Láska nezná hranice ✔

Kapitola dvacátá první

*z pohledu Marinette*

Když jsem doběhla do třídy, učitelka tam ještě nebyla. Už klidným krokem jsem se šla posadit vedle Alyi, která na mě zběsile mávala už od mého vstupu do třídy. Jen jsem se pousmála.

„Ahoj Alyo." Pozdravila jsem ji mile a hned ji i objala.

„Ahoj kočko. Jak se máš?" zajímala se. Odtáhla jsem se od ní a následně se malinko zamračila. Nechtělo se mi to moc rozebírat a už vůbec se mi nechtělo jí říkat nic o Adrienovi. Proto jsem se rozhodla zalhat. I když to nedělám ráda...

„Bezvadně. A ty?" usmála jsem se na ni. Úsměv mi oplatila.

„Já se mám taky suprově." Odpověděla mi. Najednou někdo vpadl do třídy tak hlasitě, že jsem sebou cukla a rychle se otočila směrem ke dveřím. Byl to Adrien, okolo krku mu visela ta přísavka Chloe a pořád na něj pomrkávala. Jak jinak...

Protočila jsem očima a chtěla se otočit zpět, jenže mou pozornost si znovu získal Adrien, který si naštvaně odkašlal a vypadal, že každou chvíli bouchne. Chloe se mu pokusila dát pusu na tvář a to byla asi poslední kapka, protože ji Adrien ne moc šetrně odstrčil.

„Chloe! Sakra můžeš toho nechat?! Nejsem tvůj! Nechodím s tebou a ani chodit nebudu! Nemiluju tě a ani nebudu! Tak už to pochop! Ke všem se chováš naprosto odporně a nikdo tě tu nemá rád!" poslední větu už skoro křičel. Celá třída je napjatě pozorovala, ale ti dva si toho ani nevšimli. Chloe se zatvářila ublíženě, oči se jí naplnily slzami, se kterými se snažila bojovat, asi aby neukázala svou slabost před celou třídou, ale i tak se jí rozklepala brada. Adrienův obličej se zkřivil zděšením, jak si uvědomil, co právě řekl. No, ale bylo pozdě. Snažil se ještě něco říct, ale místo toho jen naprázdno otvíral a zase zavíral pusu. Nejspíš na to neměl, co říct. Chloe začala pomalu couvat a po tváři se jí skutálela slza následovaná několika dalšími. Když docouvala až ke dveřím, otočila se a vyběhla z nich někam pryč. Jediné, co jsme ještě zaslechli, bylo pár přidušených vzlyků. Musím uznat, že mi jí bylo docela líto. Ale jen docela!

Do třídy vešla překvapená učitelka, která se hned začala rozhlížet po třídě. Adrien si už mezitím stihl sednout na své místo. Učitelka radši nepátrala po viníkovi, který ublížil Chloe, protože věděla, že ji tu nemá nikdo rád a nikdo by se nepřiznal.

Znovu jsem se podívala na Adriena. Ten zničeně seděl v lavici, hlavu v dlaních a ramena svěšená. Bylo vidět, že ho mrzí to, co řekl.

No, dobře mu tak! Pomyslela jsem si.

Zbytek vyučování probíhalo normálně. Adrien se se mnou radši nepokoušel mluvit, protože mu asi došlo, že mluvení dnes není jeho parketa. Divila jsem se, že se neobjevil žádný akuma. Obzvlášť, když odsud vyběhla Chloe celá ubrečená a do školy se už nevrátila. Trochu jsem se o ní bála, a dokonce jsem měla i takový nápad, že bych se po ní šla podívat, no ale nakonec jsem to nechala plavat a šla normálně domů.

Jsem moc zvědavá, jestli přijde Chat...zasnila jsem se hned, jakmile jsem dorazila do svého pokoje.

*mezitím z pohledu Chloe*

Seděla jsem u řeky na lavičce a přemýšlela o tom, co řekl Adrien. Mrzelo mě to. Brečet už jsem přestala, protože jsem věděla, že to nemá cenu.

Co když měl pravdu? Můžu si za to sama? Opravdu se ke všem chovám tak špatně? Přemýšlela jsem.

Ano. Asi má pravdu...můžu si za to sama. Nikdo mě nemá rád...Pomyslela jsem si a po tváři mi stekla slza. Tu jsem ale rychle otřela. Najednou jsem dostala skvělý nápad. Narovnala jsem se a vykročila domů.

Musím se změnit! A už vím, kde začnu!

......................................................................................................................

Tak a další kapitolka je tady. Už jsem ji sem chtěla dát včera, ale nestihla jsem to. Tak vám chci říct, že čtvrtek, pátek a sobotu žádná kapča nebude. Jedu pryč a nestihla bych to. Proto se pokusím sem nějakou dát ještě dneska odpoledne :).

Doufám, že se alespoň trošku líbila...

Ještě chci dodat, že jsem to s tou Chloe neměla vůbec v plánu, ale ono to přišlo tak nějak samo :D.

Budu mooooc ráda za vaše hlasy a komentáře :).

Mějte se mňauózně! :3 :3 :3

Vaše Lucy :*