Láska nezná hranice ✔

Kapitola třicátá šestá

Tuhle kapitolku chci věnovat úplně všem zlatíčkům, kteří to s touto slátaninou ještě nevzdali, nadále ji čtou a číst budou, dávají ta krásná votes a píšou ty nádherné komentáře, které mě neuvěřitelně hřejí u srdíčka. Jen díky vám má tako knížka už přes 24K přečtení a 2,6K hlasů. Moc vám děkuji...
Miluju vás, miláčci <3

Dole důležité oznámení :)

...............................................................

*z pohledu Marinette*

Do Chatovy náruče jsem se vrhla s takovou vervou, že se mi jej povedlo povalit na záda. Lehla jsem si na něj, ruce mu položila na plynule se vzdouvající hruď a stejně tak i hlavu. Nohy jsem propletla s těmi jeho tak, že nebylo poznat, která noha je čí. Byli jsme jedno tělo...

Ležela jsem na něm, oči zavřené a naslouchala tomu nádhernému zvuku jeho bijícího srdce. V pravidelném a neustávajícím rytmu se ozývalo tlumené bum, bum, bum. Cítila jsem teplo jeho těla, jež zaplavovalo mé srdce příjemným a hřejivým pocitem. Vdechovala jsem Chatovu krásnou vůni a užívala si jeho přítomnost.

Jednu ruku mi položil na záda, kde palcem kreslil malé kroužky a druhou mě vískal v černomodrých vlasech. Jeho dech mě šimral na krku a na těle mi naskákala husí kůže. Koutky úst se mi automaticky vytáhly do spokojeného úsměvu.

,,Princezno...já-já..." začal z ničeho nic mluvit můj společník, teď momentálně můj osobní polštář, v kočičím obleku.

,,O-omlouvám se, pokud to vyznělo nějak drsně. Nechtěl jsem tě vystrašit a už vůbec jsem nechtěl, aby ses mě bála. Já takový nejsem, jen...moc tě miluju a nechci o tebe přijít." Během poslední věty vymotal ruku z mých vlasů, jemně uchopil tu mou do své, přitáhl si ji ke rtům a vtiskl měkký polibek na její hřbet. Jeho ruka v černé rukavici s drápky na konci každého prstu byla mnohem větší než moje drobná ručka.

Hlavu jsem pootočila tak, abych mu viděla do očí. Do nádherných zelených smaragdů, které mi z nepochopitelného důvodu tak moc připomínaly ty Adrienovy. Jakmile se jeho rty dotkly mé kůže, polila mě další vlna hřejivého pocitu, která se šířila od místa polibku až k mému srdci. Úsměv na tváři se mi prohloubil.

Už-už jsem chtěla něco říct, ale Chat mě přerušil, oba nás vytáhl do sedu. Vtáhl si mě do náruče tak, že jsem mu seděla na klíně, objímala ho kolem pasu a on se zády opíral o zeď. Vnímala jsem, kde a na čem právě sedím. Líčka mi zrůžověla a já chtěla své rozpaky skrýt v Chatovově hrudi, no nedovolil mi to. Hlavu mi nadzvedl dvěma prsty. V očekávání jsem na něj upřela svá modrá kukadla a on mi opětoval stejně intenzivní pohled, ve kterém se zračila nejen láska, ale i naléhavost.

,,Princezno...bez tebe...bez tebe si neumím život představit. Neuvěřitelně jsi mi přirostla k srdci. Bez tebe se cítím zlomený, jako bych byl jen polovina celku, neúplný. Po celou dobu mého života mi něco chybělo. Co, to jsem zjistil, až když jsem tě potkal. Byla jsi to ty. Ty jsi mi chyběla. Bez tebe jsem nebyl úplný. Pokaždé, když tě vidím, mé srdce plesá. Jsi překrásná, roztomilá, chytrá, stojíš si tvrdě za svým a pokaždé, když na mě upřeš své kouzelné modré oči, mám pocit, že se topím v nekonečném oceánu, plného hvězd jasnějších než samo Slunce..." Byla jsem dojatá. Jeho slov jsem si velice vážila. Nic tak krásného mi nikdy nikdo neřekl. Po růžové tváři se mi skutálela slza štěstí.

,,Opravdu tě moc miluju." Řekl poslední větu, kterou mě totálně odrovnala.

Pozvedla jsem svou pravou ruku k jeho tváři a pohladila ho po ní. Chat svou ruku položil na tu mou, zavřel oči a užíval si mého doteku. Druhou ruku jsem pozvedla stejně jako tu první a položila ji na jeho druhou tvář. Využila jsem toho, že má oči zavřené, naklonila se k němu a vtiskla mu něžný polibek na rty. Okamžitě mnou projel proud energie a motýlci v bříšku o sobě dali opět vědět.

Když se naše rty spojily, Chatovy oči se okamžitě otevřely a hned zase zavřely, vzápětí začal spolupracovat. Ruce jsem mu omotala kolem krku, jeho spočinuly na mých bocích.  Vyměňovali jsme si malé a drobné polibky. Jeho rty byly tak měkké a sladké. Nešlo se jich nabažit.

Došel mi vzduchu a byla jsem nucena se odtáhnout. Otevřela jsem oči, chytla Chata za ruku a pořádně jsem se nadechla.

,,Chate...já tě taky miluju. Víc, než cokoliv na světě!" Myslela jsem to smrtelně vážně. Abych svým slovům dodala ještě větší váhu, ruku, za kterou jsem ho držela, si položila na hruď v místě, kde mi zběsile bilo srdce. Chat se na mě zmateně koukal.

,,Cítíš to? Cítíš jak rychle buší? To je jen kvůli tobě. Nikdo jiný se mnou tohle nedokáže..." Mile a upřímně jsem se usmála. Chat mi úsměv oplatil a pak si mě znovu přivinul do medvědího objetí.

.........................................................................................................

Tádá! Další kapitola je na světě! :D

Možná je trošku moc sladká a není extra dlouhá, ale mně to vyhovuje :D

Věřili byste, že se pomalu blížíme ke konci? :D :3 :*
Ještě tak max 15 kapitol (rozhodla jsem se druhý díl nedělat, ale spojit to všechno do téhle knížky) a je konec... :D
No jo. Všechno jednou končí. Nic není věčné... :D
Ale nebojte, mám v plánu i další FF na Miraculous Ladybug :* :3 :)

Tak doufám, že se alespoň trošku líbila :)

Komentáře a hvězdičky potěší ;D

Mějte se mňauózně!!! :3 :3 :3

Vaše Lucy :*