Tuhle kapitolku bych chtěla věnovat jedné sympatické osůbce jménem Zuzi206, mým dvěma zlatíčkům CatNathaniel a TheDuff21, a samozřejmě i vám moji milí čtenáři. Moc vás miluju! <3
..................................................
*z pohledu Marinette*
Během sladkého spánku jsem byla schopna vnímat tři věci. Pár svalnatých paží ovinutých kolem mého pasu, Chatovo pevné tělo vyzařujíc příjemné teplo, které se ke mně zezadu tisklo a jeho mělké pravidelné oddechování. Celou noc jsem se musela usmívat jako idiot. Bylo mi s ním tak dobře...
Někdy nad ránem paže z mého pasu zmizely, teplo z Chatova těla mě opustilo stejně jako jeho tělo a nahradil ho chlad. Byla jsem napůl vzbuzená, ale oči se mi otevřít nepodařilo. Matrace se prohnula a zase narovnala pod chybějící vahou kočičího hrdiny.
„Hmmmm..." zamručela jsem nespokojeně, když jsem necítila Chatovu blízkost. Odpovědí mi byly jeho ruce, které mě něžně zachumlaly do peřiny a poté malý polibek na rty. Spokojeně jsem se usmála, otočila se na druhý bok a spala dál.
„Píp, pííp, píííp..." ozval se mnou tolik nenáviděný hlas budíku na mém telefonu. Típla jsem ho a ještě se zavřenýma očima začala rukou šmátrat vedle sebe, abych nahmatala to pevné tělo v černém obleku, ale ono nic. Nahmatala jsem jen prázdnou postel a jeden malý polštář. Oči jsem otevřela, vystřelila do sedu a rozhlížela se kolem sebe. Po Chatovi nebylo ani památky. Trochu jsem zapátrala v mysli a vzpomněla si na ranní příhodu s jeho odchodem.
Zamračila jsem se a pomalu se plazila z postele. Moje tvář se ale rozjasnila, jakmile jsem slezla po schodech a došla ke stolu, na kterém ležel malý růžový lísteček se vzkazem napsaným drobným a rozevlátým rukopisem, který zněl:
„Dobré ráno má princezno,
jak se ti spalo v mé náruči?
Doufám, že purrfektně...
Omlouvám se, že jsem tě ráno opustil,
ale brzo bych se proměnil a myslím,
že zatím mou identitu nemusíš znát.
Dneska ti můj úprk vynahradím, neboj.
Odpoledne ve tři mě vyhlížej na balkónku,
jako Julie svého Romea...
Tvůj princ v lesklé zbroji <3"
Když jsem to dočetla, mé tváře zahořely barvou málem tmavšího odstínu, než-li má můj superhrdinský kostým. Papírek jsem si přitiskla na hruď a omámeně vydechla.
Jak já ho miluju...pomyslela jsem si. Papírek jsem opatrně složila a vložila ho do jedné z vnitřních všitých kapsiček mé aktovky.
Okamžitě jsem měla náladu o 100% lepší...a navíc...
...JSEM JEHO HOLKA!!! CHODÍM S CHATEM!!! Tahle slova se mi v hlavě opakovala pořád dokola...
Vykonala jsem ranní hygienu a udělala ze sebe člověka, protože jinak by se mě musel leknout i samotný Frankenstein. Bylo pěkné počasí, za což jsem byla upřímně ráda, ale pro jistotu jsem si vzala s sebou deštík jak jinak než červený s černými tečkami. Navíc, náhoda je blbec a s mou smůlou bude odpoledne pršet...
Do školy jsem se vypravila celkem rychle, tím pádem jsem i před školou byla brzo.
Vyhlížela jsem Alyu, když tu mi někdo zezadu přikryl oči dlaněmi. Začala jsem se chichotat, protože už podle květinového parfému jsem poznala, že jde o mou kamarádku.
„Taky tě ráda vidím, Alyo...vlastně nevidím." Smála jsem se a pomalu se otočila. Alya svá ruce stáhla z mého obličeje a uraženě se zamračila.
„Jak jsi to poznala?" Tázala se naštvaně. Z jejího hlasu však bylo poznat pobavení.
„Tvou květinovou voňavku bych poznala všude." Na to se se mnou rozesmála i Alya, která uraženou nedovedla hrát dlouho. Objaly jsme se a společně vykročily ke vchodu školy.
To by nám ale někdo nemohl zatarasit cestu.
A ten někdo byl...
...........................................................................................................
Ták další kapitola je za námi :)
Doufám, že se líbila, i když není tak závratná, jako ta minulá... :D
Chci vám všem moooc poděkovat za čtení, vote a vaše krásné komentáře u minulé kapči. Vážně mě zahřály u srdíčka... <3
Moc vás miluju :*
Ještě jedno oznámení. Celý příští týden nejspíš nevyjde žádná kapitola. Nebudu na to mít čas, budu pryč. Takže se předem omlouvám...
Mějte se mňauózně a užívejte si prázdnin, dokud to jen jde! :3 :3 :3
Vaše Lucy :*
ČTEŠ
Láska nezná hranice ✔
Fanfiction!Je to má první knížka, tak to prosím akceptujte! Tohle je fanfikce na Miraculous Ladybug, konkrétně na ship Marichat. Jednoho dne se Adrien začne více ochomýtat kolem Marinette. Ta je z toho nejprve zmatená, ale pak se na radu svých kamarádek rozho...