!Je to má první knížka, tak to prosím akceptujte!
Tohle je fanfikce na Miraculous Ladybug, konkrétně na ship Marichat.
Jednoho dne se Adrien začne více ochomýtat kolem Marinette. Ta je z toho nejprve zmatená, ale pak se na radu svých kamarádek rozho...
Věnováno právě tobě, můj milý/milá čtenáři/čtenářko <3 A pamatujte, vzpomínky zůstanou. Ty vám nikdy nikdo nevezme <3 .............................................................
*z pohledu Marinette*
Chat ze mě poněkud neochotně slezl, postavil se vedle gauče a podal mi ruku, aby mě vytáhl do sedu. Bylo to od něj moc milé. Ruku jsem bez zaváhání přijala a posadila se.
,,Velice rád bych tu zůstal déle a mazlil se s tebou, Princezno, ale povinnosti volají. To víš, být hrdinou a zároveň tvým rytířem v lesklé zbroji, není jen tak." Na tváři mu pohrával svůdný úsměv a při poslední větě na mě mrkl. Zachichotala jsem se jako nějaká zamilovaná puberťačka.
Poté se ke mě naklonil, znovu uchopil mou pravou ruku a vtiskl mi na její hřbet něžný polibek, při kterém se mi díval do očí stejně intenzivně jako já jemu. Dech se mi zadrhl, což ostatně vždy, když se jeho rty dotknou mé kůže. Aniž bych to mohla ovlivnit, moje tělo na něj reaguje úplně jinak, než chci...
,,Už musím jít. Brzo přijdu znova, má Princezno." S těmito slovy se mi uklonil jako opravdové princezně a z mých úst uniklo jen další zamilované zachichotání společně s jemným ruměncem. Chat se naposledy zašklebil a potom rychlostí světla zmizel.
,,Hmmmm..." Zasněně jsem vydechla a zírala na místo, kde moje číča stála naposled. Málem bych si ani neuvědomila, že se taky musím transformovat a jít bojovat proti akumovi, kdyby do obýváku nepřiletěla Tikki a slušně mi nevynadala.
S její pomocí jsem se konečně transformovala a jako Ladybug spěchala na místo postižené zakumatizovaným člověkem.
Ryk a jiné děsivé zvuky pocházely z místa před bránou sídla Agrestů. Docela mě znepokojilo, že se bude bojovat zrovna tady, ale nedala jsem to na sobě znát. Posedlou duší byl nejspíš nějaký obchodník se starými muzejními kousky, ovšem teď z něj byl ohromný pravěký neandrtálec, velikostí přirovnatelný k hoře, s velkým kyjem, stejně úměrným velikosti svého majitele. Tento 'pračlověk' byl oděn v kůži nejspíš z nějaké velké kočky, chodidla bosa a na rameni hrdě nosil vyřezávanou brož z materiálu podobného slonovině.
Tam by mohl mít akumu! Napadlo mě.
Lišajova oběť kolem sebe mlátila zbraní a řvala hrdelním hlasem v záchvatu zuřivosti. Chat už byl na místě a tvrdě bojoval. Tyčí mu zasazoval jeden úder za druhým a snažil se dostat k broži na rameni jeho protivníka. Zase jsem měla, co dělat, abych z pohledu na to božské stvoření nezačala přinejmenším slintat, a nebo abych na místě neomdlela a nelíbala se s dlažbou. Nemohla, no i když mohla, jsem jen tak nečinně přihlížet.
Z ničeho nic Neandrtálec dal Chatovi pěstí do břicha, ten zakňučel a sesunul k zemi. Hrklo ve mě. Musela jsem mu pomoci!
Vrhla jsem se před Chata zrovna ve chvíli, kdy se Neandrtálec rozmáchl k poslední ráně a vykryla ji svým jojem. Nasadila jsem nenávistný výraz a poté zaútočila. Byla jsem rychlá a zároveň neúprosná. Jedna rána jojem následovala druhou. Nikdo nebude ohrožovat mou lásku!
*z pohledu Chat Noira*
Ona mě zachránila...Rozdýchával jsem šok a až později si všiml, jak Ladybug krutě útočí na našeho padoucha. Ve tváři měla neúprosný výraz. Svými bojovnými a rychlými výpady zahnala Neandrtálce, který se nestihl ani bránit, až k bráně velkého sídla. Bojovala s takovým odhodláním...
Najednou se její výraz rozjasnil, přestala s výpady jojem a vyděšeně se otočila na mě. Koukala mi do očí skoro úlevně, jakmile si všimla, že stojím na nohou, živý a zdravý bez jediného škrábnutí. V té chvíli její nepozornosti, kdy jsme si vyměňovali dlouhé pohledy, jsem si toho všiml. Bohužel ale pozdě. Stihl jsem jen pozvednout ruku a otevřít pusu, abych ji varoval. Ale z mých úst nevyšla ani hláska.
Neandrtálec využil toho, že k němu Ladybug byla otočená bokem, napřáhl se svým kyjem a se zlomyslným úsměvem ji zasáhl do hlavy. Má Lady v mžiku padla k zemi. Najednou se nehýbala.
Do očí mi vhrkly slzy a z úst se mi vydral vzlyk. Jako by se zpomalil čas. Viděl jsem Ladybug se zavřenýma očima ležet na zemi a taky jsem viděl Neandrtálce, jak se s tím stejným zlomyslným šklebem shýbá k bezvládnému tělu té statečné superhrdinky. Konkrétně k jejím náušnicím - mirákula.
Teď jsem jednal naprosto impulsivně a nerozvážně. Rozběhl jsem se proti padouchovi a pár rychlými ranami ho zatlačil dále od Ladybug a další sprškou úderů pomocí tyče ho odzbrojil. Nakonec jsem mu sebral brož, zničil ji a akumu očistil tak, že jsem ho chytil do pacek a zamumlal slovo 'clean'. Nevím jak, ale fungovalo to. Byl to instinkt.
Rozběhl jsem se k bezvládné Ladybug a zvedl jí do náruče. Obličej měla bledý, rty suché a pootevřené. Trochu se mi ulevilo, protože hruď se jí pořád zvedala. Když jsem si ji ještě lépe prohlédl, objevil jsem na jejím spánku poměrně hlubokou ránu, ze které tekla krev...
............................................................................................... Po hrozně dlouhé době je tu nová kapitolka. Doufám, že tam nejsou chyby :D
Omlouvám se, jestli jsem vás zklamala...
Jinak tahle povídka se opravdu chýlí ke konci. Takže tak do max 5 kapitol bude konec :D
Ale začala jsem vydávat novou Fanfikci na ML, kterou najdete na mém profilu. Jmenuje se 'V mých očích...'. Tak se klidně koukněte :3
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
