Láska nezná hranice ✔

Kapitola třicátá sedmá

Tak tahle kapitola je věnována všem mým milovaným sledovatelům. Díky vám už jsem dosáhla čísla 200... <3
A samozřejmě taky mojí bláznivé Julinett13, aby se náhodou necítila ukřivděná :P :D :*.
...........................................................

*z pohledu Chat Noira/Adriena*

Když se mi Marinette choulila v náruči s hlavou zabořenou v mé hrudi, vypadala tak drobně a zranitelně. Bylo na ní vidět, že ji Adrienův, nebo-li můj čin hodně vzal. I já si svou chybu moc dobře uvědomoval. Neměl jsem se k ní jako Adrien vůbec přibližovat!

Já jsem pitomec! Co jsem si myslel?! Chodí se mnou/s Chatem a líbá zase mě/Adriena...Vynadal jsem si v duchu.

Ale ona byla v tu chvíli tak kouzelná! Ty kapky deště v tmavě modrých vlasech byly jako diamanty...a její oči zářily tou nejkrásnější modří...Ozval se tichý hlásek v mé hlavě.

Ani jsem si neuvědomoval, že mám hlavu položenou na Marinettině rameni a tím pádem jí dýchám za krk. Pokaždé, co jsem vydechl dávku horkého vzduchu, naskočila Mari na krku husí kůže. Na tváři se mi objevil malý úšklebek.

Je zajímavé, jak na mě její tělo a i ona sama reaguje, tak proč ji trošičku nepozlobit? No ne?  Řekl jsem si a rozhodl se tak i udělat...

*z pohledu Marinette*

Chatův dech mě pořád lechtal na krku, ale snažila jsem se na sobě nedát nic znát.

„Princezno?" Zašeptal mi z ničeho nic do ucha. Jeho dech tentokrát ovanul mé ucho a já se pod náporem horkého vzduchu zatřásla.

„A-ano?" Snažila jsem se o pevný hlas, bohužel se mi to moc nepodařilo.

„Co takhle zkouknout nějaký film?" Vyprostila jsem se ze sevření Chatových paží a posadila se vedle něj. Teplo jeho těla vystřídal chlad.

„Hmmm...jo. Proč ne." Usmála jsem se. Společně jsme se přemístili do obýváku k televizi, v rychlosti vybrali film Avengers, zapnuli ho a usadili se na sedačku- každý na jiný konec. Bylo sice půl čtvrté odpoledne, ale rodiče měli přijít až kolem šesté, takže jsem se nemusela bát.

Film začal a Chat se ke mě okamžitě přisunul blíže a položil mi ruce kolem ramen. Nevadilo mi to, právě naopak.

Během filmu po mě Chat co chvíli pokukoval, zelené oči mu svítily a já znervózněla.

Mám snad něco na obličeji? Nebo ho ten film tak moc nudí? Snad jsem něco neprovedla...Myslela jsem si.

,,Chate? Co se děje?" Zeptala jsem se zmateně, jelikož jeho divné chování neustoupilo.

,,Nic. Vůbec nic..." Tajuplně se usmál a v očích se mu zablýsklo. Docela jsem se bála. Přesto jsem svůj zrak obrátila zpět k obrazovce, na které právě Loki bojoval s Thorem.

To jsem ale neměla dělat, protože Chat využil mojí nepozornosti, chňapl po ovladači, aby vypnul televizi a povalil mě na sedačku. Tyčil se nade mnou, ale dával pozor, aby mě nezalehl. Obě ruce mi za zápěstí přichytil levou rukou nad hlavou a pravou mě pohladil po vlasech.

Vyděšeně jsem na něj hleděla a připravovala se na nejhorší. V jeho očích jsem ovšem žádný nekalý úmysl nenašla. Byla tam zase jen láska. Trochu jsem se uklidnila.

,,C-co chceš dělat?" Opatrně jsem promluvila. Pořád jsem se bála...

,,Neboj. Nezajdu daleko. Nebudu dělat nic, co by se ti nelíbilo. Stačí říct a já přestanu. " Láskyplně se usmál. Věřila jsem mu...

Začal se ke mě naklánět a já projistotu zavřela oči. Opět jsem ucítila jeho horký dech na krku a pak i něco mokrého na klíční kosti. On mě olízl?!

Rychle jsem otevřela oči a všimla si Chatova pohledu upřeného na mě. Znovu to místo kousíček nad klíční kostí olízl a následně na něj foukl. Díval se mi do očí a já jsem cítila to spojení mezi námi.  Zachvěla jsem se a malinko sebou cukla, ale jeho sevření mých zápěstí nepovolilo.

Sklopil zrak na můj krk a pak mě na něj políbil. Prudce jsem vydechla a zavřela oči. Chat obsypával můj krk mokrými polibky a já se zmohla jen na přerývané dýchání. Byl to tak vzrušující pocit.

Cosi mě štípnulo pod klíční kostí a následně jsem ucítila tlak. Oči jsem otevřela a viděla Chata přisátého k mé kůži. Po pár vteřinách přestal, odtáhl se a uličnicky se zašklebil.

Co nevidím! Malá modřinka...cucflek! Normální cucflek! On si mě tu snad označoval?!

Už jsem mu chtěla vynadat, když se ozvala hlasitá rána z venku...

Další akuma...

.............................................................................................

Další kapča je tu! :D

Já to musela ukončit...nemohla jsem je nechat se spolu vyspat! :D

Jinak se omlouvám, že je kapitolka až teď, ale já to dříve nestihla... :[ :D

Upřímně, tahle kapča mi přijde trošku odfláknutá, tak se omlouvám... :[

A mimochodem, pracuju na nové Fanfikci na ML!!! :3

Budu ráda za každý komentář a hvězdičku :*

Mějte se mňauózně!!! :3 :3 :3

Vaše Lucy :*