Belieber Forever ✔

♥51♥

O tři měsíce později

Justin

Tohle byli ty nejhorší tři měsíce na světě! Všechno na mě dopadlo. Samí papz který mám pořád za zadkem, Bella tu pořád není a hlavně to nejhorší Madison přestala komunikovat s nikým nemluví, každý den má noční můry takže vlastně spí se mnou v posteli a jediný kdy jí slyším mluvit je když křičí ze spaní. Je úplně tichá a s nikým nechce mluvit a taky když třeba mluví k Belle aby se probudila. 

Vstal jsem z postele v noci jsem zase spal jenom asi tři hodiny buď se snažím utišit Madison nebo prostě nemůžu usnout. Dnes to bylo utěšování. Vlezl jsem do sprchy a umyl se. Šel jsem dolů. U stolu seděla Madison. Sedl jsem si ke stolu a mamka si k nám taky sedla. ,,Madison papej ty vafle" řekl jsem když se žádný vůbec nedotkla. Madison si do jedné kousla a pak je snědla. Vstala a šla nahoru. Zakroutil jsem hlavou a povzdechl si. ,,Vem jí k tý vaší doktorce ona je i psychiatrička" řekla mamka a já přikývl. Najedl jsem se a šel nahoru. Madison seděla na posteli a plakala. Sedl jsem si kní a pohladil jí po tváři ,,Mad proč pláčeš?" zeptal jsem se ona nic neřekla jenom sundala mojí ruku z její tváře a otočila se. ,,Zlato řekni mi to tatínek je pak smutný" řekl jsem. Nic. Povzdychl jsem si a stoupl si. Vyndal jsem oblečení pro Madison. Už je docela zima. Vyndal jsem jí legíny, tričko a přes to mikinu. Oblíkl jsem jí i když protestovala. Já už fakt nemůžu. Oblíkl jsem se a šli jsme ven. Tam jsem jí připoutal a jeli jsme do nemocnice. Když jsme tam dojeli tak jsme vystoupili a já jsem vzal Madion za ruku pro moje překvapení neprotestovala. Došli jsme k naší doktorce. Když nás viděla tak nás rovnou vzala do ordinace ,,Tak jaké máte problémy?" zeptala se a usmála se je strašně příjemná okolo středního věku. ,,No ono to není moc o zdraví" řekl jsem ,,A co teda?" zeptala se ,,No Madison je zamlklá a nechce snikým komunikovat už asi dva měsíce nemluví prostě nic" řekl jsem ,,Jestli to vím dobře tak máte manželku tady v nemocnici jí srazilo auto" řekla ,,Jo" povzdechl jsem si ,,No to bude tím chce tady maminku a prostě nechce se jí mluvit protože se bojí o maminku zkuste sní pořád mluvit a snažit se navázat kontakt. Měla by se rozpovídat ale je to pro ní těžký období" řekla a já přikývl ,,Jo dobře děkuju" řekl jsem a ona přikývl. Rozloučili jsme se a jeli jsme domů ještě jsme se stavili k Bell. Madison jsem dal tentokrát k rodičům Bell. Bude tam na víkend. Dojel jsem k mamce a šel rovnou do ložnice tam si lehnul na postel a zasemi tekli slzy. Vstal jsem a šel  do koupelny a tam se opřel o umyvadlo a díval se do zrcadla vypadám jako zrůda. Kruhy pod očima a taky opuchlé oči. Trochu napuchlé tváře a trochu vyhublý. Scooter a všichni z Bieberteamu mi říkají ať přidávám písničky ale nejde to. Vím že jsou Beliebers smutní ale tak sand mě můžou pochopit. Zrak mi padl na žiletku která byla na poličce. Rozhlídl jsem se po pokoji a zavřel ho. Koupelnu jsem nechal otevřenou. Vzal jsem žiletku do ruky. Sedl jsem si na vanu a žiletku si dal k ruce trochu jsem se klepal. Jednou jsem po ní přejel a pak po druhé sykl jsem bolestí ,,Justine?!" ozval se hlas mojí mamky zvedl jsem pohled a podíval se na ní. Měla slzy v očích. Sesypal jsem se na zem a začal brečet. Ještě k tomu mi tekla z ruky krev. Mamka si ke mě rychle sedla a objala mě ,,Pšššt zlato co to děláš? Tohle už nikdy nedělej" řekla a já vzlykl ,,Nikdo mě tu nepotřebuje všechno je strašný mám zkažený život" řekl jsem a sám jsem nevěřil co jsem to z tý pusy vypustil ,,Co to plácáš všichni tě tu potřebují. Beliebers a kdyby se ti něco stalo a Bella by se probudila co by dělala. A co Madison. Všichni tě tu chtějí ale jenom ty si to myslíš Justine už to nedělej" řekla a zahodila žiletku do koše. Přitom mě pořád měla v objetí připadal jsem si jako malý kluk a ne jako dospělý muž. ,,Je to těžký Bella je v nemocnici a neprojevuje nějaký známky že by se měla probudit. Madison s nikým nemluví atd." řekl jsem. ,,Neboj se ono se to spraví a Bella se probudí" řekla mamka ,,Připadám si jako malý dítě" řekl jsem a přes pláč se upřímně zasmál. Mamka se taky zasmála ,,To nevadí i někdy čtyřicetiletý muž potřebuje od mamky utěšit" řekla mamka. Já se postavil umyl si obličej a lehl si do postele. Mamka přinesla lékarničku a obvázala mi ruku ,,Už to nedělej ano?" řekla a já přikývl. Zavírali se mi oči a já usnul. 

Bella

Musela jsem brečet protože se Justin chtěl pořezat. Vypadal tak nevinně když spal. ,,Podívej" zašeptala mi Molly do ucha a najednou jsme se ukázali v mým starým baráku kde byli rodiče a Madison. Chudák moje holčička nemluví a to jenom kvůli mě. ,,Chceš se podívat do starýho pokoje maminky?" zeptala se mamka. Madison přikývla. Mamka se zvedla vzala jí na ruce a šla nahoru. Dveře se otevřeli a já nemohla uvěřit svým očím ,,Vy jste ho nechali tak jak jsem odešla?" zeptala jsem se ,,Jo rodiče neví co tam mají změnit i když ví že nepřijdeš ale chtějí ho nechat tak jak si ho vždy chtěla ty mít zdi poseté Justinem Bieberem" řekla sestra a já se zasmála. Madison si to tam začala prohlížet. Mamka jí tam nechala sama. Madison chodila po pokoji a koukala se na každý plakát svýho tatínka asi to nechápala. Lehla si na postel a usmála se. Seskočila z postele a běžela dolů ,,Babi ploč má maminka všude samý fotky tatínka?" zeptala se Madison ona mluví ,,Ona mluví" zašeptala jsem a Molly přikývla ani mamka a táta tomu nemohly uvěřit protože věděli že nemluví. ,,No ona byla fanynka tatínka a měla ho strašně ráda takže tam měla plakáty ale to ještě když si nebyla na světě" řekla a brnkla jí po nosu. ,,Já chci domů za tátou" řekla smutně a mamka se usmála. Věděla jsem že jí to nevadí protože je ráda že zase mluví. ,,Tak mu zavoláme?" zeptala se a Madison přikývla.

Justin (krátké)

Vzbudilo mě zvonění mýho mobilu. Zvedl jsem ho ,,Halo?" řekl jsem a zívl si ,,Tati pžijedeš si pro mě?" zeptal se hlásek mojí princezny nemohl jsem tomu uvěřit. ,,J-jo jasně hned tam budu" řekl jsem a típl to. Vyskočil jsem z postele a jel k nim. Zazvonil jsem a do náruče mi skočila Madison. ,,Jak?" zeptal jsem se její mamky ,,Nevím podívala se do Belly pokoje a potom se zeptala proč tě všude Bella nalepenýho jako plakáty no a prostě začala mluvit" řekla pustil jsem Madison ,,Děkuju moc" řekl jsem a objal jí ,,Nemáš zač" řekla ,,A nevadí že si jí vezmu domů?" zeptal jsem se a podíval se na ní seděla v autě a připínala se ,,Jasně jsem ráda že mluví" řekla ,,Ještě děkuju" řekl jsem a odešel. Nastoupil jsem do auta a nastartoval ,,Kam pojedeme princezno?" zeptal jsem se ,,Na zmlzlinu" vykřikla a já se zasmál. Jedeme na zmrzlinu. Jsem strašně rád že mluví. Děkuju bože.