Láska nezná hranice ✔

Kapitola patnáctá

Pusťte si k tomu tuhle písničku. Já ji úplně miluju! :D Myslím si, že se k tomuhle hodí. Je to verze písničky Miraculous Ladybug na hrací skříňku... ♥

*z pohledu Marinette*

Jeho krásné zelené kočičí oči se znovu zahleděly do mých. Bylo to kouzelné. V tu chvíli jsem mezi námi cítila obrovské pouto, které nás pojí. Dívali jsme si navzájem do očí a nevnímali nic jiného, než jeden druhého. Jakoby okolní svět neexistoval. Existovali jsme jen my dva. Bylo to zvláštní. Nic takového jsem nikdy nepocítila. Ani s Adrienem.

Chat odtrhl svůj pohled od mých očí a přesunul ho na moje rty. Pak jeho pohled blikal od mých rtů k očím a zase zpátky. Začali jsme se k sobě pomalu přibližovat hlavami. Nemohla jsem to zastavit. Byla jsem jako v hypnóze. Sklopila jsem svůj pohled na jeho rty a měla ho chuť políbit. Chtěla jsem ochutnat jeho rty...

Skoro jsme se dotýkali nosy a já cítila jeho horký a zrychlený dech na mé tváři. Sama jsem začala dýchat přerývaně a zrychleně. Naše rty dělila od sebe vzdálenost jen pár dlouhých centimetrů...

Už jen centimetr...

Chat znova zabodl svůj pohled do mých očí. Najednou se jeho oči rozšířily. Ne vzrušením, ale překvapením a mírným zděšením. Rychle se odtáhl a já následně taky. Chat zrudl, začal se rozhlížet kolem a vypadal zmateně. No, já byla taky zmatená. A hlavně překvapená.

Co to kruci bylo?! Problesklo mi hlavou. Chat se na mě znova podíval a pak mě opatrně nadzvedl, aby mě mohl posadit vedle sebe, protože jsem na něm pořád seděla.

„N-no já-já u-už asi bu-budu muset j-jít." Vykoktal chraplavě Chat a rychle se postavil.

„A-ahoj princezno." Stihl říct ještě předtím, než se pomocí své tyče dostal na druhou střechu a zmizel úplně. Já zůstala zaraženě a sama sedět na lehátku na mém balkónku, neschopna jakéhokoliv pohybu.

*z pohledu Chat Noira/Adriena*

Právě jsem seděl na střeše jednoho z pařížských domů poblíž Eiffelovky a přemýšlel. Přemýšlel jsem o mojí princezně a o tom, co se stalo.

Vždyť jsme se málem políbili! To nejde! Nebo jde? Byl jsem naprosto zmatený. Došlo mi, že bych si nejspíš měl nejprve ujasnit, co k ní cítím, než tam znovu přijdu.

Pokud vůbec přijdu. Pomyslel jsem si. Dal jsem si hlavu do dlaní a snažil se vnitřně uklidnit, aby mi to líp myslelo, protože teď byla moje mysl poněkud zamlžená. Zavřel jsem oči a párkrát se zhluboka nadechl. Začal jsem si všechno pomalu přehrávat od znova ve snaze, že v tom všem najdu nějaký smysl.

Takže si to shrneme. Včera jsem Mari odmítl, když mi řekla, že mě miluje, a protože jsem se cítil špatně, šel jsem ji navštívit jako Chat. To mi plakala v náruči. Od rána na ni nemůžu přestat myslet a to až tak, že jsem si za celý den na Ladybug skoro nevzpomněl. Ve škole jsem se po ní ptal a žádal jsem Nina o radu. Potom jsem ji šel jako Chat navštívit znovu. To jsem jí rozbil květináč, ona se díky tomu smála. Byla tak krásná. I když měla kruhy pod očima. Potom najednou posmutnila. Já ji donesl na balkon, tam se mi jsem ji pohladil po tváři, ona se mi svěřila a pak jsme si hleděli do očí. A jak jsem se podíval na její rty, měl jsem hrozné nutkání ji políbit. Chtěl jsem vědět, jak její rty chutnají...

Začali jsme se k sobě naklánět hlavami a málem jsme se políbili! Došel jsem na konec mého dvoudenního příběhu.

A já pak zbaběle utekl... Pomyslel jsem si naštvaně.

Co k ní teda cítím... Usilovně jsem přemýšlel a snažil se dojít k nějakému závěru.

Je tak strašně krásná. Je milá, obětavá, hodná, tvrdohlavá, odhodlaná, odvážná, nešikovná a hrozně roztomilá. A ty její velké modré oči...v nichž se zrcadlí všechny její emoce...je úžasná. A taky mi hrozně připomíná Ladybug... 

Jenže moje princezna...moje princezna je moje princezna a vždycky bude...Ještě chvíli jsem se nad ní rozplýval, než jsem došel ke konečnému závěru.

Jak je možné, že jsem předtím žádnou z jejích předností neviděl, a teď je vidím?! Já jsem takovej idiot! Rozčiloval jsem se. Pak jsem se znova zhluboka nadechl a v duchu pronesl tu osudnou větu.

Asi jsem se zamiloval...

................................................................................................................................

Tady máte další kapču :). Tentokrát je delší a myslím si, že i zajímavější.

Doufám, že se vám líbila :).

Další kapča už dneska nebude. Budu vydávat vždycky jednu denně, pokud nenastanou nějaké komplikace :). Radši ty kapitoly nebudu vydávat tak často, než aby byly odbité. Chci, aby každá kapitola byla propracovaná a aby v nich byly vidět ty pocity, které jsem do toho dala, protože je to od srdce :).

Děkuji za pochopení O:).

Jinak budu mooc ráda za komentíky a za vaše hlasy! :)

Mějte se mňauózně a užijte si víkend! :3 :3 :3

Vaše Lucy :*

P.S. Mám vás mooooc ráda :).