Magic House

KYLE

Viděla jsem ty velké tmavé oči, jak zírají do mého okna. Nepodívala jsem se na něj. Všechno co se teď odehrávalo mě děsilo víc a víc. Uslyšela jsem bouchnutí dveří a ihned potom mámin hlas. "Mac, drahoušku, jsme doma. Už spíš?" "Ahoj, no ještě ne, ale už se chystám." řekla jsem bez přemýšlení. "Dobře, dobrou." řekla tak moc uklidňujícím hlasem. "Dobrou." šeptla jsem do ticha.

Šla jsem spát s otevřenými dveřmi. Ležela jsem a přemýšlela nad celým dnem. Stalo se toho tolik moc. Pořád jsem si v hlavě přehrávala ten polibek s Lukasem, o které jsem nevěděla, co znamená, to co jsem viděla a to co jsem objevila. Připadalo mi to neskutečný a tak jsem se jednoduše rozhodla, že upadnu do říše snů.

"Mac. Mackenzie." slyšela jsem jak pořád babička opakuje moje jméno. "Babi..." řekla jsem dlouze. "Musíš se připravit." řekla naléhavě. "Připravit na co?" zeptala jsem se nechápavě. "Na to co brzy přijde. Ty a on, spolu, jste jedineční." řekla a její hlas se ztrácel z doslechu.

" Mac, Mac zlatíčko." uslyšela jsem známý hlas a rychle jsem se probudila. " Co se stalo." vychrlila jsem rychle. " Něco se ti zdálo, plakala jsi, ale už je to v pořádku." řekl táta. Cítila jsem se moc rozrušeně na další vyptávání, a tak jsem ho jenom objala. Objetí mi oplatil, jak nejrychleji dokázal. Vždy jsme měli úžasný vztah. " Je to v pořádku." opakoval pořád dokola. Začala jsem vzlykat. " Chceš si o tom promluvit?" zeptal se mě. Přikývla jsem. Sedl si vedle mě na postel a naznačil, ať začnu povídat. " Víš, jak mi babička odkázala ten starý kufr?" řekla jsem pohotově. " Ano." potvrdil. " Tak v něm jsou její staré deníky a já si je dnes četla. A teď... Teď se mi zdálo, že se mnou mluvím." řekla jsem a rozplakala se. To s těmi super schopnostmi jsem mu nehodlala říct, protože jsem nevěřila, že to je pravda. "To bude dobré." řekl, aby mě uklidnil. "Já se s ní ani nerozloučila." rozvzlykala jsem se nanovo. Znovu mě objal. "Mac, myslím, že bys měla pokračovat ve spánku." řekl a já souhlasila.

Ráno jsem se probudila a byla jsem šťastná, že se mi už nic nezdálo. Ale to neměnilo nic na věci, jak moc špatně jsem se cítila. Co myslela tím, že se musíme na něco připravit? Vrtala mi otázka hlavou. Ale moc jsem to neřešila.

Kolem čtvrté odpoledne jeli rodiče navštívit tetu do Londýna, a tak jsem doma zůstala sama. Po včerejšku jsem tam nechtěla být sama ani minutu, a tak jsem se pár minut, po jejich odjezdu rozhodla, že se projdu. Oblékla jsem si černý džíny, volný bílý svetr a koženou bundu a k tomu kotníkové kozačky. Vzala mobil a klíče a šla jsem.

Procházela jsem se kolem toho místního kostela, kolem hřbitova, při čemž jsem si vzpomněla na naše včerejší povídání s Lukasem, pak jsem šla kolem takového malinkého parku, až jsem nakonec došla k malinké kavárně. Rozhodla jsem se, že si koupím ice coffee, i když na něj byla poměrně velká zima. Malými dveřmi jsem přišla rovnou k pultu, kde jsem si objednala. Do pár minut jsem už svoje ice coffee držela v rukou a šla jsem opět malými dveřmi ven do chladného odpoledne. Pokračovala jsem dál v cestě, když v tom najednou slyším klučičí hlas, jak na mě volá: "Mac!" rychle jsem se otočila a uviděla kluka, s černými brýlemi a příšerně rozcuchanými vlasy. "Jéé, Kyle. Ahoj. Copak tu děláš?" zeptala jsem se přátelsky, i když jsem teď neměla moc náladu na to, si s někým povídat. "Já? No víš, já tady bydlím, co tu děláš ty?" zeptal se s chlapeckým úsměvem a jeho modré oči jenom zářily. "No já si byla pro kafe." řekla a ukázala kelímek, který jsem držela v ruce. "Ice coffee?" zeptal se velmi pohotově. Přikývla jsem. "To mám nejraději." dodal. Usmála jsem se. "A kam jdeš?" zeptal se, aby předešel tomu trapnému tichu, které mělo nastát. "No asi se pujdu podívat tady do toho malýho parku co tu je kousek." řekla jsem mile. "Aha, tak to jo." řekl a vypadal, že posmutněl. "Jestli chceš, můžeš mi dělat společnost." dodala jsem po chvilce. "A nebude ti to vadit?" zeptal se se psíma očima. "Samozřejmě, že ne." řekla jsem a naznačila, ať jdeme.

Šli jsme a povídali jsme si o spoustě věcí. Nikdy mě nenapadlo, že si budu s někým, jako je Kyle, tak báječně rozumět. Ne, že by mi byl nesympatický, to ne. Jen vypadal na to, že celé dny sedí doma a učí se, ale přesvědčil mě o opaku. Dozvěděla jsem se, že dvakrát do roku jezdí na vodácký tábor. To by mohla být zábava.

Přišli jsme do malého parku a posadili se vedle sebe na lavičku, která byla naproti rozvrzané houpačce a rezivějícímu kolotoči. Z ničeho nic mě Kyle chytil za ruce. "Co se děje?" zeptala jsem se mile, protože jsem nechtěla vypadat nepříjemně. "Tvé ruce, jsou strašně promrzlé." řekl s pohledem upřeným k mým rukám. "No jo, víš ona je zima." řekla jsem ironicky a Kyle se začal smát. Měl takový smích, který zněl moc vtipně, a tak jsem se musela začít smát taky.

Smáli jsme se tam spolu ještě hodně dlouho. Do doby, než se začalo stmívat. "Kyle. Myslím, že bych měla jít už domů." oznámila jsem mu, ale na lavičce jsem seděla dál. "Tak jo." řekl a opět posmutně. " Jo." řekla jsem a Kyle mě opět chytl za ruku a stáhl mě zpět na lavičku vedle něj. Teď jsme seděli tak moc blízko, a v tom. V tom mě Kyle políbil.