Magic House

SNÍH

  Jonathan byl jiný. Byl takový chladný. Odstoupila jsem od něj a od Charlotte. Oba se na mě podivně podívali. Když jsem se podívala do očí Charlotte viděla jsem tam štěstí a celkově byly takové veselé, a když jsem se podívala do očí Jonathana, viděla jsem chlad a prázdnotu. Přitom je měli tak identické.

  Přešla jsem k mámě a tátovi. "Moc rád tě znovu vidím Mackenzie." uvítal mě Robert. "Já vás taky." řekla jsem a nasadila milý úsměv. "Mac, drahoušku, tak ráda tě vidím." řekla Sophie, přešla ke mě a obdarovala mě vřelým objetím, které jsem jí ihned oplácela. Když odstoupila, začala nám vysvětlovat kde se nachází naše pokoje. "Richmonde a Jeanette. Vy budete v pokoji, s vlastní koupelnou, ve druhém patře, na konci chodby." dořekla a otočila se směrem ke mě. "Mac, je mi moc líto, ale budeš muset tak dva, nebo tři dny, zůstat se Charlottou v jejím pokoji, protože většinu pokojů máme teď rezervovaných. To víš, lyžařská sezóna." řekla a mile se usmála. "To nevadí." řekla jsem a milý úsměv jsem jí oplácela. Podívala jsem se na Charlotte a ta vypadala, že je nadšením bez sebe. Vážně, usmívala se od ucha k uchu. Ale Jonathan si mě jenom sjížděl pohledem. Jeho ježaté blond vlasy trčely na všechny strany, dokonce víc, než ty Kylovi. Nebyly blond, ale bílé, tak jako ty mé. Pak jsem se otočila na Roberta a Sophii, ale stále jsem cítila, jak mě Jonathan probodává pohledem.

   Šla jsem s Charlottou vzhůru po velkých schodech, které propojovaly vstupní halu a jednu dlouhou chodbu. Vyšly jsme nahoru a ocitly jsme se na chodbě. "Tak teď půjdeme doprava a pak ještě jedno patro nahoru." prolomila ticho. Já jenom kývla na souhlas a vykročila jsem napravo. 

  Chodba byla dlouhá, ale když jsme vyšly schody, tak jsme najednou stály na docela krátké a malé uličce. Byla mnohem útulnější a rodinná, než ta předtím. Stěny tu byly vymalovány béžovou barvou a podlaha byla dřevěná. Stěny plné obrazů ještě navíc doplňovalo osvětlení. Bylo to tu hezké, takové klasické. "Teď půjdeme doleva a na konci chodby je můj pokoj." oznámila mi Charlotte. "Tak dobře." řekla jsem a následovala ji. "Tobě je šestnáct?" zeptala se mě. "Jo, kolik tobě?" otázala jsem se. "Bude mi sedmnáct. V březnu. I Jonathanovi. No tomu vlastně až koncem října." odpověděla mi a já se udivila. "Já myslela, že jste dvojčata." řekla jsem. "No ne, Jonathan je adoptovaný." prohodila jakoby nic. "Aha, to vše vysvětluje." řekla jsem, ale jakmile jsem to vyslovila, ihned jsem toho litovala. Charlotte se zastavila, protože jsme už byly na konci chodby. Otevřela dveře a vešly jsme do jejího pokoje. "Já vím, že se zdá podivný, ale to on není. Je skvělý, opravdu, je jako můj vlastní bratr, vždy byl velmi veselý, usměvavý a přátelský, ale za poslední rok a půl se hodně změnil. Uzavřel se. Pořád jsme si hodně blízcí a skvěle si rozumíme, a proto na něm poznám, že je smutný." dopověděla. "Jo, to věřím. Já sem nikoho nechtěla soudit, jen jsem mluvila dřív, než přemýšlela. Omlouvám se." řekla jsem zahanbeně. Opravdu mi to bylo líto. "To nic." řekla a usmála se.

  Bylo kolem jedenácté a já byla šíleně unavená. S Charlotte jsem si úžasně rozuměla. Povídaly jsme si už asi dvě hodiny. "A máš přítele?" zeptala se mě. Mírně jsem si vzdychla a Charlotte to asi uslyšela. "Moc se omlouvám, já... Nechtěla jsem být nezdvořilá." začala se rychle omlouvat. "Ne to nic. A ano mám, jmenuje se Lukas." řekla jsem a začala se smát. "Á Lukas.... A je to mezi vámi vážné?" zeptala se rychle. "No asi ano, ani vlastně nevím." řekla jsem a na něco jsem si vzpomněla. Chtěla jsem Lukasovi zavolat, ale asi to nechám až na ráno. Nechci ho rušit, když je tak pozdě. "A ty máš kluka?" oplatila jsem ji otázku. "No ne, ale jeden by tu byl..." prozradila mi.

  Povídaly jsme si asi do půl jedné ráno a pak jsme usoudily, že je čas jít spát. Musela jsem si ještě odskočit do koupelny. Otevřela jsem dveře a ocitla jsem se v místnosti, která byla vydlážděna bílými kachličkami, s velkou vanou a dvěma umyvadly. Přes jednu celou zeď bylo zrcadlo. Naproti mě byly další dveře, které byly otevřené. Vyčistila jsem si zuby a pak šla nakouknout, co je za těmi dveřmi. Vešla jsem do tmavomodrého pokoje s velikánskou postelí, na které bylo hodně polštářků.