Dovyprávěla mu svůj příběh i ona a setřela si slzy, které jí svévolné stékaly po tvářích, když zavzpomínala na krušné chvilky svého života. Calum ji hned pevně objal. Hlavou se mu hodily všelijaké myšlenky na to, co si toho v životě musela všecko vytrpět a kolik toho musela snášet, jak moc musela trpět a pak vlastně dospěl k názoru, že věc, čím se bude živit dál není vlastně až tak důležitá, protože se mu neděje to, co se za celý její život dělo jí.
,,To je mi líto. Musela sis toho hodně vytrpět. Obdivuji tě, že jsi se zvládla postavit na nohy a i přes to všecko jít dál." stále ji pevně objímal, chtěl ji tím dát najevo, že tu je pro ni.
,,Děkuju," šeptla tiše a ještě jednou si otřela tváře.
,,Za co proboha?" nechápavě se podivil. Nic neudělal, tak netušil, proč mu děkuje.
,,Že si mě vyslechl a obejmul." pousmála se.
,,To byla maličkost." šeptnul a líbnul ji do vlasů. Chvilku tam seděli v objetí, pak se Victorie odtáhla.
,,Musim ještě na nákup, měla bych už jít." šeptla a pomalu se zvedla.
,,Dobrá, doprovodim tě." usmál se a vstal. Pomalým krokem kráčeli tichým parkem až k autobusové zastávce, kde se rozloučili, Victorie pak nastoupila a odjela. Cestou přemýšlela, jestli bylo dobře, že mu řekla celou svou minulost, uvědomila si to až pozdě. Co když to teď využije proti ní? Může mu věřit?
A touhle otázkou se zabývala celé odpoledne. Sice byla na nákupu, ale přes zaměstnaný její mozek nekoupila to všecko, co potřebovala, a když byla s Kathy, tak i ona poznala, že je s ní něco špatně. Že jí něco trápí.
,,Tori? Hej! No tak, kurňa, už mě vnímej!" bouchla ji do ramene, když ji nevěnovala v kavárně tolik pozornosti, kolik si představovala.
,,No co je?" otázala se hnusně a napila se kafe.
,,Děje se něco? Ten tvůj v práci? Pohádali jste se? Neshodli nebo jsi těhotná?" chrlila na ni Kathy jednu otázku za druhou a Victorie na ni házela nechápavý pohledy.
,,Nic z toho." řekla tiše a dál se věnovala myšlence, jestli udělala dobře. Nezná ho tak dobře. Sice spolu měli dobrý vztah, ale nikdo s nikym nemá tak dobrý vztah aby se dřív či později nepohodli a nezačali na sebe vytahovat něco, co ví jen oni dva.
,,Tak co se děje? Sakra naposledy jsem tě viděla takhle mimo, když jste se hádali se Zackem." řekla potichu Kathy. Věděla, že Victorie se o něm nerada bavila, ale co jinýho mohla dělat, když její nejlepší kamarádka byla mimo svět a odmítala říct, co se stalo.
,,Řekla jsem mu všechno. Všechno o sobě. O domově, o mámě, o tom parchantovi, o Zackovi. Prostě všechno." vydechla a nadechla se. ,,Jen tak zničeho nic, když mi začal on vyprávět o svým životě, tak jsem mu řekla i o tom svym." povzdechla si znovu. ,,Nevim, jestli jsem udělala dobře, nejsem si jistá, jestli mu mohu věřit. Nejsem si jistá ničeho. Bojim se." dopověděla svoji myšlenku a začala brečet. Znovu se na ni všecko sesypalo. V životě při ní nestálo moc lidí, kterým by mohla důvěřovat a teď pro ni nastal zlomový okamžik. Svěřila se a neví, co to všecko obnáší.
,,Ale no ták, zlato." šeptla Kathy a přisunula se k Victorii a pevně ji obejmula. Ona jediná znala to, co řekla jemu. Ani Zac to nevěděl. ,,Jestli jsi mu to jen tak řekla, tak to bylo z nějakého důvodu a nemusíš se bát. Asi jsi mu začala důvěřovat a není se čeho bát. Uvidíš a pokud si tě váží, tak názor na tebe nezmění." šeptla jí a věnovala jí pusu do vlasů, utřela jí stékající slzy po tvářích a lehce se usmála.
,,A teď už nebreč, nebo se rozmažeš a já s tebou nikam nepůjdu." rýpla si ze srandy, dopily kafe a přesunuly se do kina. Nakonec si užily krásnej holčičí večer, Victorie hodila Hooda z hlavy a naplno se věnovala Kathy. Po kině si to zamířily do baru, kam chodily, když měly co oslavovat, nebo i jen tak, když se jim prostě chtělo.
,,Victorie?" šeptnul někdo za ní. Bála se, měla strach se otočit. Do tohohle baru chodili všichni tři i se Zackem.
,,Kdo to je?" naznačila ústy na Kathy, ale ta jen hodila rameny. Takže Zac to nebyl a ona se mohla otočit.
,,Calume," šeptla a lehce se usmála. ,,Co tu děláš?" optala se, ale byla to asi pěkně blbá otázka.
,,Nejspíš to samý, co ty." usmál se na ni a posadil se vedle ní na barovou židličku.
,,To je asi fakt." usmála se na něho a napila se cuba libre, který před ní akorát barman postavil.
,,Ale neříkala jsi náhodou, že jdete do kina?" vyptával se a Victorii těšilo, že se zajímá.
,,Byly jsme,." usmála se na něj. ,,už jsme ale skončily a tak jsem zamířily sem." dokončila svou myšlenku.
,,A jaké to bylo?" vyzvídal se dál, těšilo jí, že se o ní zajímá. Tohle se jí jen tak nestávalo.
,,Super, ale povyprávím ti za chvilku, teď si skočim na záchod." natáhla se pro kabelku a vydala se směr dámské záchody. Kathy, která ji celou dobu pozorovala se po chvilce vydala za ní.
,,Kdo to je?" vyjekla na ní, když Victorie vylezla z kabinky.
,,Magore, víš jak jsem se tě lekla?" zamračila se na ni a mířila si to k umyvadlu, aby si umyla ruce.
,,Na něco jsem se tě ptala." zamračila se na ni Kathy a probodávala ji zabijáckým pohledem.
,,Calum." řekla nevinně, tiše a pak rychle odešla, protože se chtěla vyhnout všem otázkám, které se Kathy za tu sekundu zrodily v hlavě. Posadila se na židličku vedle Caluma a ten se na ni zvesela usmíval.
,,Co jsem provedla?" se strachem se na něj podívala a pak se začala smát.
,,Nic, jen jsem nedoufal, že spolu skončíme zase v baru."
