával do nosu dvakrát tolik.
„Evidentně to nebylo tak špatný, co?" Rejpnul si do ni, když dojedla poslední sousto.
„Fajn, vyhrál jsi." Zamračila se na něj, ale oba moc dobře věděli, že to nemyslela vážně.
„Budete si přát ještě něco?" optala se zdvořile slečna, když odnášela špinavé nádobí.
„Nene, děkujeme, ale zaplatíme." Řekl Caluma vytáhnul peněženku, Victorie se natahovala i pro tu svoji, ale Calum ji hned zastavil.
„Vytáhnul jsem tě sem, takže dneska je to na mě. Zítra půjdeme na ty sushi, tak zaplatíš to." Mrknul na ni a vytáhnul pár bankovek a nějaký drobný. Victorie kývla a oblíkla si kabát. Rozloučili si a pak opustili tak příjemné místečko.
„A co máte na programu dále, pane?" otázala se Victorie a koukla na Caluma.
„Kino, tam jsme byli tuhle, bar, je moc brzy, knihovna, co bychom tam dělali, čajovna, na čaji jsme byli teď, zoo, je asi moc pozdě, aqua park, nemáme plavky, luna park, nemáme na to oblečení, lasergame,.." chtěl pokračovat dál, ale vyrušil ho Victoriinin telefon, který začal zvonit.
„Ano Kathy?" promluvila do telefonu a věnovala pozornost už jen ji.
„Tori? Mohla bys prosím dojet?" řekl zdrceně, ve Victorii hrklo, neznala Kathy smutnou, ona nikdy nebrečela a ani se kvůli ničemu moc netrápila.
„Jo jasně, budu tam co nejdřív." Řekla a kývla na Caluma a na auto. Pochopil a hned se k němu vydali.
„Děkuju moc. A prosím, můžeš koupit čokoládu nebo aspoň zmrzlinu?" poprosila a Victorie se lehce zasmála.
„Jistě zlato, pro tebe cokoli." Usmála se, rozloučili se a hovor ukončili.
„Jasně, hodim tě." Řekl Calum dřív, než ho stihla poprosit, věnovala mu další úsměv, nasedli do auta a vyjeli.
