„Nech si zajít chuť mimochodem!" vyplázla na něj jazyk a připoutala se.
„Nemyslel jsem to nějak konkrétně!" hájil se Calum. Připoutal se, nastartoval a opustil parkoviště u jejího domu.
„Nejsem blbá, Calume!" usmála se na něj a zapla rádio. Automaticky se tam spustila písnička od Blink-182. Začal hned zpívat a kroutit se do rytmu. Victorie se nestačila smát a za břicho popadat. V místech, kde znala slova se přidala a rozjeli tak párty v autě. Smáli se a dělali kraviny, ale jen do tý doby, dokud je nezastavili policajti.
Hrklo v obouch dvouch, ale asi víc v ní. Calum věděl, že je čistej a že i kdyby měl zaplatit pokutu, tak to ho moc stát nebude. Dokáže si všechno zařídit.
„Ukažte nám řidičský průkaz a vystupte si," spustil nepříjemným hlasem policajt a natáhnul ruku. Calum vyštrachal peněženku a podal mu řidičák. Victorie mezitím vystoupila, upravila si triko a pořádně se vykozila.
„Slečno, vy jste vystupovat nemusela," usmál se na ni ten slizkej policajt.
„Ale řekl jste, ať vystoupíme, tak jsem taky vylezla," usmála se na něj a přišla blíž.
Calum už mezitím taky vylezl a pozoroval ji.
„Dobrá, dobrá, můžete si nastoupit zpátky," řekl teď už mnohem milejším hlasem, tak si teda Victorie nasedla zpátky a Calum se chystal taky. „Počkat, počkat, vy mladíku ne, myslil jsem slečnu, vy jste řidič!" zamračil se na Caluma a on protočil očima. Victorie se nadechla a chystala se promluvit, no v zápětí si to rozmyslela.
„A je to nutný?" zamračil se na něj Calum, ale s policajtem to nic nedělalo.
„Prosím, Calum nic neudělal, jen mě vyzvedl a jedeme do centra, že jsme si pustili rádio kapku nahlas a vžili se do hudby, to přeci není nic vážného. A v trestním řádu se o tom taky určitě nic nepíše." vložila se do toho tedy Victorie a vsadila na svoji ženskost. Mile se usmála, potlačila prsa, i když věděla, že nemá důvod a doufala, že to zabere.
„Máte pravdu, že o tomto se v trestním řádu nepíše, ale stejnak, dechovou zkoušku provedeme." umanul si policajt s knírkem a hledal v tašce testr.
„A je to vážně nutností? Prosím." zaškemrala ještě jednou, usmála se a policajt jí úsměv během chvilky oplatil.
„Dobrá, že se tak hezky smějete, tak teda jeďte." povolil policajt, podal Calumovi zpět jeho řidičský průkaz, Calum poděkoval, Victorie taky a spokojeně odjeli.
„Díky," usmál se Calum a svou ruku položil na tu její, kterou měla volně položenou na stehně. Lekla se, ale ne moc.
„Za málo," oplatila mu úsměv a podívala se na něj. Měl úsměv od ucha k uchu a pozoroval ji.
„Jsi krásná," šeptl a pak mu došlo, co jeho ústa vypustila, ale nějak to neřešil a nestydil se za to. Byla to pravda a stál si za ní. Líbila se mu, nejenom vzhledově, ale i povahově. Neměl to štěstí potkat takovouto dívku zatim, ale nebál se ničeho.
Ona sice je ostrá jako břitva, ale je to jen povlak. Každá holka je stejná. Je křehká, a když je holka typem jako ona, tak je to proto, protože jí někdo ublížil. Narušil její osobnost.
Chtěl zjistit, co se v ní skrývá, nahlédnout pod její tvář.
její pohled
Zdálo se mi to nebo právě řekl, že jsem krásná? Usmála jsem se a položila jsem svou druhou ruku na tu jeho. Netušila jsem vůbec, co mu na to mám odpovědět. Ty jsi taky krásnej. To nepřicházelo v úvahu a prostý díky mi přišlo zase moc obyčejný. Jenže jsem to nechtěla zase jen tak naprosto vyšumět ve vzduchu.
„Děkuju," pípla jsem prostě „ty taky nejsi zrovna nejošklivější." dodala jsem hnedka v zápětí a věnovala jsem mu další úsměv.
„Já to ale nemyslil špatně." bránil se „Jsi vážně krásná." dodal ještě jednou a znovu se usmál.
„Však já taky ne." dodala jsem pro změnu já přejela jsem svými prsty lehce po těch jeho. Na chvilku nastalo ticho. Docela příjemný ticho. Využila jsem ho por srovnání myšlenek v mojí hlavě. Právě mi můj nadřízení řekl, že jsem krásná. Sakra, tohle není dobrý.
Jako jo, není špatnej, je sympatickej, je s ním sranda, teda zatím s ním byla zábava. Hezky se směje, není to ten klasickej šéf, co nemá rád svoje zaměstnance, chce si vybudovat nějakej vztah, ale nejsem si tak uplně jistá, jestli to chci já. Ano, nechci s ním být ve při, ale zase je to můj nadřízený a tu platí nějaká určitá pravidla. Měla bych se jimi řídit. Nevim, jak tohle dopadne, ale určitě ne dobře, zvláště, když na to jde tak, jak na to jde. Nevidí v ničem překážku a žádnej problém, jenže já ano.
Z myšlenek mě vyrušil pohyb Hoodovi ruky. Vysmekl se mi, aby mohl přeřadit. Nadechla jsem se, že něco řeknu, musim to uvést aspoň kapku na správnou míru, ale byl rychlejší.
„Koupil jsem nám lístky na Posledního lovce čarodějnic." přerušil ticho, naštvaně jsem se na něj podívala, moje oči probíjely ty jeho. Jak sakra koupil jsem nám lístky? Jasně jsem mu řekl, že si to zaplatím sama. A co ho to vůbec napadlo, nemůže mi kupovat lístky. Nemůže za mě platit. Včera, dneska, co mám sakra čekat zítra?
„Jak koupil jsem nám lístky?" naštvaně jsem ho probodávala pohledem.
„Tak, prostě tak." dodal klidně, zaparkoval a beze slov vystoupil z auta. Mlčky jsem ho následovala a postavila jsem se na chodník. „Nebuď naštvaná, nesluší ti to." usmál se na mě. „Radši pojď." čapnul mě za ruku a táhnul mě přes ulici do obchoďáku, kde bylo kino. Prošli jsme kolem několika obchodů až jsme stáli před kinem. Proklouzli jsme kolem pokladny a zamířili si to k občerstvení, než jsem cokoli stačila říct, Calum už se culil na prodavačku a objednával.
„Dvakrát velký meny s Colou." poručil a podával kartu.
„Calume!" bouchla jsem ho do zad, ale bylo mi to málo platný. „Hej!" křikla jsme znovu, ale místo odpovědi mi podal do ruky jeden popcorn a pití. Cítila jsem se trapně a poníženě, že to za mně zaplatil. Zase.
„Nekřič a pojď, máme to akorát." informoval mě a šel k sálům. Předložil telefon a pak šel do sálu pět. Potichu jsme se usadili, teda on, já si chtěla sednou, ale on objednal dvousedačky. Achjo. Sarka. Doprčic! Je to můj šéf! Nemůžeme spolu chodit do kina a nemůže platit za mě.
„Calume, co to sakra?!" vyjekla jsem na něj rozčíleně, ani větu jsem nedokončila, jak jsem byla mimo. Tohle není normální, tohle nejde.
„Nekecej a sedej!"chytnul mě za ruku a snažil se mě stáhnout k sobě.
„Tohle nejde, promiň." dostala jsem ze sebe, odložila jsem na sedačku popcorn s colou a utekla jsem mlčky ze sálu.
