Láska nezná hranice ✔

Kapitola druhá

*z pohledu Marinette*

Adrien Agreste...

Dneska vypadal opět úžasně.

Kdy on vlastně nevypadá úžasně? I kdyby kydal hnůj, tak bude vypadat božsky...říkala jsem si v duchu.

Adrien se rozhlédl a vydal se k nám.

Dýchej. Dýchej! Bude to v pohodě...uklidňoval mě jeden vnitřní hlas.

Nic nebude v pohodě! Jde k nám a já se před ním určitě ztrapním! Říkal mi můj druhý vnitřní hlas.

Mezi tím už Adrien došel k nám. No a o mě se pokoušely mdloby, ostatně jako pokaždé, když je v mé blízkosti.

„Ahoj holky." pozdravil nás a já skoro přestala dýchat.

„Ahoj Adriene." řekla naprosto bez problému Alya. Pak do mě drbla loktem, abych taky pozdravila. Tak jsem se začala usmívat, ale můj úsměv asi vypadal spíš, jako bych měla žaludeční vředy. Tak jsem to vzdala a rozhodla se pro nejriskantnější řešení. Promluvit.

„He, he, he. A-aroj, ehm...chci říct ahoj Adro- teda Adian-. Ne, měla jsem na mysli Adra- agrrrr..." Adrian se na mě díval trochu pobaveným pohledem a Alya taky neměla daleko k výbuchu smíchu.

No bezva. Teď si o mě myslí, že jsem totální magor...pomyslela jsem si.

Adrien se ovšem rozhodl zachránit situaci - „Taaak...asi půjdeme do třídy. Za chvíli zvoní."

Alya už se vydala do třídy a já šla vedle Adriena. Najednou se ke mně naklonil a mě začalo srdce bít jako splašené. Pak jsem ucítila jeho dech na krku. Měla jsem husí kůži a dech se mi zrychloval.

„Nemusíš se stydět a ani bát, Mari. Jsme přátelé a já ti neublížím." pošeptal mi do ucha. Když jsem se na něj podívala, mrkl na mě a pak popoběhl za Ninem, který se připojil k Alye. Já jsem byla jako omráčená. Pořád jsem cítila jeho horký dech na mé kůži...

Zbytek dne se nesl v podobném duchu. Adrien vždycky přišel ke mně, udělal něco, čím mě vyvedl z míry a pak opět odešel. Taky po mě pokukoval, a když jsem si toho všimla, otočila se na něj, tak na mě dokonce i mrkl!

Co se to děje? Líbím se mu? Proč to dělá? Tyto myšlenky mi nedaly pokoj a pořád mi přicházely na mysl.

Cestou domů se mnou šla Alya, tak jsem jí všechno povyprávěla. Chtěla jsem znát její názor na celou věc.

„No vidíš holka! Zaručeně se mu líbíš! Jen se stydí ti něco říct a tak ti to naznačuje! Měla bys něco udělat." prohlásila Alya.

„Co tím myslíš?" dívala jsem se na ni nechápavě.

„Měla bys mu říct, co k němu cítíš!" zvolala rozhodně Alya.

„Myslíš?" ujišťovala jsem se. Dostalo se mi jednoznačné odpovědi a tak jsem se s Alyou rozloučily a já spěchala do svého pokoje. Všechno jsem řekla i Tikki a ta měla úplně stejný názor jako Alya.

Už to bylo jen na mě.

Mám mu to říct? Co když mě ale odmítne? Co pak? Tyhle myšlenky mi vířily hlavou i po zbytek dne.

.................................................................................................

Tak tady je druhá kapča. Už se to začíná rozjíždět. A nebojte, v dalších kapitolách bude víc děje.

Jakoukoli kritiku, radu, připomínku, atd. do komentářů! :D Děkuji.

Mějte se mňauózně! :3 :3 :3

Vaše Lucy :*