Láska nezná hranice ✔

Kapitola čtrnáctá

*z pohledu Marinette*

Chat nasadil starostlivý výraz, pak mě jednou rukou objal kolem pasu a druhou mě chytil pod koleny, aby mě mohl vzít do náruče. Já jsem mu omotala ruce kolem krku a položila mu hlavu na rameno. Chat se na mě naposledy podíval a potom mě přenesl na balkónek, kde se se mnou v náruči posadil na lehátko tak, že jsem mu seděla na klíně. Popravdě, ani mi to nevadilo.

Nadzvedl mi opatrně bradu tak, abych se mu koukala přímo do jeho zelených kočičích očí. Byly tak velké a krásné a...a tak moc mi připomínaly ty Adrienovi...

„Co tě trápí teď, princezno?" zeptal se mě láskyplně Chat a jemně mě pohladil po tváři. Ruku mi na ní nechal a já pod jeho dotekem musela zavřít oči. Po chvíli jsem je zase otevřela a podívala se na něj. Když si všiml, že se na něj dívám, ji ale rychle sundal, jakoby si uvědomil, co to dělá. Pak zčervenal a snažil se dělat, jakože nic a tak naklonil hlavu na stranu, aby mi naznačil, že už můžu mluvit a on poslouchá.

„Chate...já...víš, pořád to bolí..." začala jsem mu potichu a při tom si položila dlaně na hruď v místě, kde mi bije srdce. Stále bylo na kousíčky, ale už nebolelo tolik jako včera.

„Sice...sice jsem ještě naštvaná, ale pořád k němu něco cítím...k Adrienovi. Nevím ale co. Zklamal mě, ale i tak na něj musím pořád myslet a všude, kam se podívám, mi ho něco připomíná...všude..." řekla jsem už mírně nakřáplým hlasem. Pak mi po tváři stekla slza. Jedna jediná slza. Chat mi ji pohotově setřel a následně si mě přivinul do objetí. Choulila jsem se v jeho náruči a cítila se tak zvláštně v bezpečí. Ani jeden jsme se neměli ke slovům. Když mě Chat začal hladit po vlasech, cítila jsem se jako v sedmém nebi. Nevím proč, ale bylo to tak příjemné. Stejně jako to pohlazení před chvílí...

Ač nerada, musela jsem se po nějaké době odtáhnout. Musela jsem se Chatovi podívat znovu do očí. Byly tak uklidňující...opravdu jsem se v nich topila...stejně jako v Adrienových, ne-li víc.

„I ty mi ho připomínáš...ty tvoje oči..." vypadlo ze mě. Byla jsem v transu, v hypnóze. Jeho oči mě hypnotizovaly.

„C-cože? J-já? P-proč?" zakoktal se Chat a uhýbal očima všude, jen aby se mi nemusel dívat do očí. Tentokrát jsem byla já ten, kdo mu nadzvedl hlavu, tak aby se na mě podíval.

Chtěla jsem se mu do očí dívat do nekonečna...navždy...

..............................................................................................................................

Tak tady to je :). Dnešní kapča je taková kratší, ale mě už se takhle líbila. Tak doufám, že se líbila i vám. Má to i otevřený konec, takže vás budu napínat :D.

Budu ráda za komentáře a hvězdičky! :)

Mějte se mňauózně! :3 :3 :3

Vaše Lucy :*

P.S. Nezapomeňte, že věčnost tkví  v okamžicích... :*