Magic House

NAPĚTÍ

  ,,Jonathane." promluvila jsem ihned, co se naše pohledy setkaly.

  ,,Mackenzie." řekl a kývl na pozdrav. Mezitím si zul ty boty a pověsil černý kabát.

  ,,Naši rodiče někam šli, Charlotte spí, a tak jsem koukala na televizi." řekla jsem, jako kdybych mu odpovídala na otázku, na kterou se ani nezeptal.

  ,,Dobře. A ty. Už se cítíš líp?" zeptal se takovým tónem, ze kterého jsem poznala starost. Opravdu ho to zajímalo? Kladla jsem si otázku.

  ,,Jo, vlastně si moc nepamatuji. Jenom to, jak si mě našel a pak jsme si povíd..." větu sem nedokončila, protože mi hlavou opět běžela myšlenka, jestli se nestalo něco víc.

  ,,Jo, pak jsi asi usnula, a tak jsem tě sem odnesl." řekl a začal se ke mě pomalu přibližovat. Ani o krůček jsem necouvla.

  ,,Jo tak děkuji. A strašně se omlouvám, jak jsem se chovala, nevím, co mě o popadlo." řekla jsem a to už byly naše obličeje od sebe jenom pár centimetrů. Bylo mezi námi příliš moc děsivé napětí, ale i přes to Jonathan mi vůbec hrůzu nenaháněl, právě naopak. Něco na něm mě tak moc přitahovalo. Možná to, jak moc byl tajemný.

  ,,Jo, ale tohle už nikdy nedělej, bůhví, co se ti mohlo stát." řekl a já se k k němu malinko přiblížila.

  ,,Já... Vážně se omlouvám a moc ti děkuji, kdyby jsi mě nenašel, tak bych tu s tebou už asi nemluvila..." chtěla jsem pokračovat, ale Jonathan mi na rty položil jeho kostnatý ukazováček.

  ,,Ne tohle neříkej. Ta hodina, kterou jsem strávil tím, že jsem tě hledal, byla nejděsivější hodina, kterou jsem kdy zažil. Strašně jsem se strachoval." řekl a mě došlo, že ho opravdu zajímalo, jak mi je.

  ,,Moc mě to mrzí." řekla jsem a za jiných okolností bych svůj pohled upřela na podlahu, ale teď jsem stále udržovala oční kontakt s Jonathanem. A pak ode mě odstoupil.

  ,,No já už půjdu nahoru." oznámil mi a já jenom kývla.

  Později toho dne

  Seděla jsem v pokoji se Charlotte a bylo kolem čtvrté odpoledne. Rodiče se prý měli vrátit až někdy kolem osmé a Charlotte se momentálně připravuje na rande.

  Charlotte byla strašně přátelská a půvabná. Nebyla sice nejhubenější a ani nejvyšší, ale i tak působila velmi krásně a noblesně. Podle mě byla prostě hodně žádaná.

  ,,Tak ať ti to vyjde." řekla jsem.

  ,,Budu na to myslet." řekla a zabouchla za sebou dveře od jejího pokoje.

  Nevím, co teď budu dělat. Vzala jsem si mobil a napsala Lukasovi zprávu. Nevěděla jsem co mu mám napsat. Byla jsem celkem naštvaná, že nebyl schopen se mi za posledních pět dnů ozvat, ale nechtěla jsem to na sobě nechat zdát, a tak jsem pouze napsala:

  Ahoj, no jenom bych chtěla vědět, proč ses mi ještě neozval. Až budeš moct, tak mi prosím zavolej.

-S láskou Mac

  Pak jsem se podívala na poličku a uviděla jsem oblečení Jonathana, ve kterém jsem se dnes probudila. Vyskočila jsem z postele a vzala ho. Prošla jsem do koupelny. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a až teď mi došlo, že nejsem nalíčená. Kupodivu jsem vypadala poměrně dobře. Upravila jsem si drdol a vešla dalšími dveřmi do tmavomodrého pokoje. Ani nevím, proč mi záleželo na tom, jak vypadám, byl to přece jenom Jonathan.