Magic House

DOPIS

  Po odtržení rudého vosku jsem obálku otevřela. Vytáhla jsem z ní starý pergamen. Rozložila jsem ho a první co jsem uviděla, bylo úhledné psací písmo, babiččino písmo. Začala jsem číst.

        Má drahá Mac,

  to, že čteš tenhle dopis nejspíš znamená, že už tu nejsem. A taky to znamená, žes ještě neobjevila tvoji pravou stránku a když tě sní nemůžu seznámit osobně, může ti alespoň pomoci obsah kufru, který jsi nejspíš už otevřela. Jsi chytrá dívka, to jsem si ověřila tou malinkou záhadou s klíčkem a tak jistě pochopíš většinu z toho, co se dozvíš v tomhle dopise.  

  Mac drahoušku, jsi odlišná od ostatních, jsi jedinečná. Máš tak skvělou moc a ještě o tom určitě ani nevíš. Vše to začne na tvé  šestnácté narozeniny. Jsi stejná jako já a taky jako má babička a její babička. Teď už si jistě pochopila, že tahle skvělá moc se dědí ob generaci. Tvoje matka ji nemá. Ale já vím, že ty ano, není to díky té záležitosti s generacemi, ale poznala jsem to. Poznala jsem to, když jsi se narodila. Už tehdy jsi měla jiskru v oku. Tu jiskru, díky které jsi odlišná od ostatních dívek. Tvá moc se začne vyvíjet až ode dne tvých šestnáctých narozenin. Můžeš sní dokázat velké a skvělé věci, ale nejdřív tě musím varovat. Je tu i temná stránka tvého jedinečného já. Na tu si musíš dávat pozor, ale velký pozor. Je velmi nebezpečná. Mohla by tě i zabít, ale všechno najdeš v knihách a v mých denících. V těch denících jsem si zapisovala den po dni, jak jsem dokázala pomalu, ale jistě rozvádět mé schopnosti. Vím, že to dokážeš, jako já. Vím to, protože v tebe věřím, věřím v tebe víc než v kohokoliv jiného.

  Mac, má milá, tímhle vším jsem tě nechtěla nijak vystrašit, ale jenom připravit na to, co se dřív, nebo později stane. A taky ti musím říct, buď velmi, ale velmi opatrná. Nikomu nemůžeš věřit, jenom jednomu člověku. Lukasovi. Toho chlapce znám a on o ničem z tohohle neví a taky neví, že se to samé bude dít tobě, později i jemu. On je stejný jako ty. Musíte si navzájem pomáhat. Do ničeho jsem ho nezasvětila, neboj se, to bych ti neudělala. Tohle mu nesmíš dát přečíst. Ten chlapec nemá nikoho, celý život neměl rodiče, od mala žije s jeho dědečkem Lewisem. Musíte si pomáhat navzájem, protože potřebujete jeden druhého. A nevěřte nikomu, kromě sebe. Oba dva jste kouzelné osoby a to myslím doslova, jste čarodějové. Ale ne žádní s hůlkou, nebo koštětem. Jste takový čarodějové, které tenhle svět potřebuje víc, než cokoliv jiného. Umíte zacházet se všemi elementy přírody. Voda, vzduch, oheň a země. To je vaše. Určitě každý z vás bude ovládat něco jiného a to je v pořádku, nevyděste se. 

  Mac, já vím, že tohle všechno je na tebe příliš, ale moje poslední přání je, abys svou moc využila, jak nejlépe to půjde. Úplně všechno brzy pochopíš, ale jakmile se ti začne tvá moc objevovat, nadobro se ti změní život. Nic nebude jako dřív. Nikomu o sobě nesmíš říct a taky ti musím oznámit, že nejsou tvé schopnosti nikde v bezpečí, kromě tohohle domu. Mac vím, že bys možná chtěla normální život, ale nezměníš kým jsi.

                                                                         ~Se vší mou láskou, babička Katherina.

   Po tom, co sem si dopis přečetla jsem ho se slzami v očích zamkla do šuplíku u psacího stolu. Kdo je vlastně ten kluk, který mě našel v lese? Kdo je, nebo spíš byla má babička? Co je tohle to za dům? Kdo je ten pán Lewis? A především, kdo jsem doopravdy já?