Láska nezná hranice ✔

Kapitola třináctá

*z pohledu Marinette*

Na podlaze mého pokoje se válel rozbitý květináč s květinou, kterou jsem měla na okně a nad ní se shýbal Chat Noir, ve snaze posbírat střepy a aspoň to trochu uklidit lopatkou a smetáčkem, který jsem mimochodem neměla ani šajna, kde ho vzal. Musela jsem se začít smát. To si mě už Chat všimnul a rozpačitě se usmál.

„Ahoj princezno." Pozdravil mě.

„Ahoj Chate. Prosím tě, co jsi tu vyváděl?" Začala jsem se znovu smát, protože místo toho, aby tu hlínu uklízel a nametal smetáčkem na lopatku, se mu ji podařilo dostat i na druhý konec pokoje. Čiči nejspíš není zvyklá uklízet...

„N-no víš...j-já tě přišel na-navštívit, ale t-ty jsi měla zamčený v-vchod na b-balkon a tak jsem chtěl j-jít oknem..." vykoktal ze sebe Chat, rozpačitě se poškrábal na zátylku a pak se znova usmál. Opět jsem se zasmála.

Ten pohled na něj byl opravdu k popukání. Kočičí superhrdina se hrbí nad květináčem, který je na padrť, a hlína je všude kolem něj. A kdybyste viděli, jak zrudl! Prostě se nešlo nesmát.

„Pro-promiň, a-ale kdyby...kdyby ses vi-viděl!" dostala jsem ze sebe během smíchu.

„To je v pohodě. Aspoň jsem tě rozesmál." Odpověděl mi mile Chat. Když jsem se přestala smát, položila jsem hrnek s tím kakaem na stůl, aby tak nepřišel k úrazu. Upřímně jsem se podivila nad tím, jak je možné, že ještě není na maděru, protože normálně bych ho rozbila už na schodech. Pak jsem rychle utíkala pomoct Chatovi s tím zametáním, protože jakmile jsem se otočila zády k němu, abych na stůl dala ten hrnek, pokoušel se to znova uklidit a znova neúspěšně.

„Prosím tě, běž od toho. Vždyť to s takovou bude úplně všude!" odehnala jsem ho na bok.

Ještě by si ublížil. Pomyslela jsem si. Tak jsem nametla velké střepy spolu s hlínou na lopatku a vynesla je do koše. Pak jsem šla posbírat zbytek těch střepů, a když jsem brala poslední, pořezala jsem se. Pořezala jsem si prst a to tak pěkně, že mi z něj valila krev. Sykla jsem a utíkala si pro kapesník, který jsem si na něj přitiskla, aby to přestalo aspoň trochu krvácet. Hned na to se přihnal Chat.

„Princezno, co sis udělala?" ptal se se strachem v očích.

„Nic. Neboj." Zapírala jsem. Nechtěla jsem mu to říct, ještě by si o mě myslel, že jsem neschopná a neumím udělat nic bez toho, abych si ublížila. Chat se na mě zamračil a pak vzal mou ruku s pořezaným prstem opatrně do své. Oddělal kapesník a chvíli si to zranění prohlížel. Krev mi už mi tolik netekla, ale i tak tam škrábanec byl. Nakonec ani ne tak velký, jak jsem si myslela.

Pak se mi podíval do očí a udělal něco, co jsem naprosto nečekala. Prst mi olízl, aby krev přestala téct a pak si ho strčil do pusy. Na to jsem se nezmohla ani na slovo. Jen jsem na něj zírala. Po chvilce ho zase vytáhl, naklonil hlavu na stranu a roztomile se usmál.

„Copak princezno, kočka ti ukradla jazyk?" zasmál se. Musela jsem na něj zírat jako na zjevení, protože mě opravdu zaskočil.

„N-ne. J-já má-mám j-jazyk." Zakoktala jsem se. Chat se jen znova zasmál a já sklopila stydlivě pohled k zemi.

Tssss...Co si o sobě myslí?! Takhle mě vyvést z míry! A pak ještě dělat jakože nic! Čertila jsem se v duchu.

Úplně jako Adrien...Pomyslela jsem si a opět jsem posmutnila. Všechno mi ho připomíná...

Chat si toho všiml a okamžitě se přestal smát a nasadil starostlivý výraz...

..........................................................................................................

Tady je další kapča. Je trochu zajímavější než ta minutá, tak doufám, že se líbila.

Taky doufám, že mi neutrhnete hlavu za to, že jsem to sem přidala až teď. No jo no, škola byla holt dlouhá... :D

Ještě jsem vám chtěla mooooc poděkovat, protože jste překročili 1K PŘEČTENÍ a 100 HLASŮ!!! Děkuji :). Jsem hrozně moc nadšená! Jste úžasní! Miluju vás!!! :* :)

Budu ráda za další komentíky a hvězdičky. :)

Mějte se mňauózně!!! :3 :3 :3

Vaše Lucy :*