Láska nezná hranice ✔

Kapitola dvacátá devátá

Tuhle kapču bych chtěla jako vždy věnovat CatNathaniel a TheDuff21 , ale i Vám moji milí čtenáři :* :).
Tak si ji užijte ;D.
........................

*z pohledu Marinette*

Došla jsem domů, vyšla po schodech do pokoje, růži od Chata položila opatrně na stůl, tašku s věcmi do školy odhodila někam do prostoru, taštičku s Tikki na zem u stolu a na záda se svalila na gauč. Zamručení, které vycházelo z taštičky, jsem ignorovala. Ruce jsem si položila na bříško a koukala do stropu. Přemýšlela jsem, jak jinak...

Takže si to shrňme, protože buď jsem se zbláznila já, nebo všichni kolem mě...

Chat, pusa, Adrien, Chat, Chloé, omluva, Chat, překvapení, Chat...

To by mě zajímalo, co pro mě má za překvápko. Nemůžu se dočkat, ale zároveň jsem nervózní.

Zavřela jsem oči a v duchu si promítala ten polibek. Znovu se mi v bříšku vyrojili motýlci.

Ach jo...povzdechla jsem si, když náš polibek v mé hlavě skončil.

Omámeně jsem se posadila a pomalu otevřela oči. Zatočila se mi hlava, tak jsem se šla dolů do kuchyně napít. Natočila jsem si vodu do sklenice až po okraj, celou ji na ex vypila a sklenici položila na kuchyňskou linku. Cestou na horu jsem se rozplácla na schodech. S tichým klením jsem se vyškrábala na nohy a pokračovala v cestě. Ručičky na hodinách v pokoji ukazovaly teprve půl čtvrté...

Nevěděla jsem, co budu do těch 8 hodin dělat, tak jsem se usadila za stolem, vytáhla svůj návrhářský blok a začala navrhovat. Šlo mi to jedna radost. Návrhy ze mě doslova padaly jeden za druhým- šály, ponča, svetříky, ale taky tuniky a topy.

Po pár hodinách jsem se vyčerpaně a už bez jakéhokoliv nápadu zhroutila na stůl. Najednou mi zakručelo v břiše a dostala jsem příšerný hlad. Mamka mě naštěstí volala na večeři. Ani jsem si nevšimla, že už je doma...

Po večeři odbila 7. hodina, byl nejvyšší čas se začít chystat. V koupelně jsem si dala rychlou sprchu, protože jinak bych asi usnula za chůze, namazala si obličej krémem a rozpustila vlasy, abych si je mohla rozčesat a znovu poslušně sčesat do dvou malých culíčků.

Takto vymydlená jsem vyšla z koupelny. Zbývalo se už jen převléci do čistého oblečení.

Musím přece vypadat aspoň trochu k světu....říkala jsem si v duchu.

Nachystaná a rozloučená s Tikki jsem vylezla poklopem nahoru na balkónek. Bylo třičtvrtě na osm, takže mi zbývala ještě nějaká ta minuta, než pro mě Chat přijde. Pomalým krokem jsem přešla k zábradlí, opřela se o něj s rukou pod bradou a shlížela na park ležíc kousek od našeho domu. Slunce ještě nezašlo, ale pomalinku se blížilo k obzoru.

Za sebou jsem zaslechla měkké dopadnutí. Okamžitě jsem se otočila a střetla se s nádhernýma smaragdovýma očima. Byl tu...

,,Dobrý večer, princezno." Přišel ke mě blíž, uchopil mou pravou ruku a s malikou úklonou ji políbil. Jemné zachichotání opustilo mé rty.

,,Ahoj Chate." Usmála jsem se.

,,Tak...co to má být za překvapení?" Ptala jsem se zvědavě. Chat stále držel mou ruku, a tak si mě za ni přitáhl blíže k sobě.

,,Uvidíš. Ale teď se mě pevně drž." Lišácky se na mě usmál a než jsem stačila něco říct, popadl mě do náruče jako nevěstu a už se mnou běžel po střechách. Držela jsem se ho pevně jako klíště kolem krku a hlavu jsem mu zabořila do ramene, oči zavřené. Bála jsem se, že mě v té rychlosti upustí. Chat se zasmál.

,,Princezno, neboj. Už jsme skoro tam." Pošeptal mi. Já oči nechávala pevně zavřené. Po chvíli jsme se zastavili a Chat mě opatrně postavil na zem.

,,Oči už můžeš otevřít." Zasmál se. Uposlechla jsem ho a oči otevřela. Po tom, co jsem uviděla, mi brada sjela snad až ke kolenům.

Byli jsme na vrcholku Eiffelovky a měli nádherný výhled na celou Paříž a na západ slunce. Jako Ladybug jsem tohle sice zažila mockrát, ale tentokrát to bylo jiné.

,,Chate...to je krásné." Podívala jsem se na něj.

,,Ne tak krásné jako jsi ty..." zalichotil mi s něžným úsměvem a já cítila, jak mi rudnou tváře. Sklopila jsem hlavu a pohled upřela na své balerínky.

,,Vzal jsem tě sem, protože ti chci něco říct..." Přistoupil ke mě blíže, jednou rukou mi stiskl předloktí a tou druho mi nadzvedl hlavu tak, abychom si hleděli do očí.

Nervózně jsem polkla. Bylo mi horko a dlaně se mi potily.

,,Víš Marinette...jsi jedinečná. Jsi milá, hodná, laskavá, krásná, zručná a hrozně roztomilá. Ty...ty jsi mi ukradla srdce." Díval se na mě tak upřímným a láskyplným pohledem, že se mi zatočila hlava. Znovu jsem nervózně polkla a vyčkávala, co se stane dál.

Naklonil se ke mně blíže, tak blízko, že mě jeho horký mátový dech lechtal na tváři. Obtočil své ruce kolem mého pasu.

,,Marinette Dupain- Chengová, miluju tě." Když tato slova dořekl, mé srdce vynechalo úder. Svět jako by se zastavil. Krev se mi nahrnula do hlavy a já cítila svoje srdce až v krku.

Nevěděla jsem, co na to říct, a proto jsem se rozhodla jednat.

Uchopila jsem jeho hlavu do dlaní a...

...a spojila naše rty v jedno.

****************************************************
Tak tady je zase další kapitolka :).

Ten začátek je nudnější, ale potom se to rozjelo :D.

Tak co na ni říkáte? :O :)

Doufám, že se líbila :).

Budu moc ráda za vaše komentíky a hvězdičky :* :)

Mějte se mňauózně!!! :3 :3 :3

Vaše Lucy :*