Magic House

TOHLE NENÍ NAPOSLED

 V rukou jsem držela portrét dívky. Dívka, která byla na obrázku, jakoby mi z oka vypadla. Stejně zelené oči, dlouhé řasy a jemně pihovatý obličej. Dokonce měla i stejně propadlé tváře jako já. Byla jsem zmatená. Neměla jsem tušení, co to mělo znamenat. Pokaždé, když jsem se na ten kus papíru podívala, přejel mi mráz po zádech. Do očí se mi hrnuly slzy, ale ty jsem v mžiku zastavila. Zhluboka jsem se nadechla, nezbedné lokny, které mi padaly do obličeje, jsem si dala za ucho a přikrývku jsem si ještě silněji obmotala kolem mého hubeného těla. Podívala jsem se na Jonathana a zjistila jsem, že je už vzhůru. Přistoupila jsem k posteli a následně jsem si na ni i sedla. V ruce jsem stále držela portrét. Předklonila jsem hlavu, zadívala se na své koleno a neposlušné lokny mi opět spadly do obličeje, ovšem Jonathan mi je dal zpět za ucho a jemně mě pohladil po tváři. Když se jeho chladné dlouhé prsty dotkly mého obličeje, cukla jsem sebou dozadu.

„Co se děje?" zeptal se mě starostlivě Jonathan. Já však neodpověděla. Pouze jsem k němu natáhla ruku, ve které jsem držela obrázek. Jonathan si ho vzal k sobě, ale nepromluvil.

  Bylo tu takové dlouhé nepříjemné ticho. Jakoby mezi námi byla bariéra. Nakonec jsem se na něj podívala a on upřel pohled zase na mě.

„Jak mi to vysvětlíš?" zeptala jsem se poměrně bez zájmu. Když dlouho dobu Jonathan neodpovídal, zeptala jsem se znovu. „Co to má znamenat Jonathane?" řekla jsem rázně. A protože zase neodpovídal, zakřičela jsem. „Mohl bys mi odpovědět?" Zakřičela jsem tak nahlas, až mi z toho do očí opět naběhly slzy. Teď jsem je však už potlačit nemohla a tak se mi začali kutálet po tvářích.

„Mackenzie, prosím tě neplač." Řekl Jonathan a chtěl mi otřít slzy, ale já jsem rychle vyskočila z postele, div mi ta přikrývka nespadla na zem.

„Jak dlouho mě znáš?" zeptala jsem se už skoro zoufale.

,,Dlouho." odpověděl zahanbeně.

,,Ta na tom obrázku jsem já?" no dobře, byla jsem zoufalá. Jonathan jenom přikývl na souhlas.

,,Víš, dřív jsem měl vize, ve kterých byla dívka. Byla velmi krásná a půvabná. Ty vize jsem měl velmi často, ale tak před dvěma lety přestaly. Od té doby jsem prázdný a nemám nikoho, ale když jsem se vždy podíval na ten obrázek, cítil jsem se líp. A pak jsem poznal tebe." řekl a začal se ke mně přibližovat.

,,Nepřibližuj se." řekla jsem směrem k němu, ale to ho nezastavilo. ,,Takže si se semnou vyspal jenom proto, že jsem byla nějaká tvá představa?" zajímala jsem se dál a couvala od přibližujícího se Jonathana.

,,Tohle si myslíš?" zeptal se mě a vyzněl naštvaně.

,,Já nevím, co si mám myslet." Řekla jsem a to už jsem svými zády byla nalepená na sklo u okna.

,,Mac to bych neudělal ani v případě, že bych byl ten nejhorší člověk na světě. Si báječná a nejsi jenom pouhá iluze. Mackenzie ty jsi skutečná. Jsi naprosto dokonalá a jedinečná a to vím od doby, kdy jsem tě prvně spatřil." uklidňoval mě. Zase mnou začaly probíhat divné pocity. Nebála jsem se ho a ani mi nenaháněl hrůzu, nebo tak, to ne. Spíš mě přitahoval. Nevěděla jsem, jak to mám zastavit.

,,Ale já podvedla Lukase." zašeptala jsem, když už stál nade mnou.

,,O tom si promluvíme později." řekl a chyt mou tvář. Políbil mě a já spolupracovala. Nebránila jsem se mu. Co to se mnou jenom provádí?

15. ledna, kolem poledne

  Zbytek prázdnin utekl jako voda. Měli jsme odlétat už před deseti dny, ale rodiče se rozhodli, že poletíme až dnes. Zbytek času jsem strávila hlavně s Charlotte. S Jonathanem jen občas, ale i to bylo úžasné. Mám takovy pocit, že jsem se do něj zamilovala. Letadlo nám letělo za hodinu a tak jsme se loučili s rodinou Swanových. Už jsem se rozloučila s Robertem i jeho ženou a teď byla na řadě Charlotte.