Magic House

KLÍČ

Šla jsem ze školy domů pěšky. Nebylo to zase tak daleko, asi 20 minut cesty. Musela jsem jít kolem takovýho starýho kostela, a pak přes celý městečko domů. Moc uliček tu nebylo, takže pravděpodobnost, že se ztratím jako v tom lese, byla velmi malá. Prošla jsem kolem toho kostela a za pár minut mě doběhl Lukas. "Ahoj." pozdravil mě. "Čau." odpověděla jsem mu. "Takže na tu biologii jsme asi spolu." začal konverzaci. "Vypadá to tak." odpověděla jsem s úšklebkem. "Kdy na tom začneme dělat?" zeptal se. "Nevím, má to být hotové do konce měsíce. Takže příští týden?" odpověděla jsem neurčitě. "Jo to by šlo." řekl velmi zamyšleně. "Tak jo, tak příští středu, po škole u mě doma?" navrhla jsem. "Jo tak jo, V pět se stavím." řekl souhlasně. "Fajn." "To je děs co? První den školy a hned máme na krku jeden projekt." řekl a já jen odpověděla: "No jo. Já už mám dva. Biologie a fyzika." "Aha, to je nuda." dořekl a já už viděla náš dům, i ten Lukasův. Pak jsme šli v tichosti a před Lukasovým domem jsme se rozloučili.

Přišla jsem domů, šla do kuchyně a připravila jsem si něco k jídlu. Nakonec jsem našla v lednici lasane, které zřejmě připravoval táta. Jakmile jsem dojedla, vzala svoji kabelku a šla do pokoje. Otevřela jsem dveře, kabelku položila na psací stůl a lehla jsem si do postele. Koukala jsem na kabelku jak leží vedle starého kufru. Stoupla jsem si a kufr přenesla na postel. Rukou jsem přejela po vystouplých písmenech a přemýšlela co asi znamenají. K je asi možná jako Katherina, ale co znamenají L a U? Co vím, tak babička žádné druhé jméno neměla a přijimení měla Dillonová, stejně jako mám já. Chtěla jsme kufr otevřít, ale nešlo to. Podívala jsem se na něj pečlivěji a zjistila jsem, že je zamčený a že potřebuji nějaký klíček. V hlavě mi vrtala otázka Proč by mi dala kufr bez toho klíčku?

Pořád jsem přemýšlela, kde bych mohla sehnat ten klíček, protože jsem chtěla vědět co je uvnitř. Pak mě ale něco napadlo. Seběhla jsem dole, ke vchodovým dveřím a otevřela malou skříňku, která byla na zdi. Byla to skříňka na klíče, které ještě používala babička. Vzala jsem z ní všechny malé a vrátila jsem se zpět do pokoje . Vzala jsem jich pět a jeden po druhém jsem zkoušela. První tři vůbec neseděly a čtvrtý jsem málem zalomila. Poslední byl moc velký. Pak jsem položila kufr na zem a usnula jsem.

Když jsem se asi po hodině vzbudila, lehla jsem si na bok a dívala jsem se z okna. Přemýšlela jsem nad tím klíčkem. A když už jsem ztrácela skoro všechnu naději, že ten kufr odemknu, na něco jsem přišla.

Když jsem viděla babičku naposled, co byla ještě v pořádku, dala mi malou šperkovnici. Byla tam spousta řetízků a prstenů, a taky starodávných náušnic. Ale taky tam byl bronzový řetízek na kterém byl malinký klíček.

Rychle jsem vstala z postele a šla k malé komodě, na které byla položená šperkovnice. Otevřela jsem ji a vyndala celý její obsah. Pak jsem vzala ten bronzový řetízek s malým klíčkem a šla zpět k posteli. Dala jsem kufr na postel a strčila klíček do malé dírky. Zapadl tam perfektně a tak jsem sním pootočila. Po tichém pokoji se rozlehlo slaboulinké lupnutí zámku.