Kapitola třicátá třetí

1.7K 145 136
                                    

Tuhle kapitolku chci věnovat jedné zlobivé číče jménem TwTUntilxCat-NoirCZ :3 :D

P.S. Proč máš tak dlouhé a složité jméno?! Málem mi to trvalo napsat déle, než tuhle kapitolu! :D

...............................................................

*z pohledu Marinette*

Alye se podařilo vyděšeného zelenookého blonďáčka postavit na nohy a za triko na hrudi dotáhnout před lavici. Vypadalo to poněkud komicky, protože má kamarádka je přece jenom menší, než Adrien, ale v téhle chvíli z ní šla taková hrůza jako z rozzuřeného býka.

Rozhodně se mu dívala zpříma do očí, Adrienovo tričko pořád pevně sevřené v pěsti levé ruky, aby jí náhodou neutekl a atmosféra kolem houstla. Celá třída, včetně mě, bez dechu pozorovala to divadélko- já stála zaraženě u dveří a Alya s tím nešťastníkem před tabulí.

Alyi jsem se teď vážně bála. Takhle jsem ji viděla jen párkrát, ale nikdy z toho dotyčná osoba nebo předmět nevyšel dobře...

Mám zakročit nebo nemám? Měla jsem obrovského dilema.

No...ještě chvilku ne. Nechám ho, ať si to užije. Přece jen si to zaslouží...v duchu jsem se ušklíbla, ale jinak dál napjatě pozorovala scénérii přede mnou.

„Uvědomuješ si, jakou obrovskou chybu jsi udělal?!" Začala na něj z plna plic křičet hnědovláska. Adrien sebou polekaně cukl a zbledl ještě více, ale z jejího sevření se vyprostit nepokoušel. Divím se, že se ani nebránil, protože jeho výraz vypovídal o tom, že by se nejraději do země propadl.

Byl bílý jako stěna, v očích čiré zděšení a zrychleně dýchal. Ústa měl jemně pootevřená.

„O-o čem t-to m-mluvíš?" Vykoktal ze sebe stěží Adrien a díval se Alyi do očí.

„O čem to mluvím?! O čem to mluvím?!! O tom, že jsi odmítl toho nejúžasnějšího člověka na světě, ty idiote!!!" Alya vypadala ještě naštvaněji, než před chvíli. Jeho nechápavost ji vytočila do běla. Adrienův obličej se na chvíli rozjasnil, protože mu konečně došlo, o čem to tu mluví, ale pak nervózně polkl, zesmutněl a střelil omluvným pohledem ke mně.

Zamračila jsem se na něj a on s nepořízenou stočil svůj pohled na Alyu.

„J-já...já..." Adrien se snažil ze sebe něco smysluplného vysoukat, bohužel se mu to moc nedařilo.

„Ty co?!" Rozkřikla se Alya, která už očividně ztrácela nervy.

To není dobré...pomyslela jsem si.

„V-víš...já-já..." Nic víc ze sebe Adrien prostě nedostal.

Alyiny nervy ruply. Vystřelila svou pravou ruku s nataženou dlaní k jeho obličeji a...

...a její dlaň dopadla s hlasitým plesknutím na Adrienovu tvář. Bylo to tak silně, že jeho hlava se otočila na stranu.

Vyjeveně a pomalu otočil hlavu zpět na Alyu a se syknutím si promnul levou tvář, kterou mu zdobil krásný červený otisk ruky mojí kamarádky.

„To je sice hrozně hezké, že umíš zájmeno já, ale já se tě sakra na něco ptala, Agreste!!!" Soptila Alya s takovou vervou a podrážděním v hlase, že jsem sebou cukla nejenom já, ale i zbytek přihlížející třídy.

Bylo mi Adriena líto. Už jsem opravdu musela něco udělat.

„Dost!" Křikla jsem a vyrazila jednat.

Rychlým krokem jsem nakráčela k nim a snažila se Adriena vypáčit z Alyina železného sevření. Nakonec se povedlo, ale Adrien přesto zůstal stát na místě jako solný sloup. Stál tam s pohřebním výrazem, očima sklopenýma k zemi na své oranžové tenisky a tričko na hrudníku měl pomuchlané. Alyin vztek ještě neopadl a možná by se na něj znovu vrhla, kdyby nezazvonil zvonek na hodinu.

Ten zvuk mi dneska přineslo snad samo nebe...říkala jsem si v duchu, když jsme se všichni urychleně vraceli do lavic.

Bože, děkuju ti! Pronesla jsem v duchu s očima upřenýma ke stropu.

Třída byla otrávená, že jejich zábava skončila, ale já si s úlevou oddechla a nechala své pozadí klesnout na židli, patřící k mé lavici.

Zbytek školních hodin i přestávek proběhlo bez dalších konfliktů, pokud nepočítám Alyiny vražedné pohledy vůči Adrienově maličkosti. Ten se pro jistotu ani neotáčel, celé vyučování zarytě mlčel a s hlavou sklopenou si něco čmáral do sešitu...

..................................................................................................

Další kapča je na světě :3

Omlouvám se, že tu není romantika, ale můžu vás uklidit, že bude v dalším kapitole. Nechtěla jsem míchat dohromady 'násilí' s hezkou jiskřičkou :D

Doufám, že se vám kapča s drsnou Alyou líbila :)

Hvězdičky a komentíky potěší! :3

Mějte se mňauózně a užijte si zbytek prázdnin, jak to jen jde! :3

Vaše Lucy :*

Láska nezná hranice  ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat