Magic House

LISTÍ

  Když jsem se probudila do nedělního, deštivého a brzkého rána, tak jsem nebyla schopna dělat nic víc, než ležet v posteli a přemýšlet. Přemýšlela jsem převážně nad včerejškem. Přemýšlela jsem nad polibkem s Kylem. Nic pro mě neznamenal, ale co když pro něj ano? Vrtala mi hlavou otázka. Pak jsem dloumala nad tou modrou barvou. I když byla identická s barvou Kylových očích, jsem si na sto procent jistá, že s Kylem to nemá co dělat. Musí pro mě mít hluboký význam a někde hluboko uvnitř vím, že ji znám. A neměla jsem absolutně tušení, co znamenalo to s Lukasem. Byla jsem ze všeho tak moc zmatená. Kolem jedenácté jsem se vyhrabala z postele a pak jsem se rozhodla si dát sprchu.

  Oblékla jsem se, vyčistila zuby, usušila vlasy a jemně nalíčila. Potom jsem seběhla dole na snídani. Nikde nikdo nebyl a tak jsem přes celý dům zvolala: "Mami? Tati? Halóó, je tu někdo?"  a když se nic neozývalo, tak jsem šla do kuchyně, kde jsem na stole našla vzkaz, na kterém stálo: Mac, s maminkou jsme jeli navštívit zase tetu do Londýna. Onemocněla. Prosím tě, shrab to listí co je za domem, přes noc ho tam nějak přibylo. Pa. -Táta

  No skvělý, venku už sice neprší, ale pořád tam je ošklivé počasí. V lednici jsem našla nějaký těstovinový salát a tak jsem ho snědla. Udělala jsem si horkou čokoládu a šla koukat na televizi. Zrovna tam dávali nějaký horor, tak jsem na to koukala. Jakmile ale usekl hlavní hrdina své kamarádce ruku, rozhodla jsem se, že raději půjdu hrabat to listí. Hodila jsem na sebe kabát a obula si holinky, vzala klíče od stodoly a šla jsem ven, do sychravého odpoledne. Šla jsem po příjezdové cestě a pak jsem obešla dům a mířila rovnou ke stodole, kterou jsem později odemkla a vzala si hrábě.

  Rozhlížela jsem se kolem, ale nikde za domem spadané listí nebylo. Spíš mi připadalo, jako by se všechno listí z našeho pozemku, přesunulo do mezery, která byla mezi mým a Lukasovým domem, přesně tam, kde jsme včera stáli. Popošla jsem k tomu místu a začala jsem hrabat. 

  Listí jsem uklízela už asi tak přes půl hodiny a vůbec se nezdálo, že by ho ubývalo. A ani ta hromada se nezvětšovala. A taky mě už začínaly bolet ruce a nohy, a tak jsem se rozhodla, že si sednu na lavičku, která byla u Lukasova domu. Byla studená, když jsem si na ni sedla, ale to mi nevadilo. Seděla jsem tam a koukala jsem na tu spoustu listí, která ležela přede mnou. Pohled jsem neupírala na nic jinšího, než na to oranžové listí. Zvedla jsem ruku a jakoby zázrakem vzlétl jeden malinký lístek a pohupoval se ve vzduchu. Ruku jsem držela pořád na stejném místě a ani jsem se nehnula. Bylo to divný a taky vítr přestal foukat. Odvážila jsem se malinko rukou pohnout doprava. Lísteček opakoval pohyb mé ruky. Pohnula jsem rukou doleva a lístek přeletěl na druhou stranu. Pak jsem natáhla dlaň a lístek letěl rychlostí ke mě. Stála jsem tam jako přikovaná. A pak do mé natažené dlaně ladně přistál. Bylo to neskutečný. Hodila jsem ho do vzduchu a ruku dala dole. Lístek se hezky pohupoval ve vzduchu, dokud nedopadl do vlhké trávy.

  Stála jsem tam, sledovala listí a přemýšlela jsem. A najednou jsem udělala něco co bylo možná směšný, ale bylo mi to jedno. Obě své ruce jsem napřáhla nad hlavu a polovina listí se ze země vznesla a pohupovala se ve vzduchu, tak jako ten malinký lísteček. Poté jsem rukama udělala prudký pohyb na levou stranu. Všechno listí přeletělo doleva. Bylo to, jakoby mě poslouchalo, nebo jako kdybych ho navigovala. Ladně letělo dál doleva, ale když jsem ruce dala dole, listí spadlo na zem, vedle stodoly.

  Začalo pršet, ale já jsem tam jen tak stála a usmívala jsem se na oranžovou kupu listí, která ležela vedle stodoly. Byla jsem z toho vyděšená, ale zároveň i šťastná. Bylo to báječný. Chtěla jsem to zopakovat ještě jednou, ale teď to nešlo. Zkoušela jsem to znovu a znovu. Pořád nic.

  Stála jsem tam a padaly na mě kapky deště. Vzhlédla jsem k šedivé obloze a najednou mě do obličeje praštilo něco tvrdšího než kapka vody. Natáhla jsem dlaň a místo kapek deště mi tam padaly malinký kostičky ledu. Nebyly to kroupy, to ne. Byly to kostičky, které vypadaly jako malinké drahokamy. Byly lesklé a blyštěly se. V dlaních jsem jich měla víc a víc. Byly malinké a krásné. Ale tohle jsem já nedělala.