Magic House

MLHA

Ahoj všichni, kdo se dočetl až sem. Tahle kapitola bude delší a bude napsána z pohledu Lukase a je takový malý speciál a velké poděkování za 1K+ views. Moc všem děkuji a neskutečně si toho vážím. <3 :)

Seděl jsem tam už asi hodinu. Přišel jsem dřív a nevím proč. Sedl jsem si na okraj lávky a zase jsem přemýšlel, kam asi vede. Nikdy jsem neměl dost odvahy na to, abych to šel prozkoumat. Když jsem se podíval na své hodinky, zjistil jsem, že je teprve půl třetí a že mám ještě nejmíň půl hodiny čas. Z kapsy jsem vytáhl bílou krabičku Marlboro gold, ze které jsem si následně vytáhl jednu cigaretu a tu zapálil. Potáhl jsem si, vyfoukl kouř a přemýšlel jsem nad spoustou věcí, například nad Donovanem, narozeninami, pořád na zmizením Lewise a nejvíc nad Mac. Za poslední dva měsíce se mnou udělala tolik věcí, které dřív nikdo nedokázal. Neustále jsem se kvůli ní cítil tak, jako kvůli nikomu jinému. Nevím co se to se mnou dělo. Celý měsíc, každý den jsem na ni musel myslet, ale ona si zaslouží někoho lepšího. Znovu jsem potáhl, následně cigaretový kouř vyfoukl. Zaslouží si někoho lepšího, protože kdyby jenom věděla o Elizabeth. Bylo to začátkem léta, myslel jsem, že to nebudu muset řešit, protože ji vidím naposled, ale teď, když bydlí u Mac, nevím co mám dělat. Když jsem se včera večer podíval do těch zelených očí vyvolávalo to ve mě staré pocity. Mac má úplně stejné oči jako Elizabeth a to mě děsí. Mám strach z toho, že všechny ty pocity, které chovám vůči Mac, jsou jenom kvůli tomu, že v ní vidím Elizabeth a pokud by to byla pravda, nenáviděl bych se za to, protože Mac si tohle nezaslouží. Cigaretu jsem měl dokouřenou, a tak jsem nedopalek hodil do jezera. Byly už skoro tři hodiny odpoledne a nervozita ve mě jenom rostla. Nevím proč jsem Mac požádal o tuto schůzku, ale já ji potřebuji mít nablízku, obzvlášť teď, ale taky vím, že by se ode mě měla držet dál, alespoň do doby, než si to v hlavě všechno urovnám. Opět jsem si sedl na okraj lávky a zase jsem se zahleděl do dálky. Chtěl jsem si znovu zapálit cigaretu, ale zabránilo mi v tom šustění větví, které jsem uslyšel za mnou. Rychle jsem vyskočil na nohy a otočil jsem se. Nemohl jsem tomu uvěřit, že tam opravdu stála. Krásná jako vždy a ten její pohled, opět jsem jím byl omámený. " Mac." promluvil jsem. "Lukasi." řekla mé jméno a dala se do kroku, směrem ke mě. "Tak cos potřeboval?" zeptala se mile, stála kousíček ode mě, ale i přes to si držela odstup. "Už delší dobu si s tebou chci promluvit." řekl jsem, ale pravda byla, že jsem neměl nejmenší tušení, o čem bych s ní měl mluvit. "Tak jo." řekla obešla mě a sedla si na místo, kde jsem před chvílí seděl já. Sedl jsem si vedle ní, ale naše těla se nedotýkala. "Tak začni." řekla a hlavu otočila na mě a já jsem se zadíval do těch smaragdově zelených očí. Byly tak identické jako ty Elizabeth, ale i přes to byly svým způsobem odlišné. Byla v nich taková jemnost. "Mac, za chvíli máme narozeniny." začal jsem. "No já vím, přesně za týden." řekla, čímž mi připomněla, jak moc naše patnácté narozeniny jsou. "Jo, ten den je blíž a blíž." řekl jsem, protože mě nic jinšího v tu chvíli nenapadalo. " To je a Lukasi, já z toho mám strach, co bude po tom?" zeptala se mě Mac. " Jak to myslíš, co bude po tom?" nechápal jsem. " No už teď se se mnou skoro vůbec nebavíš a ignoruješ mě, ale pak to bude jinší, víš četla jsem ten dopis od babičky a no ona tam psala, že až nám bude patnáct a naše schopnosti se úplně projeví, budeme muset být jeden druhému nablízku. A mě se ty schopnosti projevují a sílí den ode dne víc a víc a to mě taky děsí, Lukasi já mám prostě strach." dořekla a já ji musel objat. Byla vyděšená a to mě ničilo. "Mac to bude dobrý, nemusíš se bát, jsem u tebe." pošeptal jsem ji do ucha. Měla o mě opřenou hlavu a já zase po dlouhé době ucítil tu levandulovou vůní jejích vlasů. " Jo jsi, ale na jak dlouho?" zeptala se mě velmi tiše Mac. "Na jak dlouho si budeš přát." odpověděl jsem pravdivě, protože jsem chtěl tuhle chvíli prožívat pořád. Byli jsem zticha a já jsem ucítil, jak se Mac zhluboka nadechla a pak se ode mě odtáhla. " Tys kouřil?" zeptala se se smíchem. " Jo." řekl jsem, ale nechtěl jsem to řešit, a tak jsem ihned dodal. "Jak si to myslela tím, že tě ignoruji?" otázal jsem se rychle. "No ve škole a pořád, nevím co jsem ti provedla Lukasi." řekla Mac a zahleděla se na mou kostkovanou košili. " Mac to bylo proto, že ty a Kyle, jste spolu že? Já to vím viděl jsem vás, jak jste se líbali a to mě ničilo, ale chápu to." vychrlil jsem ze sebe. " Ne, já s Kylem nechodím." zaprotestovala a to mě naštvalo, nemusí mi přece lhát. "Ale prosím tě Mac, hlavně mi jenom nelži." zvýšil jsem hlas. " Já ti nelžu, já jsem ho odmítla. Dvakrát. A to kvůli tobě." začala Mac křičet. Když řekla, že Kyla odmítla kvůli mě, něco se ve mě zlomilo a já ji prostě musel políbit. Rukou jsem si přitáhl její hlavu a přitiskl svoje rty na ty její. Ihned začala spolupracovat a já jsem se musel usmát.

Po dlouhé chvíli jsme se od sebe odtáhli a Mac se zadívala před sebe. Vypadala zamyšleně a já jsem se musel zeptat. "Nad čím přemýšlíš?" otázal jsem se. "Kam vede ta lávka?" odpověděla mi otázkou. "No nevím, nikdy jsem tam nešel." řekl jsem a Mac se na mě udiveně podívala. "Vážně?" zeptala se. "Jo. Vážně." potvrdil jsem. Mac vyskočila za nohy, na což jsem si ihned stoupl, chytila mě za ruku a já na ni jenom zíral. "Půjdeme se tam podívat." vysvětlila mi. Občas jsem měl pocit, že je Mac neskutečně odvážná, ale na druhou stranu mi často připadalo, že má ze spousty věcí obrovský strach. Ani se jí nedivím. Nějak před měsícem, když skoro omdlela u ní na zahradě, jsem ji pozoroval. Byla na místě, které působilo velmi temně a tolik magie jsem nikdy dříve neviděl, ani u Katheriny. Sledoval jsem ji, ale o tom se nesmí dozvědět. Zamyslel jsem se a úplně jsem zapomněl, co po mě Mac vlastně chce. " Tak jo. " řekl jsem rychle. " Tak jdeme. " řekla Mac a pustila mou ruku a mě zamrazilo, ani nevím proč, přece jsem k Mac necítil nic moc výjimečného, teda alespoň myslím, i když ve mě vyvolávala zvláštní pocity.

Mac šla první a já za ní. Šli jsme pomalu a opatrně po vratké lávce. Šli jsme dál a dál, krok za krokem, když v tom se Mac zvrtla noha a málem spadla, ale já ji naštěstí chytl. Držel jsem ji v náruči a díval jsem se do těch zelených očí. Naše hlavy se začaly přibližovat. Byly už velmi blízko, ale nezastavily se a naše rty se opět dotkly a začali jsme se líbat. Mac měla tak měkké a jemné rty. Bylo to úžasné. Líbali jsme se dlouho, víc a víc a ne přestat. Najednou jsem místo blond vlasů Mac uviděl dlouhé kaštanové lokny, místo jemně pihovatých tváří bezchybnou pleť. Otevřel jsem oči a ona taky. Byly pořád stejně zelené a já jsem si uvědomil, co se to vlastně děje. Nelíbal jsem se s Mac, ale s Elizabeth. Jakmile jsem si to uvědomil rychle, ale něžně jsem se odtrhl od Mac. Ihned co jsem to udělal se na mě Mac podívala se zmateným výrazem. Nic jsem neříkal, jenom jsem se na ni mile usmál. Mac si rychle stoupla. "Takže jdeme dál. " řekla, na což jsem jenom přikývl hlavou.

Šli jsme asi už deset minut a nevypadalo to, že by lávka měla skončit. Spíš vypadala ještě delší. Už jsme neviděli slunce, ale byli jsme zahaleni v mlze, která čím dál víc houstla. Celých těch deset minut jsme s Mac nepromluvili ani slovo a mě to ticho začalo pomalu užírat.

Po dalších deseti minutách Mac konečně prolomila to deprimující ticho. "Koukej, ta lávka se dělí na dvě části. " řekla a já jsem se podivil. Nic jsem přes tu hustou mlhu neviděl, ale jakmile jsem postoupil o pár metrů dopředu, uviděl jsem rozdělující se lávku. Na tom malinké rozcestí jsme se oba zastavili. "Tak a kam dál? " otázal jsem se a rozhlédl jsem se okolo sebe. Jezero vypadalo temně, bylo tmavé a zahalené v mlze. "Tak co třeba doprava? " navrhla Mac. "Tak jo, proč ne. " souhlasil jsem. "Tak jdeme dál. " zavelela Mac a oba jsme se dali opět do chůze.

"Mac? " prolomil jsem ošklivé ticho, které nastalo po další čtvrt hodině chůze. "No? " řekla a já jsem pocítil v jejím hlase nezájem. "Nepůjdeme raději nazpět? " navrhl jsem, protože mě začínaly bolet nohy a už mě to nebavilo. "Ne. " zaprotestovala Mac. "Proč? " otázal jsem se. "Koukej. " řekla a ukázala před sebe a já jsem uviděl, jak rychle mlha řídne, jak se kousek od nás nachází zelená tráva a pocítil jsem teplé sluneční paprsky na mojí kůži. Mac zrychlila, vlastně skoro běžela a já se ji snažil dohnat.

Už jsme byli na konci lávky, a tak jsme oba seskočili malinký schod. Najednou jsme se objevili na zelené pasece, která byla velmi malá. Mac ji celou opatrně přešla a já za ní. Zastavili jsme se na okraji, kde končila paseka a začínal sráz. Pod námi se objevila propast a oba jsme opatrně udělali pár kroků dozadu.

Pak jsme oba přešli na nejvyšší bod, který se na tomto zeleném paloučku nacházel. Byl to takový velký kámen. Vylezl jsem na něj první a pak pomohl Mac. Rozhlédli jsme se a okolo sebe jsme uviděli husté lesy a jak na koruny jehličnatých stromů dopadají sluneční paprsky. Oba zároveň jsme se na sebe otočili a jeden druhému, jsme se zahleděli do očí. Zase se mi naskytl pohled na ty neskutečně zelené oči a já jsem si poprvé za poslední měsíc uvědomil, že v ní není ani kousek Elizabeth. Mac je krásná, laskavá, milá a přátelská, vlastně úplný opak Elizabeth. Usmála se na mě a já ji úsměv musel ihned oplatit. Jemně jsem ji chytl za ruku a pak se stalo něco úžasného. Vzduch začal okolo mě a Mac tvořit jemný vír. Mac se mě pevně chytla a její vlasy se začaly vznášet a ona propukla ve smích. Byl na ni tak krásný pohled. Vánek sílil a sílil, Mac mě pevně objala a já jsem si ji přitáhl k sobě, jak nejpevněji jsme dokázal. To byla ta nejúžasnější chvíle volnosti, kterou jsem kdy zažil.