Láska nezná hranice ✔

Kapitola třetí

*z pohledu Marinette*

Druhý den ráno jsem se probudila skálopevně rozhodnutá, že to udělám.

Řeknu mu to. Dneska po škole mu to řeknu...opakovala jsem si, jakmile jsem vstala z postele.

„Dobré ráno, Tikki." zdravila jsem hned zvesela svou maličkou kwami.

„Jé, dobré ráno, Marinette. Copak, že máš tak dobrou náladu hned od rána? To u tebe nebývá zvykem..." starala se Tikki.

„No, víš...dneska chci říct Adrienovi, co k němu cítím."

„To je skvělé, Mari! A nemusíš se bát, určitě to cítí stejně." podpořila mě Tikki. Rychle jsem se převlékla, umyla, vzala taštičku s Tikki a upalovala na snídani.

Ke škole jsem dorazila ještě před Alyou, takže jsem na ni tentokrát čekala já. Když přišla, hned se začala zajímat.

„Ahoj holka. Jak to, že máš tak dobrou náladu? A jak je možné, že jsi tu dřív jak já? A už jsi se rozhodla?" vyhrkla na mě hned při příchodu.

„Ahoj Alyo. Ano, rozhodla. Dneska po škole mu to řeknu. Co se může stát?" zasmály jsme se společně s mou kamarádkou. Jenže to jsem ještě nevěděla, co všechno se může stát...

S Alyou jsme tedy šly pomalu po schodech do třídy, ale to bych nebyla já, kdybych nezakopla o vlastní nohu. Už jsem čekala jen na tvrdý dopad a později bolest, protože bych se z těch schodů jisto jistě skutálela dolů. Jenže nic z toho se nestalo. Cítila jsem kolem sebe omotané dvě silné paže a taky krásnou pánskou vůni.

Pomalu jsem otevřela jedno oko a následně i to druhé. První, co jsem spatřila byly dvě nádherné smaragdově zelené oči plné obav a potlačovaného pobavení. Mým zachráncem byl samozřejmě Adrien. Pak se sklonil k mému uchu a já opět cítila jeho horký dech na mé citlivé kůži na krku.

„Opatrně, ať si neublížíš, Mari. To bychom nechtěli..." zašeptal mi jemně do ucha a na tváři mě zašimral jeho mentolový dech. Celá jsem zčervenala a on se mi zadíval do očí. Pak mě pomalu postavil na nohy, mrkl na mě a zase upaloval pryč. Já jsem tam stála jako solný sloup, byla jsem rudá jak rajče a nevěděla, co si mám myslet.

Alya stála opodál a všechno viděla a hlavně viděla můj výraz, protože se teď už válela smíchy po zemi.

Bože Marinette, ty se taky vším necháš vyvést z míry a ze všeho děláš vědu. Kdyby to byl jakýkoliv jiný kluk, pěkně mu poděkuješ a jdeš dál, ale u Adriena ne! Měla bys s tím něco udělat! Pomyslela jsem si. Proto jsem se rychle probrala z transu, způsobeného Adrienem a šla sbírat Alyu ze země.

„Notak Alyo, zas tak vtipné to nebylo." snažila jsem se říct něco na svou obhajobu, ale moc dobře to nešlo, jelikož jsem věděla, že můj výraz musel být opravdu k popukání.

„A-ale k-kdyby ses vi-viděla!" začala se Alya na novo smát. Já nad tím jen protočila očima, protože jsem věděla, že nemá smysl na to vůbec něco říkat. Se stále smějící se Alyou jsem došla do třídy, kde už byla aspoň polovina našich spolužáků a všichni se na nás dívali jak na idioty. Bodejť by ne, když Alya nebyla k zastavení...

Pak jsme si s Alyou sedly na svá místa ve druhé lavici hned za Adrienem a Ninem. První dvě hodiny byly v pohodě a já se jako obvykle zasněně dívala na Adrienovy vlasy. Ale během třetí jsme zaslechli hlasitou ránu následovanou křikem z ulic...

........................................................................................................

Další kapitola je na světě. Nevím, jestli dneska přidám další. V další kapitole se toho hodně stane, takže vás nechám napínat. Doufám, že se kapča líbila a dáte votes nebo komentík. O:)

Pokud byste měli nějakou připomínku, klidně pište.

Mějte se mňauózně! :3 :3 :3

Vaše Lucy :*