Láska nezná hranice ✔

Kapitola dvacátá šestá

U toho obrázku si musíte domyslet, že nesedí, ale leží :D.

*z pohledu Marinette*

...kdo jiný než sám Chat Noir. Ležel nade mnou a podpíral se na loktech tak, že se naše nosy skoro dotýkaly. Úlekem jsem chtěla spustit křik, jenže Chatovi nejspíš došlo, co se chystám udělat a rozhodl se mě umlčet velmi originálním způsobem - něžně přitiskl své rty na ty mé...

*z pohledu Chat Noira/Adriena*

Když mě spatřila, oči se jí rozšířily zděšením a bylo vidět, že se chystá křičet. Vůbec jsem nepřemýšlel a rozhodl se udělat něco, o čem jsem snil už dlouho - políbit ji. Ne tak, jako minule. Víc něžně...

Jakmile se moje rty dotkly jejích, výrazně ztuhla a vytřeštila své nádherná, blankytně modrá kukadla. Po chvíli se ale uvolnila, zavřela oči a polibek mi opětovala. Spokojeně jsem též zavřel oči a užíval si ten moment...

Malá pusa se proměnila v líbání...

Na tuhle chvíli jsem čekal tak dlouho...prolétlo mi hlavou a poté už jsem nemohl myslet na nic jiného než na její rty. Tak měkké, tak hebké, tak...návykové...

Bylo to neuvěřitelně nádherné. Jakoby uvnitř mě explodoval obří roj barev. V břiše mě šimrali motýlci a chtěli se dostat na povrch.

Mari mi jednu ruku položila na tvář, druhou mi zajela do vlasů a přitáhla si mě blíž. Naše rty se pohybovaly v naprosté synchronizaci a nevypadalo to, že by jeden z nás někdy chtěl přestat. Oba jsme se ocitli v jiném světě - ve světě barev a hlavně ve světě, kde jsme byli jen sami dva...

Až když nám oběma začal docházet vzduch, byli jsme nuceni se od sebe odtrhnout. Odtáhl jsem se, otevřel oči a za snahy popadnout dech si prohlížel Marinette.

Byla tak nádherná. Jemně pocuchané vlasy, zorničky rozšířené vzrušením a trochu nateklé rudé rty, které jí ještě přidávaly na kráse. I ona sotva popadala dech. Opatrně jsem z ní slezl a sedl si vedle ní. Mari se posadila naproti mě tak, abychom si navzájem koukali do očí.

Moje hruď se pořád zvedala v rychlém a nepravidelném tempu nahoru a dolů. Díval jsem se do jejích očí a pomalu se v nich ztrácel. Uvědomoval jsem si, že bych asi měl něco říct, ale nešlo to. Nevěděl jsem co...

*z pohledu Marinette *

Ten polibek byl něco...něco nepopsatelně úžasného. V břiše se mi třepotaly snad miliony motýlků. Byl to můj první polibek. A byl věnovaný někomu, koho miluju...

Teď jsme s Chatem seděli naproti sobě za posteli, zírali si do očí, popadali dech a ani jeden z nás nevěděl, co říct.

,,T-to bylo...k-kouzelné..." nakonec jsem byla já ta, kdo prolomil to hrobové ticho panující mezi námi. Chat jen přikývl a dál na mě zíral. Pousmála jsem se nad tím, jak najednou ta sebevědomá číča ztratila řeč a pak rychle sklouzla pohledem k hodinám na stěně.

Zděsila jsem se. Bylo totiž 7.45 a škola nám začínala v 8.00. Znovu jsem se koukla na Chata. Ten se ani nehnul.

,,Ehmm...Chate? Já tě nechci nějak vyhánět, ale je třičtvrtě na osm a já musím do školy..." řekla jsem nervózně a následně se andělsky usmála. Chat sebou trhl a začal se rozhlížet kolem sebe, jakoby nevěděl, která bije.

,,J-jasně p-princezno. Tak já-já už půjdu." S tím se zvedl z postele a pomalu slézal po schodech dolů. Já ho shora tiše pozorovala.

,,A-ahoj." Stihl mi říct ještě před tím, než vyskočil oknem...

.....................................................................................................

Tak tady je zase po deseti letech nová kapča :* :D.

Slibuju, že se s tím vydáváním polepším. O prázdninách budu mít hodně času, takže nebojte :).

Chtěla jsem taky moooc poděkovat všem, co mě nominovali na OCENĚNÍ JARO 2016. Moc vám děkuji. Jste zlatí :).

Už jste se dočkali polibku! Jejich v podstatě prvního pořádného polibku! Tak co vy na to? :)

Doufám, že se kapča líbila :)

Budu moc ráda za vaše komentíky a hvězdičky :)

Mějte se mňauózně!!! :3 :3 :3

Vaše Lucy :*