Láska nezná hranice ✔

Kapitola desátá

Ten Adrienův výraz je luxusní! :D A užijte si kapču :).

*z pohledu Marinette*

Když jsem se ráno probudila, bylo mi opravdu mizerně. Na místo srdce jsem měla jen milion kousíčků něčeho, co už se srdcem nazývat nedalo. Zbyla ze mě jen schránka s tmavými kruhy pod očima a bledou tváří, která celkově vypadala jako zombie. Ještě hůř mi bylo při pomyšlení na to, že dneska ve škole uvidím Adriena, a i kdybych chtěla, tak se mu prostě nevyhnu, protože se mnou chodí do třídy a sedí přede mnou v lavici.

Na snídani jsem neměla ani pomyšlení, ale přesto jsem se zvládla dokopat dolů do kuchyně. Tam jsem našla mamku, jak chystá snídani.

„Dobré ráno mami." Pozdravila jsem ji potichu.

„Dobré žabko." Otočila se na mě s úsměvem, který se proměnil na ustaraný výraz hned, jakmile si mě prohlédla.

„Marinette, ty ale vypadáš. Stalo se něco? Nejsi nemocná?" začala se strachovat. Tak teď jsem měla dvě možnosti. Buď mamce říct, že mi není dobře, nebo jí říct, že mi nic není a jen jsem špatně spala. Na obou možnostech je něco pravdy, ale i lži.

„Víš...mami...není mi moc dobře. Bolí mě hlava a jsem unavená. Špatně jsem spala." Nakonec jsem se rozhodla skombinovat obě odpovědi. Maminka ke mně přišla blíž, přeměřila si mě zkoumavým pohledem a pak mi sáhla na čelo.

„No jo. Máš teplotu. A navíc opravdu nevypadáš dobře." Konstatovala. A pak vypadala, že přemýšlí.

„Víš co? Dneska nepůjdeš do školy a ještě uvidíme, co zítra. Jo?" usmála se na mě takovým tím maminkovským úsměvem.

„Dobře. Děkuju. Tak já si půjdu ještě lehnout." Řekla jsem jí a pomalu se loudala zpátky do pokoje. Tam jsem sebou opět hodila na postel. Pak jsem vzala telefon a napsala Alyi SMSku, že dneska nepřijdu do školy a tak ať tam na mě nečeká. Následně jsem se zachumlala do peřiny a po chvíli se propadla do blaženého spánku.

*mezitím z pohledu Adriena*

Když jsem se probudil, první, na co jsem pomyslel, byla Marinette. Přemýšlel jsem, jak se k ní budu chovat dneska ve škola a taky se zamyslel nad tím, jakpak se asi bude ona chovat ke mně.

Toť otázka...Ale já se k ní budu chovat normálně, hlavně ne tak, abych ji něčím rozházel ještě víc. A taky si s ní musím promluvit. Nechci, aby to mezi námi bylo napjaté nebo nepřátelské. I když pochybuju, že mě hned přivítá s otevřenou náručí. To mě spíš už nikdy nebude chtít vidět. Zlomil jsem jí srdce, a i když jsem včera u ní byl jako Chat, tak jsem to nějak neodčinil...Rozjímal jsem.

Jestlipak už je jí líp? Proběhlo mi hlavou. Pak jsem se umyl, nachystal do školy, sbalil do náprsní kapsy pochrupujícího Plagga a šel na snídani. Po ní, jsem nasedl do limuzíny a nechal se odvést před školu. Tady už na mě čekal Nino. Už z dálky bylo vidět, že měl dobrou náladu, což se o mě říct nedalo...pořád mě trápila celá ta situace s Marinette.

„Nazdar kámo!" mával mi hned, jak mě uviděl.

„Ahoj Nino." pozdravil jsem normálně. Rozhodl jsem se, že mu to o Marinette řeknu později. Společně jsme se pak vydali do třídy, protože Mari a ani Alyu jsme před školou nezahlédli. Když jsme tam došli, Alya už seděla v lavici, ale Mari nikde. Začal jsem si dělat starosti. Usadili jsme se do lavice a já se hned otočil na Alyu.

„AhojAlyo, kdejeMarinette a přijdedneskadoškoly?" vybafl jsem na ni tak rychle, že mi málem nebylo rozumět. Alya se začala smát a já se na ni nechápavě díval a stejně tak i Nino. Jak se dosmála, tak se na mě koukla a začala se smát na novo. Nad tím jsem protočil očima, protože jsem absolutně nechápal, co je tady k smíchu. Tak jsem opět čekal, než se uklidnila natolik, aby mi byla schopná odpovědět.

„Ahoj Adriene. Tak zaprvé, proč to potřebuješ vědět tak nutně, že sis u toho málem zamotal jazyk? Zadruhé, bych nečekala, že se zrovna ty budeš ptát. A zatřetí, dneska určitě nepřijde do školy, je nemocná." Opověděla mi.

„N-no...to u-už se ani ne-nemůžu zeptat kde j-je?" zakoktal jsem se a následně na to zrudl. Alya se znova zasmála. Já jsem se zamračil a otočil se zpátky čelem dopředu.

Proč mě to vůbec tak zajímá? Ptal jsem se sám sebe.

Protože je to tvoje kamarádka a ty jsi jí ublížil...odpověděl mi hlásek v hlavě.

A taky k ní cítíš možná něco víc...dodal. To jsem ale hned popřel.

Miluju Ladybug a i když ona mě asi ne, tak já se nevzdám...zařekl jsem se.

Ale co Marinette? Co když k ní cítím něco víc?

................................................................................................................................

A máme tu další kapču :). Doufám, že se aspoň trochu líbila, i když se v ní nic moc nestalo, ale ve všech kapitolách nemůže být nějaký extra děj, ne? :)

Ale další bude o trošku zajímavější. Slibuju :). Ale jen o trošku :D.

Komentíky a hvězdičky mě moc potěší :).

Děkuji. Mějte se mňauózně! :3 :3 :3

Vaše Lucy :*