Victorie na sebe hodila triko a kraťasy a ulehla zpátky k němu, protože spánek bylo to jediný, co teď nejvíc potřebovala.
K životu se probírali pár hodin po poledni. Hlava je bolela stále stejně a žaludek jakbysmet. No, neměli se čemu divit. Oba si moc dobře noc vybavovali.
„Ručník je v koupelně, já jdu udělat vyprošťovák." Lehce se usmála Victorie na Caluma a odebrala se pomalým tempem přes záchod až do kuchyně.
Z lednice vytáhla banány a mlíko a naporcovala to do mixéru, přidala pár lžic medu a mixér zapnula. Koktejl rozlila do skleniček a s nima se vydala do obyváku. Calum během chvilky dorazil zabalenej v ručníku.
„Mrknu se, jestli nemám něco, co by ti mohlo bejt." Mrkla na něj a odebrala se do ložnice, aby prohledala svůj velkej šatník. Nakonec našla nějaký starší vytahaný triko a větší tepláky, tak se s tím vydala za ním.
Ležel rozvalenej na gauči a čuměl na televizi.
„Děkuju." Usmál se na ni, když po něm hodila tepláky s trikem.
„Jo, v pohodě." Oplatila mu úsměv a posadila se vedle něj.
„Náhodou trenky bys tam neměla?" posmutně se usmál, snažil se přitom připadat vážně. Victorie se zamyslela a pak se zvednula.
Během pár minut dorazila s trenkama v ruce.
„No nene." Usmál se Calum a natáhnul se pro trenky s vánočním motivem. „Myslíš, že mi santa clouse, sobíci, dárky a vánoční stromečky budou slušet?" ušklíbnul se na ni, ale schytal za to jen lehkej pohlavek.
„Tak hele, taky ti žádná půjčovat nemusim a můžeš bejt navostro a nebo ti nemusim půjčovat ani ty tepláky." Zamračila se na něj a napila se ze svojí skleničky.
„Tak pro mě za mě." Usmál se, oblečení položil na bok sedačky a jen s ručníkem kolem pasu se zvednul. Obtočil se kolem své osy a pak se uklonil. „Myslim, že mi to sluší i takle." Victorie se na něj usmála, ale radši to nijak nekomentovala. „Anebo můžeme zkusit módu aka rok tři miliony dvě stě padesát tisíc před naším letopočtem." A odhodil ručník po Victorii.
„Fajn, fajn, fajn, ne teda, že by ti to neslušelo nebo že by ses snad neměl čím chlubit, ale stačilo. Ještě se nastydneš." Zamračila se na něj a hodila po něm oblečení. Calum se jen mlčky smál.
„Vyhrál jsem." Usmál se sám pro sebe a začal tancovat oslavný tanečky.
„Hej! Nech toho a radši se ustroj!" zamračila se znovu na něj, natáhla se pro skleničku a odebrala se do ložnice. Otevřela tam okno, sklenku odložila na stolek a ulehla do postele. Zapnula si televizi a vybírala film. Akorát si pouštěla Getaway, když se k ní přiřítil Calum a skočil vedle ní.
„Blbečku!" zamračil se na něj, on ji ale ignoroval, místo toho se přitiskl na její rty a políbil ji.
„Nesnášim tě." Pronesla skrze polibky. Calum se odtáhnul a hluboce se ji podíval do očí.
„Miluješ mě." Usmál se a vlasy, co měla v obličeji, ji dal na stranu.
„Tvrdíš ty." Uculila se na něj a přetočila se, takže z ní Calum spadnul.
„Ale aspoň trošku rána mě máš. Protože ze začátku. Ty první dny.. Pamatuješ?" zamyslel se a v hlavě se mu vynořily myšlenky, jak nedostupná byla. Jaký naschvály si dělali, a jak mezi sebou válčili.
„Lásku si člověk nemůže vynutit. Přichází sama, nezvaná, neočekávaná." Pronesla a pak ji došlo, co vypustila. „Ale tohle není láska jako láska, jen jsem tím chtěla říct, že vztahy si člověk nevynutí." Usmála se na něj a pustila film.
Dny utíkaly jako voda a Calum s Victorií spolu trávili většinu volnýho času. On s ní chodil nakupovat, ona ho doprovázela do posilovny, vymetali spolu kluby a noci trávili sportovníma aktivitama v posteli. Stali se z nich nerozluční kamarádi. Neustále si stáli za zadkem a neustále ze sebe byli mimo.
Šukali spolu každej den, objevovali nový a neznámý věci. Snažili se zpestřit si život, užívat si na 15o procent. Jejich náplň dne jim vyhovovala. Milovali to. Nic jim nechyběli. Člověk v životě potřebuje jen pár věcí. Naději, smích, radost, a důvod. No v jejich případě do seznamu těch pár věcí patřila ještě dávka sexu. Nestyděli se za to a uměli si to přiznat. To bylo v jejich případě to nejhlavnější.
Stačil jeden pohled, jedno slovo, jeden pohyb a oba moc dobře věděli, co to znamená. Oddali se tomu druhýmu, když to potřeboval. Plnili si tužby, které měli, přání, které viděli v očích toho druhého. Uměli si číst z očí a vycítili, co potřebuje ten druhý. Jestli je to vlídný slovo, dotek, radost, smích, šuk a nebo jen obyčejná chvilka ticha a klidu. Jejich těla byla ve vzájemné harmonii, dokázala vyčíst, co potřebuje tělo toho druhého. Bylo to zvláštní, ale hlavně výjimečné. On cítil tužby její a ona vyciťovala tužby jeho. Sdíleli pocity, nálady, chutě a všechno, co se těla týkalo.
On poznal, když byla nervózní a nesvá a ona poznala, když byl šťastný a měl až moc dobrou náladu. Stačilo jim k tomu několik týdnů strávených společně. Hodiny denních sdílených aktivit a zájem toho druhého.
