Magic House

ODPOVĚĎ

  "Lukasi. Já mám asi bratra." řekla jsem klidným hlasem. "Cože? Jak to myslíš?" zeptal se Lukas. "No ono to je komplikovanější." řekla jsem a v pulce věty se mi zlomil hlas a Lukas to zřejmě poznal, protože mě chytil za ruku, hluboce se mi podíval do očí a pak řekl: "Mac mě to přece můžeš říct." a já tak nějak roztála.

  "No jak jsem tehdy večer omdlela, tak ještě před tím omdlením jsem měla takovou jakoby vizi nebo vidinu." začala jsem vyprávět a Lukas jenom napjatě poslouchal. "V té vidině jsem šla nemocniční chodbou a pak jsem přišla do pokoje kde byli muž a žena. Jmenovali se úplně stejně jako moji rodiče a hlasy měli úplně stejné. Pak řekli, že jedno z dětí se bude jmenovat Mac, tak jako já, no a pak chtěli říct chlapecké jméno pro mého bratra, neboli dvojče, ale to jsem už neslyšela, protože jsem upadla do bezvědomí." dovyprávěla jsem. "No páni." udivil se Lukas. "Já vím." řekla jsem a Lukas mě pořád pevně držel za ruku. "To je neuvěřitelný Mac." řekl. "Já to nechápu." řekla jsem, na což mě Lukas pevně objal. "To bude v pohodě, ale měla by ses ne to zeptat rodičů, pro jistotu." řekl a pak jsme šli spolu domů.

  Středa 23. prosince, kolem jedné odpoledne

  Je den před Vánocemi. Za poslední měsíc se toho moc nezměnilo. Pořád jsem měla bílé lokny, mé schopnosti sílily víc a víc, konečně to vypadalo, že s Lukasem doopravdy chodím a bylo to moc fajn, furt jsem přemýšlela nad tím, že mám možná bratra a pořád jsem se na to rodičů nezeptala a s Kylem jsme byli opět nejlepší přátelé. Zrovna jsem s ním teď šla z vánočních nákupů. Já už mám pro všechny dárky nakoupené snad tři týdny, ale Kyle to všechno opět nechal na poslední chvíli. Připadalo mi, že se Kyle smířil s myšlenkou, že chodím s Lukasem. Dokonce mi pro něj pomohl vybrat dárek.

  "Takže koupil jsi všechno?" ujišťovala jsem sebe i Kyla. "Jo snad jo." řekl. "Tak jo, dobře." dodala jsem. Všude viseli vánoční světýlka. Londýn o Vánocích byl vždycky kouzelný. "A co ty a Emma?" nadhodila jsem. "Cože?" zasmál se Kyle. "No přece víš, že se jí líbíš." řekla jsem a Kyle se malinko začervenal. "Ale já pořád stojím o tu jednu a samou." řekl spíše pro sebe, ale poznal, že jsem to slyšela, a tak se hned omluvil. "Kyle..." řekla jsem a dlouze jsem ho objala. Oproti mě byl strašně vysoký.

  "Kyle musíš se hnout dál." řekla jsem na konec. "Jak to myslíš." zeptal se nechápavě. "Měl bys Emmu pozvat na rande." řekla jsem na vysvětlenou. "Mac, já ti nevím." váhal. "Když to neuděláš ty, udělám to já." řekla jsem a vytáhla z Kylova kabátu jeho mobil a napsala Emmě zprávu, že se dnes sejdou v kavárně v našem městě. Kyle se na mě na oko naštvaně podíval a řekl: "Já tam nepůjdu." a já jenom zakroutila hlavou. "Ále půjdeš." poručila jsem a vrátila mu jeho mobil.

  Ten samý den, kolem páté večer

  Seděla jsem s rodiči v obýváku. U velkého okna teď stál vánoční stromek, který jsme před půl hodinou dozdobili, všude svítily světýlka, koledy hrály tiše v pozadí a vše vonělo Vánocemi. Prostě ideální chvíle se zeptat rodičů na mého bratra. Chci znát pravdu, ať už je jakákoliv. Prostě vím, že musím dostat odpověď.

  "Mami, tati?" oslovila jsem je. "Ano?" řekl táta. "Musím se vás zeptat na něco důležitého." řekla jsem trošku nervózně. "No tak se ptej." řekla usměvavá máma. "Mám bratra?" zeptala jsem se. "No to ještě nevíme. Maminka je sice těhotná, ale pohlaví jsme si říct nenechali." řekl táta a mě došlo, že to nepochopil, ale máma se tvářila, jakoby věděla, o čem mluvím. "No tohle jsme nemyslela. Když jsem se narodila, nebyla jsem jedináček, že? Máma nečekala jenom mě, ale ještě jedno dítě, mého bráchu." řekla jsem a táta vypadal divně, ale máma byla pořád naprosto klidná. 

  Dlouho mlčeli. Nikdo nic neříkal a ani se na mě nedívali. "Je to pravda?" řekla jsem konečně. "Samozřejmě, že nen..." chtěl táta zalhat, ale máma ho přerušila. "Ano. Je to pravda Mac."