Magic House

PRÁZDNINY

  27. prosince, kolem osmé ráno

  Byl den po Vánocích. Zbýval mi ještě týden prázdnin a já neměla nejmenší tušení, co budu dělat. Lukas je teď mimo město. Kyle je pořád s Emmou a Elizabeth zase s Donovanem. Vlastně ti dva spolu teď tráví docela hodně času, mám dokonce pocit, že spolu něco mají. No ale nijak extra jsem to neřešila. Vlastně jsem teď všem každý nový vztah přála. Za to může nejspíš Lukas. Jsem s ním vážně šťastná, zauvažovala jsem, když jsem ležela v posteli. 

  Po nějaké době mě to už přestalo bavit, a tak jsem vstala. Šla jsem do koupelny a udělala moji obvyklou ranní rutinu. Hygiena, vlasy, líčení a nakonec jsem se oblíkla. Docela mi vyhládlo, a proto jsem se rozhodla jít dole nasnídat. Prošla jsem hnědými dřevěnými dveřmi a jako obvykle jsem se ocitla na dlouhé chodbě. Zabočila jsem doleva a vydala jsem se ke starému schodišti. Po té, co jsem došla na konec chodby, jsem sešla ty schody. Stoupla jsem si na schod, který byl zhruba uprostřed a ten pod mou, ne moc velkou, vahou jemně zaskřípal. Ten zvuk jsem neslyšel tak dlouho. A když jsem ho teď konečně slyšela, tak jsem se nad ním musela pousmát. Zajímalo by mě, jestli se do té místnosti, která se nachází pod naší domem, ještě někdy podívám. Upřímně, moc bych chtěla.

  "Dobré ráno Mac." pozdravili mě sborově rodiče ihned, jakmile jsem vstoupila do kuchyně. "Ahoj." odpověděla jsem krátce. Ještě pořád jsem měla strašnou spoustu otázek ohledně mého bratra a jak to celé tehdy vlastně bylo, ale vím, že když bych se jich zeptala, tak by moc nadšení nebyli. Sedla jsem si ke stolu a na snídani jsem si vzala jenom toastový chleba a jahodový džem. 

  Seděla jsem, jedla a po chvíli jsem si všimla, jak na mě rodiče zírají. "Co se děje?" zeptala jsem se, protože mi to začalo připadat vážně divný. "Co máš v plánu dělat do konce prázdnin?" zeptal se táta. "No nic moc, Lukas je v Londýně, Kyle pořád randí a Elizabeth jsem neviděla už asi dva týdny." řekla jsem popravdě. "Hele co máš s tím Lukasem, vy spolu chodíte?" zeptala se mě máma. "No už to tak bude." řekla jsem a slyšela, jak se rodiče zasmáli. Oni nikdy neměli starosti o to, s kým se bavím, s kým chodím a tak. "A proč se vlastně ptáte?" zajímala jsem se. "Protože odpoledne odlétáme do Alp." odpověděl táta. "Cože?" vyhrkla jsem. "No do Alp." dosvědčila máma. Jim asi přeskočilo, říkala jsem si v duchu. "A to tam jako budeme statovat v zimě s medvědem někde v horách?" řekla jsem ironicky. Moc dobře jsem věděla, že tam někde máme srub. "No pozval nás můj kamarád Robert Swan a jeho rodina. Pamatuješ si na něj? Neviděli jsme se dlouho, naposled před tím, než se přestěhoval s rodinou do Alp." řekl po chvíli táta. "Jo pamatuji. Dobře jedeme do Alp, ale to musíme bydlet u tvého kamaráda, když tam máme vlastní srub?" zeptala jsem se. "Takže zaprvé Mac, ten srub je teď pronajatý do konce ledna a za druhé ani nemáš šanci protestovat, protože už máme i koupené letenky." řekla rázně máma. "Jo a navíc je to nejspíš jedna z posledních možností, kdy můžeme někam cestovat jako rodina, protože maminka pak nebude moct, kvůli miminku." řekl táta. Nevím proč jsem měla námitky, cestování jsem odjakživa milovala, asi jsem si k tomuhle novému městu vytvořila nějaké pouto. "No tak dobře." řekla jsem a povzdychla jsem si. "A kdy že to letíme?" zeptala jsem se. "Letadlo odlétá z Londýna dnes v 14:35." řekl táta.

  Ten den, o dvě hodiny později

  Bylo něco po desáté a já jsem ještě neměla nachystáno absolutně nic. Rozhodla jsem se, že první půjdu do sprchy a pak si zabalím. Vešla jsem do koupelny a vlezla do sprchového koutu. 

 Když jsem vylezla, zabalila jsem si mokré vlasy do ručníku a oblíkla jsem si župan. Odlíčila jsem si zbytky makeupu, který jsem si ráno dávala na obličej úplně zbytečně. Vyšla jsem z koupelny, přešla pokoj a zamířila jsem rovnou do šatny. Na přípravu jsem měla dvě, maximálně tři hodiny. Už teď jsem nestíhala. Z rohu jsem vzala ten největší kufr a pohledem jsem zavadila o starodávný kufr, který mi darovala babička Katherina. Nemůžu uvěřit, že už to jsou čtyři měsíce...